Šest mrtvých a padesát raněných na straně Evropanů a tři mrtví na straně muslimů. To je velmi dobrý výsledek pro agresivní islámský primitivismus v boji s evropskou civilizací, když uvážíme početnost muslimských rodin. V Německu již připravují slučování rodin ilegálních migrantů, kteří dosud dorazili do země zaslíbené, bezpracnými podporami oplývající.

Masakr v Londýně v noci ze soboty na neděli je jen další pokračování rostoucího problému vyvolaného scestnými ideologiemi typu multikulturalismu, které prosazuje EU. Přitom multikulturalismus nefungoval ani mezi Čechy a sudeťáky, kteří žili dlouhodobě vedle sebe. Hranice ras, národů a náboženství byly vždy hranicí konfliktu. Současná EU vytvořila hranici mezi vlastní civilizací a islámem plošně v mnoha evropských zemích.

Rostoucí ohrožení zvýrazňuje problém práva jednotlivce na sebeobranu. V médiích už zase slyšíme prázdné mektání evropských politiků o tragédii, které svojí multikulturní politikou vydatně napomohli. Budou se zapalovat svíčky a nosit medvídci a v neposlední řadě poslouchat žvanění skvěle placených exgenerálů a bezpečnostních expertů, jak jsme připraveni, místo aby se rázně zasáhlo.

Trojice útočníků použila jako praxí osvědčený nástroj útoku auto (stejně jako nedávno jeden z našich vážených občanů), poté následovaly nože. Výsledkem je prozatím šest mrtvých a 50 raněných. Podle publikovaných informací měl minimálně jeden z útočníků na sobě přivázané jakési nádoby či kanystry, údajně jako atrapy náloží. Policie dorazila za osm minut v obrněném vozidle a útočníky vykřikující podle některých svědků Allahu Akbar zastřelila. Pro většinu logicky myslících lidí i s podprůměrnou inteligencí předešlý text stačí k tomu, aby si vytvořili jasný názor a pochopili, kde je problém.

V tomto roce jde již o třetí muslimský teroristický útok v Británii. Vždy k němu došlo v městech s početnou islámskou komunitou. Tato komunita se od ostatních cizineckých komunit, například čínských nebo indických, liší svojí uzavřeností, odmítáním evropských zákonů a agresivním nepřátelstvím k okolí. V praxi tam mnohdy platí, bez ohledu na legislativu hostitelské země, islámské právo šaría, které bylo soudy EU opakovaně prohlášeno za neslučitelné s evropskými zákony a lidskými právy. Šaría coby ideologie přímo nařizuje aktivní boj proti nevěřícím všemi prostředky. Do kmenově organizované islámské komunity, kde každý každého zná a sleduje, prakticky nelze dlouhodobě infiltrovat policejní agenty.

Hodnocení útoku a zásahu

Britští policisté hlídkující na ulicích jsou stále z velké části neozbrojení, což odpovídá bezpečnostní situaci před padesáti lety, spíš dříve. Dokonce i teroristé z Irské republikánské armády (IRA), vesměs křesťané, je většinou nezabíjeli a soustřeďovali se na ozbrojené vojáky a policejní specialisty. Muslimové takové zábrany nemají a jejich cílem jsou především bezbranní civilisté. Oni nebojují za změnu politického režimu, který jim stejně podlézá, ale za likvidaci evropské civilizace.

Je neuvěřitelné, že britská policie nemá ve výzbroji aspoň dálkové elektrické paralyzéry TASSER nebo opakovací pistole s pepřovou náplní CAPSICO, které mají dostřel i kolem deseti metrů. Vystavovat neozbrojené ochránce státní moci a občanů ozbrojenému útoku hraničí s trestným činem. A to nemluvím o obecné evropské a americké právnické šikaně, která se pod všemožnými humanitárními záminkami snaží omezovat efektivitu policejní práce, zvláště když jde o postih příslušníků nebělošských komunit, různých patologických násilníků, pedofilů a narkomafiánů. Pro policisty s dlouholetou praxí, ale i každého myslícího občana schopného na základě obecné spravedlnosti vštěpované mu od dětství (ve školách bez multikulturalismu a inkluze) rozlišovat zákon a zločin a zájem občanské většiny a kriminálníků je to zcela nepochopitelné.

