Odpovědnou funkci převzal po uctívaném Klausovi – jehož bychom se teď, po nové stoleté vodě, mohli ptát, jak že je to s těmi změnami klimatu – a po rázném, ač nebystrém Topolánkovi. Při svém osobnostním formátu pak ovšem nemohl coby stranický lídr nezklamat a ODS průběžně chřadla.

Do spojité nádoby premiérství se Nečasova svrchovaná nezpůsobilost přelila vrchovatě. Kabinet plus jeho sněmovní podpora byla slátána z neuvěřitelných výlupků, včetně politické divize bezpečnostní agentury. Postupně došlo i těm pomalejším voličům, jaká bezmyšlenkovitost je mohla dovést k víře, že Miroslav Kalousek zabojuje s korupcí či zvelebí veřejné rozpočty. Nebo že jím za ruku vedený Karel Schwarzenberg hodlá důstojně obhajovat národní zájmy.  

Ano, Nečasovo vládnutí ztělesňovali hlavně představitelé menší koaliční TOPky a on byl zpravidla ten slabší vzadu. Pan Nejistý, nedochůdče, které užívalo údernou slovní „pyrotechniku“, ale podprahově vysílalo signály slabosti a křeče.

Přes průšvihy, co by v demokraticky vyspělé zemi zničily třikrát tři vlády, se přeci zdálo, že ke zrůdnosti „přenošený“ spolek dovládne své čtyři roky. A na Nečase se bude nakonec vzpomínat jako na mátožného, leč přeci premiéra. Nikoliv jako na kdysi ostudně vymeteného Vladimíra Špidlu, s nímž byl nemálo srovnáván.

On ho však nakonec „vzal“ o vzdálenost ke Slunci a zpět, jelikož pozdější eurokomisař Špidla nikdy paragrafy na krku neměl. Není ani vyloučeno, že megaskandál jeho nejbližších se rozlije do daleka, v širá kola a změní v povodeň. Zkrátka zasáhne další (stranické) subjekty. Už padla nejen trestní obvinění, ale též srovnání se slovenskou kauzou „Gorila“.

Lví podíl na Nečasem zuby nehty odmítaném pádu má nicméně podle všeho „Lvice“, jeho milá spolupracovnice Nagyová, o jejíž dravosti se v zákulisí vyprávívá dlouhý čas. Její, a nejen její, bezuzdnost nejspíš překonala všechny meze, přičemž byla spolu s jinými zatčena den poté, co její katolicko-konzervativní šéf oznámil, že se kvůli ní rozvádí.

Tyto, jak doufám, teprve se rozbíhající události jsou podle všeho zlomem v našem polistopadovém vývoji. O čemž svědčí mimo jiné zneklidněnost exprezidenta, expremiéra a expředsedy poslanců Václava Klause. Nečas sám pak dlouho mlčel, schovával se, čímž neplánovaně prozradil víc, než by bylo v jeho situaci rozumné…

Uvidíme, kam se události dále vyvinou, nicméně jedno je jisté, bakchanálie teď slaví populisté. Od lidí kolem Slávka Popelky, přes miliardáře Babiše až po „Úsvit…“ Tomia Okamury. Oni nám to přece dávno říkali! Však ještě uvidíme.

Pavel Kopecký
Autor je politolog, titulek je redakční