Kronika sjezdu předem ohlášené smrti

Čerstvě jarní Brno je svědkem už několikátého sjezdu sociálních demokratů. A zase je večer budu rozvážet do night klubů jako minule, radoval se taxikář který mne vezl sychravým ránem, nad nastávajícím kšeftem. Právě skončený sjezd se od všech předchozích ale lišil. Namazaný strojek předem dohodnutých a disciplinovaně dodržených koalic regionů nepřipouštěl jinou variantu než vítězství Sobotky a slepou poslušnost delegátů. Stalo se. Ovce šly na porážku, radostně bečíce. Některé odvážnější se i rozběhly. Někteří delegáti se raději předem ožrali božkovským rumem.

Metodická příprava na snadné vítězství

Vítězství na sjezdu se tvoří dříve, než sjezd začne – vítězstvím na krajských konferencích. Sobotka na svém znovuzvolení pracoval dlouho a poctivě. Pracoval jen on. Ostatní měli co dělat doma. Zimola se soustředil na svůj region a neměl ambice oslovovat jiné. Neumí to. Být reálnou alternativou chce čas, profesionální nasazení, tým lidí a odvahu. Omluvný úsměv není program. Tejc se zaměřil na obhajobu sebe sama a přežití. Je realista. Kdo čeká, ten se většinou dočká. Hašek padl a na zvednutí bude potřebovat čas. Škromach padl a chuť se zvednout už nemá. Všichni ostatní sklopili uši. Po „lánském puči“ vytvořená koalice na záchranu Sobotky zrušila dlouholetou hegemonii Moravy při určování kdo s kým a proti komu.

Karlem Březinou konsolidovaný pražský region se stal rozhodujícím článkem tmelení ostatních poté, co se Sobotka odvážil vykopnout Dienstbiera, a ejhle, ono se nic nestalo. Nad proklamovanou a nikým nechtěnou sluníčkovou modernizací, omlazením o nagelované mladé teplouše a programovým pobruselením zvítězilo zdravě učesané mocenské řešení. Likvidace ambic sluníčkářů, kteří flagrantně neuspěli v oslovení lidí. Izolace zelených výhonků, které slibovaly 5% výsledek, včetně bývalého předsedy Špidly. Návrat ke standardní levicové agendě, kterou doporučoval i Fico, když posměšně hovořil o evropských socialistech, kteří se ho neptají, jak změnit zákoník práce, ale zda homosexuálům povolil sňatky a uvítal uprchlíky chlebem a solí. Nad oponenty zvítězili Sobotkovi poslušní, pečlivě vybraní delegáti, protože oponenti nebyli dost silní ani dost inteligentní na sestavení týmů pro opravdovou alternativu.

TAKTO PO SJEZDU PÍŠE DIENSTBIEROVSKÝ WEB DENÍK REFERENDUM

Všichni přítomní na sjezdu tušili, že výsledkem parlamentních voleb nebude výhra. Časový rámec by potřeboval zázrak, aby se tak stalo. K defloraci panny už došlo. Všichni vědí, že viník „nevýhry“ bude nejspíše exemplárně popraven před zraky všech. Proto Crónica de una muerte anunciada… (Kronika ohlášené smrti, román Gabriela Garcii Marqueze- pozn. PL) Nikdo to ještě Sobotkovi, který v tomto kuse hraje roli Santiaga Nasara, neřekl. Otázkou je, zda z egoistických, pokryteckých či prospěchářských důvodů, z hlouposti či slabosti. Dosud neví, že Angela není panna. Nikdo nevěří hrozbě porážky, protože je daleko a všichni „přátelé“ jsou takoví „dobří lidé“. Předsedovo okolí interpretuje hrozbu jako „opilecký nesmysl“. Marquezův román zkoumá morálku kolektivní odpovědnosti, je sondou do povah společenství, které ví o budoucí popravě a nedělá nic. Delegáti tuší nebo už vědí o budoucí popravě a také nic neudělali. Všichni čekají, vzduch se dá krájet. A čas běží vstříc nevyhnutelnému. Šílenství Albert Einstein definoval slovy „dělat stejnou věc stále znovu a znovu a očekávat jiné výsledky“.

Zprávy předsedy a místopředsedů byly první. Diskuse ke zprávám nebyla povolena. Následovala volba předsedy, statutárního místopředsedy a místopředsedů. Předcházet ovšem měla diskuse o zprávách, kterými se ti doteď zvolení měli zpovídat delegátům. Předcházet měla diskuse o programu, který přes přetrvávající kvalitu obsahuje řadu sporných bodů. Předcházet měla diskuse o jednotlivých ministrech, jejich úspěších a chybách. Předcházet měla diskuse o výkonech poslaneckého a senátorského klubu při realizaci politiky. Měla následovat katarze. Teprve pak měla následovat volba. Nestalo se.