Policisté jeli na místo činu v obrněném vozidle. Dorazili za osm minut, což je v Londýně skvělý výkon. Jenže takový čas lze dosáhnout jen v noci, kdy značně poklesne provoz. Ve dne by byla situace podstatně horší. Kromě toho byli policisté zvýhodněni odbornou neschopností a pravděpodobně i mentální úrovní teroristů. Ti sice oplývali náboženským zápalem, ale neuměli ani řádně řídit auto. Rovněž není velký problém vybavit se výbušným materiálem i v Británii, avšak ani to nezvládli. Připomínalo to noční střet s divokými primáty uprchlými ze zoo, jen místo klacků měli nože. Stačí si uvědomit, že ve dne by policisté museli střílet mezi podstatně větším počtem lidí. Co by londýnská policie podřízená muslimskému starostovi dělala v situaci, jestliže by došlo k několika podobným útokům na několika místech ve stejnou dobu, je opravdu zásadní, ale zcela reálná otázka s velmi nejistou odpovědí.

Představa, že přesun policie na místo by urychlil vrtulník, je rovněž mimo realitu. Do vrtulníku je třeba se dostat, musí mít zahřátý motor k letu a je třeba se také dostat z něj. To znamená dostat se do blízkosti teroristy, a nikoli někam do vedlejší ulice nebo do všemožných drátů, kabelů a reklam nad městskými komunikacemi. Podobná situace je v případě použití bezpilotních letadel, takzvaných dronů. Jsou závislé na počasí a nevyzpytatelném vzdušném proudění ve městě a musejí se vyhýbat překážkám. Malé jsou dobré pouze ke sledování. Velké vyzbrojené prozatím nikdo nepoužívá, ale při letu nízko ve městě by byly nestabilní, takže výsledkem by mohl být jen větší masakr.

Potenciální hrozba

A to ještě nepřišli odborníci. Jen v Bosně se podle dlouhodobě utajovaného zjištění evropských tajných služeb integrovalo od devadesátých let kolem 16 000 islámských bojovníků, kteří tam získali občanství nebo se přiženili. To je víc bojeschopných, motivovaných a vycvičených střelců často s bojovými zkušenostmi, než má celá naše profesionální armáda i s aktivními zálohami. V tamních horách jsou výcvikové základny, které okolní obyvatelstvo zásobuje potravinami za výhodné ceny. Peníze pocházejí především z obchodu s drogami, ilegálními zbraněmi, islámské daně zakát (desátek placený i při každém nákupu kebabu u muslimů) a rovněž od sponzorských islámských zemí, především Saúdské Arábie a Kataru v rámci podpory islámu a stavby mešit. Do výšky nad 2 000 m se do hor nikdo neodvažuje včetně bosenské demokratické policie. V Kosovu je situace podobná, spíše horší, protože tam si teroristé z al-Káidy a spol. veřejně kupují nemovitosti a bojují mezi sebou jako gangsteři v Chicagu v době prohibice.

Informace o bezpečnostní situaci v Bosně a Kosovu pro evropskou veřejnost prakticky neexistují, takže nezná rozsah možného ohrožení. Je to doklad záměrné dezinformační a zatajovací kampaně evropských médií řízených z Bruselu na podporu islamizace a zničení evropských států a národů. Až dorazí do zemí EU týmy profesionálních teroristů se zbraněmi z rozkradené libyjské, irácké a syrské armády, případně z Ukrajiny a schopností vyrábět trhaviny z běžně dosažitelných materiálů, bude teprve veselo. Evropští válečníci budou mít zcela jiné starosti, než jak vyvolat válku s Ruskem na Ukrajině nebo v Pobaltí.

Právo na obranu a sebeobranu

Žijeme ve světě kontrolních rámů a kamer. Přitom efekt uvedených zařízení je minimální. Odborník je lehce překoná. A mnozí pamatují dobu, kdy nikdo z nás nějaký kontrolní rám nikdy neviděl. Byla to doba před palestinskými útoky, islámským terorismem a jeho podporou ze strany EU cestou islamizace Evropy. Systém evidentně nefunguje, nebo jen s obtížemi, a proto je třeba ho nahradit a zajistit bezpečnost občanů. Lze obecně konstatovat, že evropské bezpečnostní řešení neexistuje, a proto je třeba hledat bezpečnost mimo EU. Nereformovatelná EU nevolených arogantních komisařů, blahobytem zkorumpovaných europoslanců (čest nemnoha výjimkám) a 60 000 zbytečných úředníků vymýšlejících zákony a nařízení pro udržení vlastních koryt se nikdy pozitivně nezmění. Britové to pochopili pozdě, ale přece, a tím získali naději a perspektivu.

