Před několika dny se mi dostal do rukou výtisk knihy „Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti“. Její autor Andrej Babiš ji prezentuje s podtitulkem „O čem sním, když náhodou spím“. Musím konstatovat, že ve spánku, a nejen náhodném, mám sny většinou zcela jiného obsahu, než je politika; nicméně jsem si knihu, která má 282 číslovaných stran, zvědavě prošel. Je tam i řada zajímavých, místy překvapujících čísel. Přečtení bych doporučil každému. Vyskytuje se údajně v digitální verzi na Facebooku autora. Vzhledem k atypickému čtvercovému formátu publikace odpovídá zhruba knize formátu A5, ale poměrně malé písmo ji udržuje na dost velkém rozsahu, pravděpodobně větším, než mnozí obyvatelé naší země vůbec kdy přečetli. Uvedené tištěné snění bychom zároveň mohli pravděpodobně označit za dlouhodobý program hnutí či strany ANO, nebo aspoň jeho části.

Andrej Babiš se v knížce hlásí k tradici Tomáše Bati, což je dobrý vzor. Baťa začínal od nuly a vybudoval nadnárodní koncern či konsorcium známé po celém světě. Tedy žádný politik parazitující od školních let bezpracně na voličích jako mnozí současní demokraté v zavedených partajích, někteří již před listopadem 1989. Baťa zakladatel byl navíc vlastenec s vizí a rozšířil svoje podnikání až do oblasti vývoje letadel a projektů dálnic a průplavů. Vycházel z dobových amerických technicko-organizačních vzorů, především automobilky Ford. Napsal knihu „Budujeme stát pro 40 000 000 lidí“, kterou jsem přečetl již před dávnými lety. Umožnil především na tehdy zaostalejší zemědělské jižní Moravě vybudovat funkční průmysl poskytující pracovní příležitosti, vzdělání a možnost společenského růstu, ne-li přímo sociální mobility pro nejlepší.

Nelze přehlédnout i sociální, moderně řečeno stabilizační program pro zaměstnance a rodiny, počínaje stavbou domů a bytů. Vše v jeho firmě bylo postaveno na aktivitě, výkonu a konkurenci, které byly přirozeným sítem. Pracovití a úspěšní byli dobře placeni. Vyžadoval za to absolutní loajalitu a vysoké výkony. Nicméně zvláště pracovníci na nízkých pozicích byli v situaci pouhého šroubku v soukolí. Na pracovištích, ale i na ubytovnách a ve škole se vyžadovala tvrdá, až vojenská kázeň.

Můj otec u Bati ve Zlíně určitou dobu pracoval z důvodu jazykových znalostí a právního vzdělání, údajně jako vedoucí afrického (exportního) oddělení, takže mám poměrně realistické informace. Následníci zakladatele Bati, který tragicky zahynul při letecké nehodě, již takoví vlastenci nebyli, a dokonce se podíleli na přípravě nacistického programu vystěhování českého obyvatelstva na Madagaskar. O tom se dnes samozřejmě mlčí.

Po přečtení publikace mohu souhlasit s velkou částí obsahu tištěného snění pana Babiše. Je nepochybně ve výhodě proti takzvaným zavedeným, údajně demokratickým stranám, které naši republiku ostudně zadlužily a zavedly za 27 let do pozice rozkradené a stále nevzdělanější kolonie s rozbitými rodinami a ožebračenou většinou důchodců, výsledky jejichž práce se kamsi beztrestně odklonily. Zato s rekordní korupcí, arogantními zbohatlíky a záplavou všemožných parazitů, počínaje politickými neziskovkami napojenými na demokratické partaje.

V zásadě lze tolerovat chyby v první dekádě po roce 1990, kdy se vlastně experimentovalo v neznámé situaci a bez historických vzorů, a to se souhlasem většiny obyvatel. Téměř všichni, včetně mnohých členů KSČ a všemožných dlouholetých protekčních kádrů a korytářů, především uměleckých, byli najednou přesvědčení celoživotní antikomunisté plní morálky, lásky a pravdy. Mnozí z těch, kteří dnes hlasitě nadávají bývalému prezidentu Klausovi, ho tehdy volili – a dobrovolně. Mají tedy každý svůj podíl na tom, co se nepodařilo. A je logické, že vše se nepodaří nikdy.

