„Myslím, že migrace bude jedním z témat letos i příští rok. Ale strany, které na tomto tématu stavějí svoji existenci, budou mít ve volbách tři problémy,“ říká politolog. Prvním z nich je podle něj fakt, že drtivá většina českých politických stran má v evropském srovnání velmi jednoznačné názory na imigraci, a to spíš tvrdší, než je ve většině západoevropských zemí obvyklé. „Většina politických subjektů v zásadě nějakou přestavbu do multikulturní společnosti odmítá. Vláda odmítá povinné kvóty pro rozdělování uprchlíků, opozice odmítá kvóty, takže pro strany, které se vymezují vůči migraci, příliš velký prostor nezůstává,“ upozornil Sokol. Jako druhý problém vidí to, že antiislamistické politické spektrum se v posledních měsících velmi dezintegrovalo.

„Pokud dnes máme na politické scéně minimálně tři relevantní subjekty, které se snaží získat hlasy protiimigračně naladěných voličů, bude pro ně velký problém získat pět procent hlasů potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny. Myslím, že množství voličů, kteří by na to slyšeli, se pohybuje někde kolem deseti procent. A pokud to rozdělíte třemi, i když volební výsledek nebude takhle rovnoměrně rozdělen, vidíme, že ta pětiprocentní hranice může být nakonec nedosažitelná pro všechny,“ konstatuje Sokol. Jedna strana z nich může teoreticky pětiprocentní hranice dosáhnout, ale z důvodu této velké roztříštěnosti se tak podle něj stát nemusí.

Antiislamistické strany mají šanci, ale ne příliš velkou

A třetí problém, který platí hlavně pro krajské volby, je podle politologa v tom, že voliči náchylní k těmto tématům budou mít u krajských voleb nižší účast než u sněmovních, a na to mohou tyto subjekty trochu doplatit. A míní, že pro protestní antiimigrační strany bude velmi těžké tyto voliče na podzim zmobilizovat. Otázka také je, jestli k volbám tyto strany na podzim vůbec půjdou. „Není jasné, v jaké konstelaci sem to antiislamistické centrum vstoupí, takže kdybych to měl shrnout, šanci mají, ale nemají zdaleka vyhráno,“ uvádí.

Mezi protestní antiislamistické subjekty počítá politolog především Úsvit, SPD Tomia Okamury a Alternativu pro Česko, která se formuje kolem Martina Konvičky. „Navíc vedle bývalého Bloku proti islámu, z něhož vzniká Alternativa pro Česko, se formuje ještě Blok proti islamizaci Jany Volfové. A tím, že dochází k tříštění sil, je menší šance pro tyto subjekty vstoupit do parlamentu. Než došlo k poslednímu rozdělení a na scéně byla jen dvě původní křídla hnutí Úsvit, kladl jsem si otázku, jak se bude volič rozhodovat, jak rozezná Úsvit jedna a Úsvit dvě, ke komu se přikloní, zda k Okamurovi nebo Konvičkovi, přitom mi připadá, že navenek jsou odlišností těchto subjektů jen jejich lídři. A v situaci, kdy ty subjekty jsou, zdá se, nejméně tři, bude pro voliče ještě těžší se v tom zorientovat,“ prohlásil politolog. A přidává se k tomu ještě další problém, když dochází k nějakému štěpení strany, tak si jsou nově vzniklé subjekty největšími konkurenty a tomu se vždy logicky nakonec přizpůsobí jejich volební kampaň. „To znamená, že útočí na sebe navzájem, čímž znechutí voliče. Ti si řeknou: když se mezi sebou hádají, tak k volbám vůbec nepůjdu. Takže to štěpení politických subjektů určitě znamená jejich oslabení,“ shrnul Petr Sokol.