Pane doktore, požádal jste mě o prostor na úvod a širší reakci k aktuálnímu dění ještě před tím, než se dostaneme k dalším otázkám. O čem jste chtěl hovořit?

Ano, rád bych tentokrát ještě před reakcí na vaše otázky zasadil problematiku současného dění do u nás převažujícího mediálního rámce. Zprávy zpravidla nesleduji, jsem raději napojen na anglické verze aktuálních informací, snad někdy až v deset večer zapnu ČT24. Naposled v době, kdy moderátor Lukáš Dolanský nijak nevybočil, použil však konečně tu jedině správnou formu, která odpovídá obsahu. Vynutit si, co chce a má slyšet. Pěkně zařval; a díky dvousetkilometrové vzdálenosti mezi ním a Michalem Haškem nedošlo na facku. Šlo o fotku – a velmi důležitou. Pan Hašek to několikráte musel vysvětlovat, ale ne nám posluchačům, tam to nebylo třeba. Po tomto výkřiku, kdy jsme měli pocítit sílu médií, odvolávající se dokonce na autoritu Spojených států, nastoupil na pranýř ministr zahraničních věcí pan Zaorálek a tak jsem očekával, že kauza „fotky“ bude pokračovat. Že bude ukázána jeho fotka s panem Schwarzenbergem, kterou si dobře pamatujeme, na Majdanu v Kyjevě pod fašistickými vlajkami (ukrajinské byly asi dvě), pod nimiž byli vražděny tisícovky Poláků i Volyňských Čechů a desetitisíce Židů. Že tvrdým a oprávněným slovem se zeptá: Na základě jakého státního pozvání jste se tam jako vládní představitel nechal pozvat a fotit? Dodnes to nikdo nevysvětlil a ČT se nesmí zeptat? To je ta její „vyváženost“ a nebezpečná úslužnost moderátora americké autoritě, na kterou se přímo odvolal.

Nelze se proto divit, když MZV s CEVRO vydá nyní „policy paper“, ve kterém varuje před americkým liberalismem (str. 9), že „de facto nahánějí české konzervativce (tradičně velmi proamerické do antiamerického tábora)“. Co k tomu dodat, snad jen to, že když padl Madrid, padla Praha. „Neprojdou“ říkalo se v třicátých letech, a nyní se v Praze pomocí ČT pracuje ve směru, aby padl i Washington. Nepadne, pokud i my odmítneme profašistickou manipulaci. Musí padnout primitivismus v médiích a čecháčkovský kavárenský neokonservatismus.

Pro ilustraci dodám ještě velmi zajímavý příběh z mého skromného života. Po „listopadu“ se Senát USA rozhodl, že demokracie v ČSR a jiných zemích východní Evropy zvítězila, a proto se platba na vysílání Svobodné Evropy do těchto zemí zastavila. Nemyslel jsem si, že v té době to bylo zralé a správné rozhodnutí, a tak jsem zpracoval pro tento Senát memorandum o mediální situaci, která dosud, jak jsem se domníval, toto rozhodnutí zpochybňuje. Za pomoci amerických přátel novinářů toto stanovisko bylo zasláno všem členům příslušného senátního výboru, který nato své původní rozhodnutí změnil. Nějak se to neutajilo, i když sám jsem o věci nehovořil. Takže pan Pecháček z vedení Svobodné Evropy za přítomnosti Radka Kubička (Praha 6) mně poděkoval. Ta historie nekončí. Má velmi nebezpečný vývoj.

Ve své mě době vedoucí ČRo 6 Petr Duhan požádal o komentování. Což jsem nějakou dobu dělal, až mě Radko Kubičko na rovinu sdělil, že Svobodná Evropa jménem Petra Broda důrazně požaduje ukončení mého komentování pod výhrůžkou, že jinak zakazují jakoukoliv souvislost ČRo 6 s jejich stanicí. Tato historka by nebyla tak zajímavá, kdyby si před několika dny TV ve více než hodinovém programu o médiích nepozvala jako experta právě Petra Broda, který nás poučil, jak jsme svobodní a média jsou pod objektivní kontrolou apod. Bylo to na zvracení. TV se mohla obrátit na jiné „znalce“. Neudělala to. Ne všichni jsou přece připraveni neustále „národu“ lhát. Pana Broda je mně jenom líto. A nyní k vážnějším věcem.

