Evropská komise přišla s novými návrhy na řešení migrační krize, které byly univerzálně odmítnut nejen českými politiky. Terčem kritiky je i dohoda s Tureckem, kdy není jisté, zda vůbec bude fungovat. Navíc na řecko-makedonských hranicích probíhají tvrdé střety a narůstající frustrace migrantů může vést k vyhrocení konfliktu. I zástupci OSN očekávají další konflikty. Jak by měla teď postupovat Evropská unie a jaký předpokládáte další vývoj?

Řešením je evropská spolupráce. Rozdrobení na jednotlivé státy nevede k řešení. Dokladem je situace na makedonských hranicích. Buď bude situaci řešit Evropa jako celek, nebo budeme zažívat nové a nové krize, někdy na makedonské hranici, pak na jiné. Chápu odpor vůči kvótám, ale nic jiného než kvóty a společný přerozdělovací mechanismus mě nenapadá. Pokud by existoval jiný, budu rád. Měl by to být řízený proces.
Jsem odpůrcem myšlenky, že migranti mají právo se pohybovat po Evropě, kde chtějí. Mají právo na azyl.

Vám se zdál přijatelný některý z návrhů Evropské komise?

Vycházím z toho, že bychom měli pečlivě rozlišovat mezi občanstvím a právem na azyl. Po dobu, kdy hrozí migrantovi ohrožení v zemi jeho původu, pak má právo na azyl. Pokud není nelegální migrant, může ho využít. Nemůže se ale volně pohybovat a říkat: „Chci azyl v Berlíně, na jihu Francie nebo v Benešově u Prahy. Toto právo nemá.  

Německá tajná služba sdělila, že mezi imigranty nejspíše budou bojovníci Islámského státu a že situaci podcenila. Současně se objevují nepříjemná čísla o nárůstu kriminality uprchlíků – zejména mladých mužů, kteří přišli bez rodin. Všeobecný strach z terorismu vládne Evropě. Jak takovým věcem předejít a jak bezpečnostní situaci řešit?
Pokud jde o vládu České republiky. Na jaké kroky by se měla chystat?

Spoléhám na to, že zpravodajská služba Německa je kvalitní. Pokud říká šéf, že něco podcenili, tak to nezpochybňuji, ale věřím, že spolupráce zpravodajských služeb je velmi účinná. Doporučil bych české vládě mít větší kredit a zvýšit důvěryhodnost v Evropě, protože potřebujeme sdílet informace a potřebujeme důvěru. Mé doporučení je opírat se o tvrdé jádro Evropy, o Francii, Německo, jádro zakladatelských států více než o ostatní státy. Nepředpokládám, že by, pokud bychom byli v krizi, případně přišla účinná pomoc z Maďarska, Polska nebo Slovenska.

Teď rétorika české vlády ale příliš nenasvědčuje tomu, že by se opírala o tvrdé jádro Evropy…

Z dlouhodobého pohledu je to strategická chyba. Když se podíváte také na provázanost investic, vzájemné obchodní a hospodářské vztahy, jsem hluboce přesvědčen, že nedržet se zakládajícími členy Evropské unie je strategická chyba. S nimi můžeme hledat společná řešení.

Pokud jde o Ukrajinu, její premiér Arsenij Jaceňuk odstoupil a situace není dobrá. „Rozhodl jsem se rezignovat na funkci premiéra Ukrajiny. V úterý 12. dubna (rezignaci) předám parlamentu. Moje rozhodnutí je založeno na několika důvodech – politická krize ve vládě byla vyvolána uměle, touha vyměnit jednu osobu politiky oslepila a paralyzovala jejich vůli provést v zemi skutečné změny,“ řekl podle agentury Reuters. Politolog profesor Alexander Tomský se vyjádřil, že Ukrajincům nikdo nepomůže, protože Evropa má dost svých starostí zvlášť v souvislosti s migrační krizí. Do jaké míry se podle vás bude Evropa zabývat Ukrajinou? A jak ovlivní situaci rezignace Jaceňuka? 