Nicméně následný vývoj, a především realita po vstupu do EU, je doslova katastrofální z hlediska jak státu, tak národa. A z tohoto hlediska je podíl pana Babiše ve srovnání s jeho kritiky nesrovnatelně menší. Propad zavedených politických stran nastal buď po odchodu osobností typu Zemana a Klause a jejich nahrazení ubohými šedými průměry, nebo poté, co se staly stranami jen pro sebe a svoje vedení bez ohledu na členskou základnu a voliče, a v neposlední řadě, co se staly evidentními sluhy cizích protinárodních zájmů, což nelze dlouhodobě přehlédnout a ukazuje se to ve vztahu k islámské invazi, politickým neziskovkám, evropské historii, civilizačním hodnotám, evropským náboženstvím a jaderné válce s Ruskem. Především v případě ČSSD, TOP 09 a ODS se některé faktory spojily s vydatným kumulativním výsledkem.

Přitom ČSSD nemá žádnou výraznou a přesvědčivou vůdčí osobnost s vizí a o ODS platí totéž, s výjimkou Václava Klause mladšího, o KDU-ČSL/TOP/STAN s jejich špičkami, které vynikají protinárodními názory, ani nemluvě. Programy postavené na nadávání na komunisty a jejich zločiny před třiceti a více lety (některé nafouknuté a vymyšlené, zvláště ve srovnání se zločiny německých nacistů), podlézání sudeťákům, nadávání na Babiše, nadávání Zemanovi, velkovýrobě ubohých prezidentských protikandidátů, volání po válce s Ruskem, podpoře potrhlých multikulturních protinárodních programů EU a politických neziskovek. K tomu skříně nacpané korupčními kostlivci, podpora úchylností, to vše s nereálnými sliby nižších daní, vysokých platů a prázdné kecy o svobodě a demokracii a lidských právech ve stylu Václava Havla. Sliby zvyšování platů a důchodů, když po celé čtyři roky si na to, kupodivu, nenašli čas.

Připomíná to Macronovu EU jako supermarket, kde právě nastaly předvolební výprodeje k ohloupnutí voličů. Takové programy, které slyšíme stále dokola před každými volbami, už opravdu přesvědčí jen ty nejhloupější. Takové, kteří si v konzumním smrádečku mezi prací (či pobíráním dávek), mobilem, televizí plnou stupidních seriálů, hospodou naplněnou brbláním na politiky, ale bez ochoty vyrazit k volbám a něco změnit, a nákupem v hypermarketu jako kulturní událostí týdne už nic nepamatují a nezatěžují se používáním mozku.

Autor vysvětluje i svoji vizi řízení státu jako firmy. Mne tento reklamní slogan moc neoslovil, mnohé odradil. Není to ani tak kvůli jeho autorovi, ale především díky praxi zavedených partají. Ty si naši republiku bezostyšně rozdělily jako svoji firmu, pašalík, dojnou krávu či ovci, kterou ze všech sil dojí a stříhají, aniž jí dávají nažrat. Připomínají tak některé moderní polistopadové zemědělce, které nám média ukazují jako vzory v týrání zvířat. Na krmení si vzpomenou jen před volbami.

Při hodnocení knihy bych začal u slavné EET, která mimochodem začala tažením ČSSD za zavedení registračních pokladen. V její současné podobě jsem jí nikdy nefandil, protože je podle mého názoru odborně i právně nedotažená a páchne byrokracií a možností šikany především živnostníků a malých podnikatelů, kteří vytvářejí více než polovinu domácího produktu! Nicméně nelze přehlédnout, že dnes již bývalý ministr financí Babiš snížil daně z některých nápojů, takže umožnil podnikatelům v pohostinství vyrovnat náklady na zavedení EET a z dlouhodobého hlediska jim i zákazníkům možná i prospěl. Navíc je zde řada výjimek. O tom naše média mlčí.

