Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12)  Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila,  Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy,   Františka Bublana,  Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)

Proč bychom neměli jásat z dosažených mírových dohod v běloruském Minsku? „O radostném budoucím vývoji na Ukrajině jsem pochyboval nedávno. V Minsku především chyběl nejdůležitější hráč. Bez něj by totiž žádná občanská válka na Ukrajině neexistovala, žádný Majdan, žádné občanské referendum na Krymu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz vojenský analytik Martin Koller.

„Spojené státy se v Minsku nezúčastnily, pravděpodobně záměrně, a nic je tedy nezavazuje k čemukoli. Když se podíváme do historie posledních padesáti let, vidíme jedno schéma. Vývoz zbraní a revoluce v americký prospěch. Záplava řečí o lidských právech, z nichž můžeme začít právem na život. Nespočetně mrtvých po celém světě jako realita,“ míní.

Za účasti Angely Merkelové, Francoise Hollanda, Vladimira Putina a Petra Porošenka bylo dle Kollera jen uzavřeno další příměří. A není vůbec jasné, co dál. „Nejasný je především ekonomický vývoj Ukrajiny, tedy kdo bude platit následky tamního čtvrtstoletí zlodějny a občanské války, které mohou vést k další politické, a tudíž bezpečnostní nestabilitě, balkanizaci či somalizaci země. To však reprezentanty EU, USA (Merkelová a Porošenko) příliš nevzrušuje,“ uvádí Martin Koller.

Celý jeho komentář přinášejí ParlamentníListy.cz zde:

Martin Koller: A co strýc Sam?

Dohody z Minska připomínají dohody z Locarna v roce 1925. Evropa jásala, že konečně nastala doba míru. A za patnáct let bylo všechno jinak. Přesně podle jednoho zpěváka, který zapěl: „Locarno, Locarno, vše je marno.“ Údajně byl zbit rozzuřenými mírotvorci, kterým se snažil sejmout růžové brýle.

Nejsem první a jediný, kdo si toho všiml. O radostném budoucím vývoji na Ukrajině jsem pochyboval nedávno. V Minsku především chyběl nejdůležitější hráč. Bez něj by totiž žádná občanská válka na Ukrajině neexistovala, žádný Majdan, žádné občanské referendum na Krymu (které je zachránilo od osudu obyvatel Donbasu), žádná hospodářská válka se stupidními evropskými sebevražednými sankcemi a zároveň růstem vlastního obchodu s Ruskem.

Spojené státy se v Minsku nezúčastnily, pravděpodobně záměrně, a nic je tedy nezavazuje k čemukoli. Když se podíváme do historie posledních padesáti let, vidíme jedno schéma. Vývoz zbraní a revoluce v americký prospěch. Záplava řečí o lidských právech, z nichž můžeme začít právem na život. Nespočetně mrtvých po celém světě jako realita. Vývoz technologií, práce a lepší budoucnosti pro druhé? Nanejvýš dobře zúročené půjčky jako investice.

Již kdysi jsem psal, že současná první velmoc mi připomíná brežněvovský Sovětský svaz, a nejen brežněvovský. Stejná agresivní ideologická omezenost a arogance, nepružnost, bezohlednost a agresivní prosazování vlastních zájmů, vůči komukoli. Takový stát byl schopen bez skrupulí napadnout i svého spojence. Zažili jsme to my, Poláci, Maďaři i (východní) Němci. Jenže zdaleka ne pouze my. Americkou praxí je za poslední půlstoletí likvidace jim nepohodlných politiků, vlád i prezidentů, především v Asii a Latinské Americe, ale rovněž například v Itálii a Francii. Naopak Rusko za posledních pětadvacet let nikoho nenapadlo. Jeho možnosti jsou omezené a zájem směřuje do oblasti obchodu, který zvyšuje životní úroveň jeho obyvatel. Válku v Osetii a Abcházii zahájila Gruzie jako pokračování hrubého útlaku národnostních menšin. Naše republika čelí dlouhodobě nespravedlivé a účelové kritice EU a USA za údajný rasismus ve vztahu k necivilizované části některých menšin. V Gruzii Osetince a Abcházce rovnou vraždili pomocí dělostřelectva a letectva a američtí demokraté žádný problém neviděli. Starali se hlavně o lidská práva v Číně, kde na rozdíl od USA i Evropy raketově rostla životní úroveň. Převzetí Krymu bez násilí proběhlo v souladu se zájmy jeho obyvatel. Nikdo z pozorovatelů tamního referenda neobjevil, přes veškerou snahu, nějaké samopaly na krku, o nichž zoufale blábolí již jen někteří nešťastníci na internetu.

