Uplynul přesně týden od vyhlášení výsledků prezidentských voleb ve Spojených státech. Vy jste tam léta působil jako zpravodajský důstojník…

Než se soustředím na vaše relevantní otázky, které nakonec jsou předmětem mnohého současného uvažování expertů a komentátorů „po bitvě“, chtěl bych upozornit na fakt, že jak se uvádí, 90 procent všech předpovědí favorizovalo paní Clinton. To nebyl výsledek analýzy ani věcného rozboru, ale politické tendence. Chcete-li manipulace. Co s tím. Převléknou se kabáty jako v případě vítězství pana Clintona – kterého naši neocons, kteří byli proti demokratům, označili pomocí BIS dokonce za agenta KGB, školeného v Praze –, či Obamy, a budeme spokojeni dál? Na jedné straně ať si tento problém řeší Amerika, ale i my jsme byli předmětem manipulace, a to vedené tím nejsprostším způsobem. Vynechávám naši kavárnu či stoupence neocons, ale co naši politici, komentátoři a hlavně zaměření veřejnoprávní TV. Víme přesně, o kom mluvím a není je třeba jmenovat. To se jen tak zase přejde? A lidem se bude lhát dál? Uvedu jen jeden a velmi závažný příklad, o kterém se kupodivu vůbec nepíše.

Náš přední státní představitel (třetí v řadě) pan Hamáček hrubým, spíš sprostým způsobem napadal kandidáta Trumpa s ohlasem dokonce v anglickém tisku. Neomluvil se. Nerezignoval, což by v jeho pozici měl. Není soukromou osobou.  Ale okamžitě znovu zaútočil, tentokráte na prezidenta Zemana, snad hlavně proto, že byl jedním z mála, kdo přišel k jinému závěru, a to, že bude vítězem Trump a jeho volbu nyní přivítal. Hamáček, pokud by byl alespoň trochu gramotný, tak by se omluvil a Zemanovu úvahu by veřejně ocenil. Nestalo se tak. Naopak, mediálně se uvedl, že Zeman by se měl omluvit americkému velvyslanci, protože ho neviděl 28. října na Hradě a také to veřejně uvedl. A pan velvyslanec tam ve skutečnosti byl. Našli se o tom dokonce fotky, jak se někde v davu krčí. Dle diplomatického protokolu a vzhledem k závažnosti události, tam vlastně nebyl. Jinak by jako velvyslanec přední a spřátelené mocnosti musel přijít k panu prezidentovi a blahopřát, jak je zvykem a jak jiní to také tak udělali. On však neuznal za vhodné zdůraznit hodnotu našeho svátku. Jak je vidět, tento velvyslanec není na svém místě. Ale o něj nám nejde. To jistě nová americká administrativa snadno vyřeší. Pan Hamáček se připojil s nadšením k častým a nekonečným relacím tisku a televizi, označujícím prezidenta za lháře s povinností se americkému velvyslanci (skrytému v davu) omluvit. Takže kampaň proti prezidentu jede dál. Nebylo by načase projednat celou věc ve vládě, či alespoň v sociální demokracii, když to tak aktivně rozviřuje, a tuto tendenci zastavit?