Mám několik známých, kteří podnikají v pohostinství a prodeji potravin, a to nikoli v bohaté Praze. EET je k mému údivu nevzrušuje s výjimkou krátkých lhůt, které vyvolávají ohrožení úřednickou šikanou a pokutami. Zde by se měli tvůrci EET chytit za nos, poslechnout hlas lidu podnikatelského a lhůty prodloužit na dvojnásobek. A řešit rovněž problematiku šikany a možnosti zneužití EET a kontrolního hlášení k velkovýrobě pokut nebo v rámci ekonomické konkurence.

Na druhé straně všichni víme, že mnozí hospodští či zelináři (nemyslím současného ministra vnitra za ČSSD) vždy přikrádali, což platí již od středověku, kdy města a kláštery zakládaly pivovary a hospody. Nikdo to nedělal z důvodu charity, ale vždy šlo o ziskové podnikání. Dále nelze přehlédnout, že u nás podnikají cizinecké skupiny a firmy, které se dlouhodobě s placením daní příliš nezatěžovaly. A nejde jen o některé malé krámky či stánky, jak by si možná někdo myslel. Zde bude mít EET zcela jistě pozitivní finanční dopad.

Připomínka českých úspěchů stejně jako našich ztrát v prologu knihy s názvem „Tak kolik nás je“ je zajímavá, ale neúplná. Autor zapomněl rozsah statisícové emigrace v době rakouské okupace a také fakt, že roste zájem schopných lidí o odchod ze současné rozkradené kolonie se žebráckými platy a minimálními perspektivami pro většinu těch, kteří nepatří mezi vyvolené. Nicméně je třeba dodat, že kniha pana Babiše nabízí aspoň perspektivu, což je víc než letité a opakované (a mnohdy se všemožnými výmluvami nesplněné) předvolební sliby všech ostatních.

V prvním díle knihy s názvem „Země, kde se dobře žije“ toho není moc, co lze vytknout. Zabývá se efektivní činností státní správy, což je jeden z hlavních problémů naší země. Stačí si připomenout neuvěřitelné kauzy typu přihlašování aut do stále nefungujícího systému, předražený systém mýtného, obludně předražené stavby komunikací stejně jako mosty pro medvědy v místech, kde se nevyskytují již stovky let, ale i desítky let neexistující propojení úřadů, přičemž miliardy zmizely bez efektu. Nepořádku mají plné zuby i dobří úředníci. Vyhovuje pouze těm špatným a neschopným, obvykle dosazeným na základě politických konexí do vedoucích pozic. O tom bych mohl sám napsat knihu, pracoval jsem na třech ministerstvech.

Dále je rozebírána efektivní lékařská péče, sociální systém, sport pro všechny, péče o seniory, ekologie bez zlodějny, funkční soudy, exekuční systém nikoli jako velkokšeft, omezení korupce a přehledné zákony. Poctivá politika, posílení pravomocí v regionech a další. Autor navrhuje štíhlejší stát a přímou volbu poslanců. Už to je zásadní odklon od rodinkářského prohnilého partajnictví stran pro sebe. Všichni víme, jaká je současná situace. Přibývá zbytečných úředníků a neoficiálních státních zaměstnanců v politických neziskovkách, které jsou dražší než úřady. V našich zákonech se nevyznají už ani právníci. Spravedlnosti se místy dovoláte jen podle výše konta, pokud vůbec.