Americké politice posledních padesáti let zcela chybí pozitivní faktor. Vždy se jedná o vývoz agrese a zbraní, destabilizaci, dosazování sluhovských vlád a získání kontroly nad zdroji surovin. Nikde není vidět reálná snaha o mír a lepší život pro většinu obyvatel cílových zemí. Tu nahrazuje poměrně primitivní a neúčinná mediální propaganda na úrovni politruků z knihy Černí baroni. Dokladem je osud mnoha zemí v celém světě. Nedávno jsem se dočetl, že amerických základen v zahraničí je více než 700! Dokonce i oficiální podpora Izraele je místy tak trochu podivná. Vedle ní je totiž nepřehlédnutelná vojenská podpora režimů v tamním teritoriu, které považují Izrael za svého úhlavního nepřítele a podporují terorismus. Standardem je Saúdská Arábie, ale nelze přehlédnout ani „umírněné“ teroristy, kteří bojují proti syrské vládě zbraněmi dodávanými přes Turecko a „umírněně“ podřezávají krky zajatcům i civilistům. Budoucí dobří rodáci v americké islamizované Evropě. Syrská vláda určitě není svatá, ale od mnoha jiných v regionu se moc neliší. Leckde je to s americkými lidskými právy ještě horší. A představa islamisticko-teroristické vlády na hranici Izraele mi nepřipadá zrovna radostná. Spíš to může být další perspektivní bojiště Made in USA. Jak dopadlo podobné americké paktování s teroristy v Kosovu, Afghánistánu a Libyi vidíme všichni. Doplatila na ně především Evropa, vydělaly USA.

V Minsku pravděpodobně nebyly řešeny „výnosné a účinné“ evropské sankce proti Rusku. Ve stejném období rostoucí objem obchodu mezi USA a Ruskem a nijak se netenčící obchod mezi Ukrajinou a Ruskem pravděpodobně rovněž nikdo nepřipomínal. Přesměrování části zájmu ruské ekonomiky do Asie bude pravděpodobně nevratné se všemi dopady na Evropu. Ta si navíc „polepší“ smlouvami TTIP a TISA (horší a více utajovaná). Nelze se divit, že v řadě zemí Evropy roste tendence k omezení nadvlády požitkářských a zkorumpovaných amerických sluhů z Bruselu, odchodu z NATO a prosazování pravdivých, nikoli jednostranně proamerických a propagandistických, mediální „informací.“ Taková hnutí sílí i na Slovensku, Češi by se měli probudit, především u dalších voleb. Dalším produktem strýce Sama je islamizace Evropy jako následek jeho válek v severní Africe a okolí.

• TÉMA: Jednání v Minsku

Za velkého jásotu se v Minsku tak mnoho nedohodlo. Separatisti a Rusko nemohou dopustit uzavření své hranice, tedy požadované předání kontroly ukrajinské vládě. Rovněž si obtížně dovedu představit, že by odevzdali svoje zbraně ukrajinské vládě. Z vojenského hlediska by to znamenalo následnou vojenskou, mnohdy i fyzickou likvidaci separatistů. To by těžce narušilo i prestiž ruské vlády doma. Přitom ukrajinské vládě se nedá věřit, což dokazuje vývoj v minulém i tomto roce. Z Kyjeva jsou stále slyšet pouze bojové výkřiky a volání po zbraních v americké válce za každou cenu. A to se nezmění, pokud bude existovat podpora ze strany USA.

Spojené státy nejsou vázány dohodami z Minska, takže budou cvičit ukrajinskou armádu a dodávat tam zbraně. Je to neuvěřitelné, ale žádné oficiální embargo na dodávky do země, kde plane občanská válka s 50 000 mrtvými, většinou civilisty, dodnes neexistuje. A USA s EU napadají Rusko za dodávky zbraní, přičemž je sami na Ukrajinu dodávají přes Polsko a Litvu. Stačí, aby byl v budoucích potyčkách mezi separatisty a ukrajinskou armádou zabit jen jeden americký „mírumilovný“ voják, a bude to důvod k vojenskému zásahu USA proti separatistům, případně i Rusku.

