Ve Sněmovně začalo zostra projednávání zpomalení valorizace důchodů a konsolidačního balíčku. Do jaké míry jde o test jednoty koalice?

Je to asi nejvýznamnější legislativa, kterou vláda nachystala za dobu svého působení. Za určitý test se to považovat dá. Na druhou stranu, už při vzniku vlády bylo vidět, že premiér Petr Fiala a další koaliční lídři si velmi dávají záležet na tom, aby vztahy mezi koaličními stranami byly co nejlepší, co nejharmoničtější. Zachování vlády staví nade všechno jako hlavní prioritu. Možná se vztahy v koalici mírně zhorší a dojde k nějakým přestřelkám. Maximálně lze očekávat mírné oslabení. 

Koalice připomíná, že jsme si prošli covidem, hospodářskou krizí, máme válku na Ukrajině a inflace klesá. Pokud by nezasáhli, do pěti let by nám hrozil náraz na dluhovou brzdu. „Není to kočkopes,“ ujistil Josef Bernard ze STAN. Koalice připouští, že reformy postihnou všechny vrstvy společnosti. Mají pádné argumenty?

Problém je, že tato politická reprezentace, tak jako většina politických reprezentací u nás, se dívá jen od jedněch voleb ke druhým. Samozřejmě, že je potřeba stav veřejných financí řešit. Podle mě by k tomu mohli přistoupit výrazněji a zásadněji. Změny by se mohly týkat např. daňové soustavy atp. Pak by se dalo hovořit o daňových výjimkách a o všech sociálních dávkách.

Fialova vláda se rozhodla jen učinit nejnutnější opatření pro stabilizaci rozpočtu v nejbližších letech. Opatření, ke kterým se nakonec dobrala, na mě příliš konzistentně nepůsobí. Takové drobky, které seskládali do jednoho celku a snaží se nám namluvit, že se jedná o chutný koláč. Myslím si, že snaha nějakým způsobem zastavit propad veřejných financí smysl dává. Jen nekoncepčnost, s kterou k tomu Petr Fiala a Zbyněk Stanjura přistoupili, bije do očí.