Z ekologie se stala zlodějna, především solární. Zlikvidoval se průmysl, průmyslový vývoj i zemědělství. Cukrovary zmizely na šrotištích a cukr dovážíme z Latinské Ameriky, textil a spotřební zboží z Asie. Někdo na tom vydělává a nezajímá ho, že mnozí přišli o práci. Výsledek čtvrtstoleté práce zavedených demokratických stran a jejich klonů, kteří se dnes chlubí svými úspěchy a tím, co pro nás udělali. A opravdu někdo věří, že od těchto voleb budou dělat pravý opak toho, co páchali po celou generaci? Jen se obávám, že první boj s prosazením pozitivní vize bude muset pan Babiš svést v rámci ANO, kde se usadily mnohé straky ze zavedených partají a budou se snažit vize určené pro většinu občanů sabotovat a odklánět ve svůj prospěch. Všichni víme, o koho jde.

Ve druhém dílu knihy s názvem „Jak to rozjedeme“ se jako priorita připomíná školství. To se podařilo za 27 let opravdu zdevastovat a ránu z milosti mu zasadila údajně morální kamarádka přítele Dienstbiera socialistka Valachová svojí amorální inkluzí a ještě amorálnější multikulturní výchovou a vpádem politických protinárodních neziskovek do škol. Dále jsou zde oblasti kultury, dopravy, života ve městech, na venkově a slušného podnikání. Místy jsou názory trochu futuristické, ale pro mnohé budou i poučné. Pravděpodobně se některé z nich podaří realizovat až za delší dobu, pokud vůbec, a pokud někdo nevyvolá jadernou válku v Evropě, aby se zametly stopy po desítkách let korupce, zlodějin a lumpáren pod prapory svobody, demokracie, lidských práv a multikulturalismu.

Zajímavý je i třetí díl knihy s názvem „Jak to vyhrajeme“. Týká se například čtvrté průmyslové revoluce. K té se dosud blížíme jakousi podivnou oklikou přes cizácké montovny s moderními otroky, tedy cestou, kterou bychom mohli označit jako průmyslovou kontrarevoluci a návrat ke středověkému nevolnictví a robotám. Zmiňuje propad na úroveň kolonie s montovnami, které nepotřebují vzdělané dělníky a techniky, a také propad v zemědělství, které nás nedokáže uživit jen proto, aby mohl někdo vydělávat na dovozech potravin; to je také práce zavedených partají.

Dále se kniha zabývá oblastmi vědy, energetiky, ohrožení, obrany a bezpečnosti. V oblasti obrany a bezpečnosti by se dalo leccos doplnit, především vytvoření nezávislého a nekorupčního, zato odborného pracoviště zajišťujícího akvizice speciálního materiálu pro armádu, policii, celní správu, vězeňskou službu, případně i jiné složky. Současný ministr obrany pro jistotu zrušil i Národní úřad pro vyzbrojování. Proto v knize rovněž chybí potřeba odstranění neschopných, případně zkorumpovaných diletantů z ministerských a dalších řídicích pozic. Zato je zde kritické vyjádření k politice EU v oblasti migrace a multikulturalismu a zdůraznění potřeby obrany Evropy na jihu i s použitím síly. Zde panu Babišovi přímo tleskám. Nepřímo je zde odmítnuta idea jakési euroarmády a zdůrazněna úloha NATO. Zde už tleskám méně, ale v knize se uvádí, že NATO by nás mělo už dávno chránit před migranty, což je naprostá pravda. Kupodivu se připouští i možnost dobrovolnických občanských formací mimo aktivní zálohy. Pravděpodobně i pan Babiš začíná vidět odbornou úroveň ministra obrany a podivné kontakty jeho poradců.

Kniha je evidentně předvolební tah a podle mého názoru dobře udělaný, ať se to komu líbí, či nikoli. Moje hodnocení knihy není míněno jako propaganda hnutí ANO, kde mi některé figurky přeběhlé od zavedených partají opravdu vadí. Nesmíme rovněž zapomínat na nepočetné strany, které já vidím za posledních 27 let jako slušné a vlastenecké. Jsou to především SPD, KSČM a Soukromníci. Pro pravicověji a ekonomicky výrazně liberálně orientované voliče jsou to Svobodní, kteří navazují (na rozdíl od ODS) na původní ideály Václava Klause. Naopak nelze přehlédnout, že zde máme desítky stran a straniček, které se předvádějí jako vlastenecké, a přitom je platí bůhvíkdo ze zahraničí a stojí na jednom obratném řečníkovi, za nímž se schovávají podivné existence s historií v zavedených partajích. Nebo jiné, kterým šéfují potrhlí minifýreři a extremisté vedení jako agenti našich tajných služeb s cílem rozbít vlasteneckou opozici proti bruselské totalitě.