Zoufalý jekot pánů Rasmussena, Bildta a různých ministrů, politiků, „expertů“ na všechno typu publicistů, samozvaných analytiků, televizních komentátorů a jiných proamerických žvanilů v evropských médiích o útoku Ruska na Evropu, se ukázal jako ubohá komedie okresního formátu. Doslova (ko)mediální show NATO pro hloupé a hloupější. Mimochodem, z bojiště na Donbasu je to na Litvu, odkud zaznívá nejsilnější povyk, pěkně daleko. Stačí se podívat na mapu. Takže blahobytné reprezentanty NATO patrně bral fantaz jak Švejka, když na invalidním vozíku táhl na Bělehrad. Možná z výše jejich platů, na něž bohatě přispíváme. Spíše než nové síly rychlé reakce, tedy další militární balet za velké peníze, by ruskou armádu odradila od útoku „vůně“ plných kalhot čackých politiků a generálů NATO.

Kromě amerických zbraní a vojáků na Ukrajině, jejich pravděpodobných vojenských provokací, udržování napětí a válečnické mediální propagandy je zde stále jeden problém. Tím je již zmíněná ekonomická válka mezi EU a Ruskem s paralelně rostoucími zisky USA. Reprezentantka amerických zájmů Frau Merkelová totiž prohlašovala, že sankce budou pokračovat, dokud Rusko nevrátí Krym Ukrajině. A to se zcela jistě nestane. Jeho obyvatelé si to prokazatelně nepřejí. Na ně ovšem Frau Merkelová evidentně kašle (možná i něco horšího), stejně jako na svoje občany, kteří mají dost její americké islamizace i sankcí. Evidentně je hlavní splnit Befehl (rozkaz) z Washingtonu. A tam si určitě mír mezi Ukrajinou a Ruskem nepřejí. Takže se můžeme dočkat pokračování studené války mezi EU a Ruskem a stavu na hraně války mezi USA a jejich koloniemi Ukrajinou a Ruskem. A pokud se bude na chvíli hrát nějaká komedie o lepších zítřcích, zase brzo vyvane. Je třeba uklidnit Evropany a přesvědčit je o plodech americké lásky zvaných TTIP a TISA.

Obecně se dá konstatovat, že se dohodlo další příměří. Není zcela jasná pozice separatistických regionů, hranice mezi nimi a Ruskem, otázky sankcí mezi EU a Ruskem, dodávek zbraní na Ukrajinu, viník sestřelu dopravního letadla, válečné zločiny, oficiální podpora nacismu a fašismu na Ukrajině a další negativní jevy. Nejasný je především ekonomický vývoj Ukrajiny, tedy kdo bude platit následky tamního čtvrtstoletí zlodějiny a občanské války, které mohou vést k další politické, a tudíž bezpečnostní nestabilitě, balkanizaci či somalizaci země. To však reprezentanty EU, USA (Merkelová a Porošenko) příliš nevzrušuje. Nikdo nemluví o práci, technologiích, sociálních a bezpečnostních jistotách. Nikdo nemá zájem porazit Rusko v boji za vyšší životní úroveň občanů. Obyčejný Ukrajinec se opět nějak ztrácí v pozadí, stejně jako obyčejný Čech, Slovák, Polák a další. Kdesi jsem zaregistroval plky o tom, jak uvědomělí ukrajinští inženýři bojují ve fašistickém praporu Azov za Ukrajinu. Pro americké zájmy a konta oligarchů zabíjejí jiné Ukrajince. Opravdu ctnost hodná oslav a následování. Autor by se měl zamyslet nad tím, že podstatně více ukrajinských inženýrů se místo odborné práce doma ohání zednickými lžícemi po celé Evropě, mnohdy za žebrácký plat. Ale možná o to právě jde. Národ ve válce zblblý nacionalismem zapomíná, že je národem otroků. Jak jinak, americká demokracie a lidská práva vítězí na všech frontách a válku na Ukrajině zaplatí občané EU pod vedením svých bruselských i domácích (pro)amerických politiků a mediálních propagandistů. Někteří duševní malorolníci se z toho ještě radují a po svazácku nadávají těm, kteří používají vlastní hlavu k myšlení a nechtějí se radovat s nimi. Kanony místo másla, jak říkal známý nacistický „demokrat“ a organizátor holocaustu Göring. Kdyby přežil, možná by v současné americké Evropě dostal i Nobelovu cenu. Štafetu po něm převzali jiní. Byl bych opravdu rád, kdybych tentokrát neměl pravdu.