Takto vypadala na sjezdu volba Bohuslava Sobotky předsedou

Zvolil se předseda. To byl test celého průběhu sjezdu. 460 hlasů pro Sobotku, proti 201. 67 % pečlivě vybraných delegátů v tajné volbě byl výsledek opravňující k silovému řešení. Od toho okamžiku měli všichni jasno. I v tom, že Chovanec bude zajišťovat předsedovu bezpečnost jako statutární místopředseda (379 hlasů, Tejc 280). I to, že Zaorálek dostane po pečlivě zaranžovaném vystoupení frenetický potlesk a víc než 80% podporu a stane se díky své rétorické schopnosti na jakékoliv téma mediálním buldozerem vlády. Bude rétorickým protivníkem Andreje Babiše. A nejspíš bude i budoucím předsedou. Jasné bylo i to, že Tejc definitivně prohraje a Zimola se o nic ani nepokusí. Jako minule. A že veškerá ostatní diskuse je jen alibi pro historii nebo pro umlčení svědomí. Quorum 345 hlasů. Jan Birke 486 hlasů; Petr Dolínek 366 hlasů; Miroslav Dvořák 57 hlasů (nezvolen); Jaroslav Foldyna 262 hlasů (nezvolen); Jan Hamáček 462 hlasů; Michaela Marksová-Tominová 497 hlasů; Jeroným Tejc 342 hlasů (nezvolen); Lubomír Zaorálek neuvěřitelných 591 hlasů. Všichni zvoleni v prvním kole. Je to dobré, už i Slávek se naučil stranu řídit jako firmu. Možná se mu to povede i se státem.

Sobotka mohl sebejistě říci: Dostal jsem silný mandát, strana je sjednocena, byl jsem zvolen počtvrté, jsem stejně úspěšný jako Miloš Zeman. Akorát že získal nejhorší výsledek, kdy se volilo bez protikandidáta. Akorát byl počtvrté zvolen sjezdem, ale Miloše Zemana čtyřikrát zvolili voliči. Akorát že krajské volby ČSSD prohrála flagrantně a nic nenasvědčuje tomu, že by strana získala na podzim 32 procent jako za Miloše. ČSSD do voleb ještě stihne dohnat v průzkumech komunisty.

Zpráva předsedy optimismem prodchnutá

Sobotka ve své zprávě zhodnotil sám sebe, zhodnotil práci své vlády. Vyzdvihl to, co se povedlo, pozamlčel to, co se nepovedlo. Přiznal, že koalice s ANO a KDU-ČSL měla programovou logiku a byla to ČSSD, která této vládě vtiskla její programový charakter, a byl to především program ČSSD, na němž byla založena tato vláda. Programové shodě přispěly podle Sobotky programová blízkost všech stran koalice a jejich společný kritický pohled na předchozí vlády pravice před rokem 2014. Nezapomeňme tu formulaci – programová blízkost všech tří stran koalice. Čili programová blízkost „catch all party“ sociální demokracie s oligarchickou stranou miliardáře Babiše. Takovéto přiznání se jen tak někomu nepovede.

Makroekonomický úspěch Sobotkovy vlády je nepopiratelný. Počínal si chytře a odpovědně. Po Topolánkově a Nečasově vládě to snad ani jinak nebylo možné. Rozhýbal pravicí uškrcenou spotřebu zvýšením mezd ve veřejné sféře, a to dokonce i lehce nad rámec inflace. Valorizoval důchody – ale pouze v limitech inflace, důchodci stejně nemají koho jiného volit než levici. Potud je Sobotkova vláda tvrdě pragmatická. Na tripartitě naslouchá. Sobotkova prorůstová makroekonomická politika, která vedla k úspěchům v zaměstnanosti (máme nejnižší nezaměstnanost v EU), ve výběru daní (poprvé se vybralo víc, než se plánovalo) i v tempu růstu (krize se Česku vyhnula), se opírala zejména o důsledné čerpání evropských peněz z programů ESIF.

Za spuštění EET se Sobotka také pochválil. Není divu. Desítky tisíc podnikatelů, kteří tradičně volí strany pravice, podnikaly pouze proto, že minulé vlády umožňovaly daňové úniky a čachry při platbách v hotovosti. Tento motor šedé ekonomiky vyhovoval zejména straně úvěrových „podnikatelů s holým zadkem“, sdružených v ODS. Ti teď zažívají krizi. ODS se po „kabelkovém“ úderu na Nečase likviduje sama svou nepoučitelnou hloupostí a nikdo jí nepomůže, tím méně mladý Klaus. Zle se nyní povede vietnamským tržnicím, čínským restauracím, trafikám i hospodám a melouchářům všeho druhu. Skončila doba tvorby nijak neregulovaného kapitalismu všehoschopných kapitalistů za peníze všech ostatních.

Problematické už je Sobotkovo hodnocení školství. Ano, Valachová prosadila navýšení prostředků školkám, což pomáhá matkám malých dětí. Ano, zvýšila platy učitelům a zabránila jejich propouštění na prázdniny. Ostatní kroky ale předseda raději nezmínil. Přibylo administrativy a inkluze přinesla problémy přetíženým učitelům, aniž jim přinesla peníze navíc. Valachová s Němečkem prakticky znemožnili výuku chemie na základních i středních školách zákazem práce s jedy a žíravinami. Diskuse o genderové vyváženosti slabikářů byla směšná a Valachová v ní bezradná. Počítačové vybavení i učební pomůcky zastarávají morálně i fyzicky, školství je notoricky podfinancované a erodované zastánci domácího vzdělávání dětí či elitních škol.