Mediálním a politickým světem nedávno hýbaly výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Tamní tradiční strany zcela vypadly a ve druhém kole se utká Norber Hofer ze Svobodné strany Rakouska a expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Mluví se o překvapení, šoku, nástupu populistů a extremistů, o přeorání rakouské politické mapy. Jak na tento vývoj pohlížet střízlivou optikou v rámci současné reality? Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali? A nakolik může tyto volby brát jako varování Angela Merkelová?

Situace je opravdu napjatá, ale násobená zájmem po vytváření atmosféry strachu; a v tom prostředí hledání a označování nepřítele. Není to realita, spíše uměle vytvářená atmosféra. Hledáte střízlivou optiku. Správní směr. Vždyť po dekády jsme zažili nové politické prostředí založené na konci bipolárního světa, nepřevažuje ideové či na tom základě postavené třídní dělení ani tradiční nacionální sounáležitost. Jakékoliv snahy o narušení humanitárního chodu společnosti, na příklad bezdůvodným narušováním (i vojenskými útoky) různých oblastí jako projevu politické tendence neokons vyvolávající i teroristickou odezvu nemají, jak jsem uvedl žádný logický a tím ani reálný základ.

Zde vidím podstatu varování nejenom pro paní Merkelovou, ale pro nás pro všechny. Proto ta odvolávka na naší TV v úvodu.

Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě (migrační krize, terorismus) může náš kontinent zahájit zcela „novou éru“, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Hovoří se o francouzské Front National, na Slovensku uspěli kotlebovci, z některých kruhů zní kritika vůči polské konzervativní vládě atd. Hrozí něco Evropě, potažmo nám a současnému systému, pokud by se moci chopily strany, které jsou některými kruhy označovány jako populistické, extremistické? Došlo by k naplněný černých scénářů o konci Evropy?

Tradiční strany byly postaveny na hodnotách společenského politického zájmu, měly také filozofický a ideologický a samozřejmě i sociální základ svého směřování. Takové strany již nejsou a tím u nás myslím i sociální demokracii. Není třeba uvádět důvody. Stačí pohled na trestní causy nebo zařazení České republiky mezi agresivní země. Takže tvorba jiných uskupení nemusí mít v pozadí jen populismus, ale reálný přirozený základ. Nejedná se jen o černý konec Evropy, která nakonec vždy byla (a nyní opět tento faktor je zdůrazněn) jen asijským poloostrovem. (Jak jsem se učil kdysi dávno ve třetí třídě Obecné školy chlapecké v Německém Brodě.)

Podívejme se na jinou a závažnou související otázku. Trump se stal reálným prezidentským kandidátem v USA. On přece fakticky nebude kandidovat za Republikány, oni v těchto volbách kandidáta nemají. A co víc, jak řekla Clintonová, je to neřiditelná střela. Neskýtá tak více nadějí než kandidátka, které podpořila agresi do Iráku? A vadilo by nám to (mimo neocons v pozadí s MZV, kteří vyhrožují, že přejdou do antiamerického tábora)? Vždyť oni tam vždy patřili.  Nehledejme jen výrazivo jako populismus a extremismus. Nebylo dosavadní hledání nepřítele i za pomoci BIS, jak ve svých zprávách prezentuje bez reálného zdůvodnění, vlastně extremismem? Myslím, že bychom měli mít jiný přístup k problémům, a tím si také klást jiné otázky, na příklad takové, které vedou k uklidnění. Historie minulých krizí a jejich řešení nás o tom poučuje.