Jak vůbec může většina levicových voličů nyní vidět sociální demokracii? Ta vždy před volbami představí svůj poměrně přitažlivý program, ale pak z něj často některé závažné body, pro které ji určití lidé volili, zmizí. Za příklad mohou sloužit v tomto volebním období církevní restituce. Také se dost často objevují i „kostlivci ve skříni“ u velmi vysoce postavených politiků ČSSD. Vzpomeňme kauzy Stanislava Grosse, Davida Ratha, nedávný problém bývalého ministra Palase s vysvětlením příjmů na stavbu své lukrativní nemovitosti v Jeseníkách, jak o tom před časem informovala Česká televize, anebo nynější případ hejtmana Zimoly. Nečeká ji tedy podobný osud jako ODS?     

Já se obávám, že sociální demokracie nastoupila stejnou trasu jako před několika lety ODS.
Je to vidět na její současné politice i kandidátkách, kde vítězí určitá odtažitost, odtrženost od běžných problémů lidí. Vítězí tam taková úřednická, teflonová strategie. Místo toho, aby ČSSD vhodně reagovala na Andreje Babiše, který umí vystupovat populárně, umí vystupovat razantně, stahuje se do sebe. Přitom by se měla také zaměřit na takovou dynamickou, srozumitelnou komunikaci a dát šanci lidem, kteří už něco dokázali v té reálné, každodenní „politice“. Ona ale naopak utíká do technokracie, v jejím vedení panuje především úřednický duch. Zaměřuje se na takovou nic neříkající „velkou“ politiku bez jakýchkoliv emocí. Pro voliče pak sledovat její program a ještě mít k němu důvěru je velmi obtížné. Oni neumí prezentovat skutečnou, každodenní sociální politiku, které by lidé porozuměli. Je nyní velmi zvláštní, že tuto oblast neobsazují levicové strany, ani Strana zelených, ale Babišovo hnutí ANO. 

A jak si vysvětlujete nynější, poněkud podivnou atmosféru v sociální demokracii? Na březnovém sjezdu byli předseda Sobotka i jeho pravá ruka Chovanec zvoleni bez problémů, ale v současné době stranu opouštějí velmi výrazné osobnosti. Po Jeronýmu Tejcovi to je i bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Ta tvrdí, že nedostala nominaci k parlamentním volbám, i když má podporu regionálních sdružení ve svém kraji. Domnívá se, že je to tím, že  často kritizovala současné vedení strany... Jsou tedy v ČSSD mezi jejími významnými členy či skupinami zásadní názorové neshody?

Ono se teď ukazuje, že část ČSSD nebo její významné křídlo s některými osobnostmi přechází do fáze určité rezignace či zmrazení. Zvítězilo „vidění světa“ od Bohuslava Sobotky, který to má plně v rukou, má za všechno plnou odpovědnost a také kampaň k parlamentním volbám si pak povede předseda sám. To opoziční křídlo dostane šanci až příští rok při komunálních volbách, které jsou pro všechny strany nesmírně důležité, kdy si je bude moci řídit ve vlastní režii. A teprve potom si může začít budovat svoji vlastní politickou budoucnost a perspektivu.

Poslední sjezd ČSSD opravdu ukončil jednu etapu v ČSSD s celou její i personální rozmanitostí. Vše vsadil na Bohuslava Sobotku a ten také nese za výsledek parlamentních voleb plnou odpovědnost.

Velkým překvapením je také rezignace ještě nedávno úspěšného hejtmana Zimoly. Co za ní stojí? Je to skutečně aféra s budováním jeho rekreačního sídla, kterou mu má údajně zajišťovat šéf krajských nemocnic Martin Bláha, který v minulosti prý dostával i velmi vysoké odměny od jihočeského hejtmanství? Nebo to jsou skutečně rozbroje s tamním vedením hnutí ANO a také fakt, že Zimola rovněž patřil ke kritikům premiéra Sobotky?

Celý vývoj té kauzy mi napovídá, že to nebude jen záležitost jihočeské buňky hnutí ANO a regionálního sdružení ODS, ale že se do toho zapojilo i vedení ČSSD. Jiří Zimola nebyl vítanou osobou pro špičky sociální demokracie. V jejím čele je nyní navíc přetlak a on byl tím úspěšným lídrem z krajských voleb, který si mohl díky svému vysokému kreditu a mandátu dělat vysoké nároky. V tomto případě je poněkud zvláštní velká míra tolerance, možná i souhry od vedení ČSSD, které nebránilo svého člověka proti ambicím ANO nebo ODS. 

Mohou se tyto neshody projevit i na poklesu přízně voličů při parlamentních volbách? Domníváte se, že ČSSD je schopná překročit hranici 15 procent? A neškodí jí, víc než prospívá, její poslední programový návrh na stanovení určité hranice pro progresivní daně?

Teď už ta jejich nová vize moc není o progresivní úpravě daní, protože ji vedení ČSSD nejprve navrhlo, po kritice ji pak upravilo, potom začalo tvrdit, že se k ní konkrétně vyjádří na sjezdu, nyní zase říká, že o tom rozhodnou až v průběhu volební kampaně. Takže dnes veřejnost cítí z ČSSD pouze nejistotu a snahu jejího vedení strhnout moc jen na svoji stranu a umravnit všechny osobnosti, které zastávají poněkud jiné názory. Z tohoto důvodu si myslím, že pokud se nezmění styl komunikace ČSSD, jestli se neobjeví pro její voliče atraktivní a důvěryhodná témata, kterým lidé budou moci skutečně věřit, tak se její šance začnou pohybovat mezi 10 až 15 procenty voličské přízně.

Do té „vlajkové lodi ČSSD“ skutečně už zatéká, nepanuje na ní žádná větší důvěra a také boje o místa na kandidátkách jsou nyní daleko zavilejší než u jiných stran. Prostě místo na té vysněné palubě se stále zmenšuje, a tak soupeření je čím dál tím tvrdší. V sociální demokracii se ale dá pozorovat i další negativní jev. A to, že známé osobnosti už o to místo na slunci tolik nebojují a raději rezignují, nebo se soustřeďují na komunální politiku. Může to vyplývat i z přesvědčení, že ve straně se toho nedá už moc změnit a že její výsledek ve volbách nebude zrovna valný. 

Snad největší popularitu má nyní v ČSSD ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Může to být při neúspěchu socialistů v parlamentních volbách jejich příští předseda? 

Těžko říct, protože ministr Zaorálek nepracoval dostatečně se svojí autoritou uvnitř strany s určitou skupinou, a tak ztratil podporu u té alternativní části sociální demokracie, která nevidí zrovna svoji budoucnost s Bohuslavem Sobotkou. Takže o tom, zda se stane Lubomír Zaorálek předsedou ČSSD, rozhodne Bohuslav Sobotka a jeho nejbližší, pokud by z vedení strany odcházeli. Je tedy i možné, že se Zaorálek s touto funkcí v nejbližší budoucnosti mine.