Podle mého názoru v knize do určité míry chybějí některé oblasti zahraniční politiky, ochrana státu a jeho území proti zcizení do zahraničí, hodnocení politických neziskovek, dále zásadní otázka médií a práva veřejnosti na pravdivé informace bez propagandy a politické korektnosti, a především právo na vlastní názor a svobodu při jeho vyjádření. Dále by mnohé čtenáře určitě zajímala otázka referenda, která se v rámci návrhů o elektronické komunikaci vyloženě vnucuje. Zaujaly mne především dvě zvýrazněné věty v textu knihy. Po 28 letech demokracie lidem na politice nejvíc vadí politici. Všichni nás budou brát vážně, když budeme stát na vlastních nohách.

Tedy nikoli ohnutí v pase u análních otvorů reprezentantů Bruselu, Berlína a sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak vidíme u řady našich předních politiků. Ale nejvíc mne oslovil citát Aristotela, který řekl, že politici mají být ti nejschopnější, nejšikovnější a nejmoudřejší z nás. Řecký filozof trochu pozapomněl na otázku čestnosti, poctivosti a vlastenectví. Nicméně vlastenectví bylo ve starověku základem státu a přežití jeho občanů; a platí to dodnes. Podíváme-li se 27 let nazpět, kolik vlastenců jsme u nás viděli? Každopádně se vyplatí Vizi 2035 přečíst a využít čas lépe než sledováním ČT24 a jiných propagandistických médií, která přetékají podstatně horšími a pro nás všechny nebezpečnějšími vizemi.

Pan Babiš má jako člověk i svoje nedostatky. Má je stejně jako třeba prezident Zeman. Nikdo není zcela ideální. V obou případech jsou to především někteří jejich spolupracovníci. Nicméně budu volit prezidenta Zemana, který je i se svými nedostatky podstatně lepší a vlastenečtější prezident než jeho údajně nezávislí protivníci. Prezident prosazuje v rozbouřené mezinárodní politice bezpečnost, mír a spolupráci... Stejně jako kniha o vizi. Zdůraznil bych slovo vlastenečtější, protože jeho protivníci navázaní na zavedené partaje a jejich klony mají k vlastenectví dál než daleko, ať již vykládají cokoli. Mimo jiné budu volit Zemana i proto, že zuřivá protizemanovská kampaň je už zase stejně ubohá a nenávistná jako před jeho vítězstvím.

Situace, kdy na mne na internetu každou chvíli vyskočí jakýsi fousatý železničář a vedle něj nápis „Horáček na hrad“, už mi opravdu začíná lézt krkem a nejsem sám. Nikdy tam není nápis „Zeman na hrad“ a prý to je nezávislý výzkum. Jen se divím, že tam místo toho železničáře nefigurují nezávislé opory pana Horáčka, konkrétně Vášáryová za ODS a Feri za TOP 09, kteří ještě otravují, spolu s jednoduchým králem sprosťáků Novotným, lidi na ulicích s propagací multikulturní islamizace. Zase předvolební podvod a pokrytectví, jaké zažíváme stále dokola už čtvrt století.

Už fakt, že pan Babiš moudře zanechal podivného nápadu podporovat herce na místě ministra obrany jako prezidentského kandidáta, je vysoce pozitivní, i když k prezidentství a prezidentským volbám se v knize přímo nevyjadřuje. Možná to někomu nedochází, ale kniha o vizi 2035 je v podstatě vlastenecká, zatímco od zavedených partají a jejich politických vůdců a idolů, počínaje Havlem, jsem slovo vlast nebo národ neslyšel nikdy.