Profesor Tomský má pravdu v tom, že Evropa teď prioritně řeší otázku migrace.
Reformy na Ukrajině probíhají pomalu, společnost se dostává do frustrace, čeká pomoc od Evropské unie. Ta ale říká: „Pomůžeme, když budou reformy.“ Ukázalo se, že jde o začarovaný kruh. Rezignace premiéra je politický krok, od kterého si prezident Porošenko slibuje změnu, já si myslím, že žádnou velkou změnu nepřinese. Samozřejmě, nejsem teď na Ukrajině, ale nevěřím tomu, že dojde k obratu v souvislosti s výměnou premiéra.

V Praze se konal seminář s názvem: „Mýty o Rusku“, kde padla poměrně odvážná tvrzení. „Celé století od revoluce roku 1917 až po současnost je tvořené neuvěřitelně manipulační propagandou západních zemí proti Sovětskému svazu a později Ruské federaci,“ zdůraznil například Tomio Okamura. Šéf SPD se také domnívá, že se „do Evropy valí statisíce migrantů infiltrovaných islamistickými teroristy, ale Severoatlantická aliance místo obrany před islámskou invazí straší Ruskem.“ Jak je to s americkou propagandou u nás? A neměli bychom se bát spíš té ruské?

Na té konferenci jsem nebyl, takže nevím přesně, co zaznělo. Víme ale, že dlouho byl levicový svět fascinován Ruskem a Sovětským svazem a pak se ukázalo, že realita je jiná. Nicméně, vidím situaci tak, že Rusko není naše první hrozba, tou je ohrožení ze strany Islámského státu a migrace. Je na čase najít kompromisní řešení po dohodě Ruskem. V boji proti organizovanému zločinu potřebujeme spolupráci všech zemí, podporu OSN i Rady bezpečnosti a to bez Ruska není možné. Neznamená to, že by Evropa ale měla ustoupit od sankcí. Všichni by měli trochu ustoupit, aby získali. Měly by se odblokovat špatné vztahy mezi Ruskem a Evropou.

Na zmiňovaném semináři také vystoupil generál Andor Šándor, který se také nedomnívá, že by ohrožení Ruskem bylo žhavé. „Kdyby se politici ve Washingtonu nebo v Paříži skutečně domnívali, že Rusko je hrozbou pro Západ, tak by vojenská opatření byla úplně jiná, než jsou dnes. To by v důsledku povyku kolem Ukrajiny a ruské hrozby nebyla do východní Evropy přesunuta jen jedna americká brigáda, která v tom vojenském poměru sil neznamená skutečně vůbec nic.“ Mělo by NATO posílit své vojenské pozice v Evropě nebo jsou dostatečné?

Není v ruském zájmu vést válku v Evropě. Nevidím takové riziko dnes reálné. Posuzování rozmístění jednotek nechávám ale raději odborníkům na bezpečnost.

Český veřejný prostor občas rozčeří umělci. Lenka Dusilová i David Koller v sobotním přímém televizním přenosu kritizovali hlavu státu. Negativní hodnocení zaznělo i na adresu bývalého prezidenta Václava Klause a ministra financí Andreje Babiše. Zazněla varování před změnou azimutu země směrem na východ. Je to oprávněná výtka vůči Zemanovi? A jak postupovat v tomto globálním světě? Držet se Západu, nebo být multipolární?

Je to součást demokracie. Jsem rád, že žiji v zemi, kde všichni mohou vyjádřit svůj názor, a to i na adresu ministrů a hlavy státu. Otázka, kdy a jak je to vkusné, je druhá stránka věci, pak také můžeme rozlišovat, co je věc sebeprezentace a co politický postoj. To nechme posuzovat ostatní. To, že je ale otevřené vyjádření názoru možné, znamená: Buďme hrdi na zem, kde žijeme.
Jsme spojenci v rámci NATO a EU a tak se máme chovat. Držet při sobě, snažit se ovlivňovat společnost politiku EU k tomu, abychom hledali společná řešení v době, když se nám svět proměňuje tváří v tvář migraci. Už jsem také zmiňoval, že nevidím Rusko jako hlavní hrozbu pro Českou republiku a Evropskou unii. Jedno ani druhé se nevylučuje.