Zásadním faktorem je právo každého bezúhonného občana na ozbrojenou efektivní sebeobranu v krizovém období. To je v současnosti cílem zuřivého nenávistného tažení vedení EU proti legálně drženým zbraním. Přitom teroristé, kteří se předvedli v minulém i tomto roce, neměli žádné legální zbraně. Stačily jim automobily, ilegální zbraně, nože a ilegální trhaviny. Držení legálních zbraní na obranu a sebeobranu je požadavkem doby. Jde o funkční bezpečnostní faktor, což dokazují zkušenosti z Izraele i USA. Kdyby tamní občané neměli po ruce zbraně, byl by počet teroristických útoků a ozbrojených zločinů v obou zemích podstatně vyšší. Zde je třeba připomenout, že Británie byla první evropskou zemí, která drasticky omezila právo občanů na legální držení palných zbraní. Kdyby měl někdo z napadených občanů zbraň, byl by teroristický útok výrazně méně úspěšný. Kdo má zájem o kvalifikované informace a statistiky, může se podívat na stránky sdružení LEX.

Nelze přehlédnout, že islámští teroristé využijí čehokoli. Dokladem je Palestina, kde je základ islámského terorismu. Stačí nože, plynové láhve, kanystry s benzínem, obyčejná auta. V případě potřeby i motorová pila, kladivo, sekera, mačeta. To vše nelze zakázat. Pokud EU zakáže nože, teroristé si je vyrobí z kusu železa. Primitivní střelnou zbraň si lze vyrobit i na tiskárně. Jako útočný prostředek se dá využít dětské autíčko nebo vrtulník s náloží. Kontaminace rozvodů vody je větší problém než útočník se samopalem. A to nemluvím o ničivém působení drog na evropské obyvatelstvo, přičemž velká část z nich pochází i z islámských zemí. Roznášení afrických chorob je nebezpečnější než rána nožem a zatěžuje zdravotnictví. To vše vedení EU přehlíží a snaží se s výmluvami na bezpečnost odebrat Evropanům zbraně, které evidentně potřebují k ochraně životů, zdraví a majetku. Úspěšnost teroristických útoků je dána momentem překvapení a motivací útočníků, což nedokáže zastavit žádná policie. Improvizované zbraně jsou všude, kam se podíváš. Řešením tedy není odzbrojování potenciálních obětí, ale odstranění útočníků.

Je třeba odstoupit od mezinárodních smluv a dohod podepsaných z hlediska migrace po Evropě v dobách studené války, zastavit islámskou migraci do Evropy a separovat osoby s chybějícími nebo neplatnými dokumenty a nositele problematických a nepřátelských názorů od civilizovaného obyvatelstva mimo Evropu a deportovat je. V případě, že už získali občanství, tak ho zrušit. Nevyhýbat se z důvodu jakési politické korektnosti a multikulturní předpojatosti rozlišení civilizovaných občanů a potenciálních nepřátel. V mnoha islámských zemích nemůže cizinec získat občanství nikdy a nikdy se nestane plnoprávným občanem, o možnosti držet zbraň ani nemluvě. A nikdo z EU je za to nekritizuje.

V případě nátlaku Bruselu na odzbrojování občanů a přebírání ilegálních migrantů z neválčících zemí neváhat s odchodem z EU. V případě snah o byrokratickou šikanu z Bruselu neváhat s odchodem z prohnilé EU, která nám bez ohledu na propagandu o dotacích nic nepřináší. Naše celkové náklady na členství v EU jsou vyšší než ty slavné dotace, na nichž s pomocí zkorumpovaných politiků vydělává úzká skupina obyvatel a většina ostatních jim to platí například v předražené elektřině. Bezpečnost je základním prvkem přežití a perspektivy vlasti a národa.