Extempore předsedy Evropské komise ze summitu NATO, který se konal minulý týden, není jediné, které je na internetu ke zhlédnutí. Při vložení slov „Juncker drunk“ do internetového vyhledávače na čtenáře vyskočí hned několik videí, která zachycují nejvyššího eurokrata Jeana-Clauda Junckera ve stavu, v němž s oblibou řídil Rusko Boris Jelcin. Při bližším zkoumání návrhů předkládaných Komisí k projednání v Radě a v Evropském parlamentu však snadno můžeme dojít k závěru, že Juncker zřejmě nebude jediným, kdo zřejmě častěji a nemírně hledí na dno lahve od kořalky.

Pravá a falešná ekologie

V lednu letošního roku předložila Evropská komise Radě a následně Evropskému parlamentu návrh Evropské stragie pro plasty. Šlo o reakci na zákaz dovozu plastového odpadu, který začátkem roku vyhlásila Čína. Do nejlidnatější země světa byly plastové odpady vyváženy „k recyklaci“ v rámci plnění požadavků směrnice 98/2008 o odpadech. 

Již tato deset let stará směrnice uložila členským státům povinnost zajistit sběr, třídění a recyklaci nebo ekologickou lividaci některých druhů odpadů. Podle směrnice měly členské státy uložit firmám působícím na vnitřním trhu EU povinnost zajistit zpětný odběr a ekologickou likvidaci některých typů výrobků. I z našcih obchodů prodávajících elektrospotřebiče známe nádoby na bezplatné odevzdání vysloužilých domácích pomocníků.

Směrnice zároveň firmám a obchodníkům umožňovala najmout si na povinnou likvidaci nezávislou firmu nebo sdružení firem. Do směrnice o odpadech byl z předchozích směrnic EU převzat i model kolektivních systémů. Jako první byly zavedeny právě u elektrospotřebičů a později u automobilů. Výrobce do ceny zboží již při uvedení na trh započítá náklady na jeho ekologickou likvidaci. Tuto kvazi daň pak může odvést do sdružení firem zabývajících se zpětným odběrem a recyklací nebo ekologickou likvidací výrobků. Samotný sběr nebo výkup pak provádí specializované odpadářské firmy, které jsou sdruženy v nějakém konsorciu. I u nás jsou velmi známá sdružení jako ELEKTROWIN nebo Eko-kom.

V některých oblastech, jako jsou automobily nebo elektrospotřebiče, se za pomoci kolektivních systémů podařilo dosáhnout velmi dobrých výsledků. V případě motorových vozidel je dnes více než 85 % hmotnosti starého auta po sešrotování recyklováno.

V případě plastů však byla odhalena řada skandálů. Velká část plastů, které měly být zrecyklovány nebo ekologicky zlikvidovány, byla pouze vyvezena mimo území EU. Údajně k likvidaci. Za to, co se děje u odběratele za hranicemi EU, kde přísné ekologické normy neplatí, samozřejmě nikdo nikdy nenesl odpovědnost. Najatý prostředník, který pobíral dotace přímo od výrobců nebo i z veřejných rozpočtů, za menší část peněz najal firmu se sídlem mimo území EU, aby jej odpadů „nějak“ zbavila. A to „nějak“ často nemělo s ekologií vůbec nic společného.

Obrovská část odpadů skončila v moři, kde zabíjí ryby i jiné mořské živočichy. Na stovkách míst Atlantického i Tichého oceánu, které se nacházejí vedle okrajů mořských proudů, vznikly plovoucí ostrovy tvořené obrovskou haldou odpadků. Z družic lze pozorvat odpadové ostrovy velikosti Prahy nebo středních Čech.

Likvidace po čínsku

Další miliony tun odpadu skončily na „skládkách“ v asijských a afrických zemích. Nejen v Číně vznikly obrovské haldy odpadků vyvezených z Evropy nebo z USA. V mnoha případech o rozloze několika našich okresů. Čína se však z rozvojové země stala ekonomickou velmocí. A zatím jako jediná si troufla tento typ „podnikání“ na svém území zakázat. Nelze samozřejmě všechny firmy zabývající se přeshraničním obchodem a recyklací označit za zločince. I v Číně řada firem skutečně zpracovávala plastový odpad například na náplně do zimních bund. Nebo do desek k tepelné izolaci budov. Kromě nich však na trhu působila i řada podvodníků, kteří účelově zakládali a posléze likvidovali firmy, které se měly zabývat likvidací odpadů. Firmy zanikly, ale odpad po nich zbyl. V letech 2015 až 2017 byl v Číně rozkryt mafiánsky řízený řetězec ekologických podvodníků. Více než dvě stě šéfů podvodných firem a několik státních a regionálních funkcionářů bylo po soudním rozsudku zcela neekologicky zlikvidováno zastřelením. Zlí jazykové tvrdí, že s mrtvolami odsouzenců k smrti čínská vláda nakládá naopak velmi ekologicky. Zastřelení jsou údajně až z 80 % recyklováni. Formou rozprodeje částí těl na „náhradní díly“ k transplantaci v Evropě a v USA.