Ministerstvo obrany chystá změnu předpisů, která by měla umožnit ochranu kritické infrastruktury ČR kvůli ruské agresi. Z ruské strany hrozí snaha oslabovat zbrojní průmysl v zemích, které pomáhají Ukrajině, uvedla ministryně obrany Jana Černochová. Změna legislativy by podle ní měla umožnit rychlejší reakci na tyto pokusy. 

„Vlastně se to dalo očekávat. Jak říká pan předseda vlády a někteří jeho ministři ‚Jsme ve válce!‘, a tak se nelze divit, že to obě válčící strany berou vážně. Lze proto předpokládat, že nejen na ‚oslabování‘ zbrojního průmyslu, ale dokonce i na jeho ničení dojde. Konečně zkušenost z let druhé světové války a bombardování německých měst, stejně jako tzv. ‚Coventrizace‘ (útoky na britská průmyslová centra německými vzdušnými silami) a ‚ausradierung‘ (myšleno jako vymazání z mapy) byly součástí německých a spojeneckých válečných operací,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil. „Na území protektorátu k němu docházelo ještě od ledna do konce dubna 1945. Předpokládám, že slova o ‚změně legislativy‘ znamenají něco jako vyhlášení válečného stavu. Můžeme snad doufat, že se nebude jednat jen o Ministerstvo obrany, ale že se něco změní i ve prospěch civilního obyvatelstva a dostane se mu alespoň poučení, jak se dnes v době, kdy jsme ve válce, chovat,“ dodal.

Demonstrovalo se nejen v Praze

Víkend se nesl opět ve znamení demonstrace, tentokrát odborářů. A to pod heslem Pět minut po dvanácté. „Možná jsem to přeslechl nebo přehlédl, ale nikde jsem v českých tištěných a audiovizuálních médiích neviděl a neslyšel, že se demonstrovalo nejen v Praze, ale i v jiných evropských městech. Pokud se někde zmínila německá města skoro žádný zpravodaj nezapomněl říct, že to bylo na území bývalé NDR,“ uvedl Zbořil. „V Praze a v ČR se k tomu přidávalo sdělení, že odborář Středula tím podezřele zahájil svou prezidentskou kampaň. Třeba je to všechno pravda, ale hlavním sdělením těchto demonstrací bylo, že je ‚pět minut po dvanácté‘. Snad mohlo být v mediálních úvahách o těchto akcích také zmíněno, že podle Ústavy ČR z roku 1993 a jejího čl. 2, odst., že ‚Lid je zdrojem veškeré státní moci…‘, a že tu není od toho, jak říká paní předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, aby někde někdo ‚šoupal nohama‘...“ dodal.

V první hodině nedělní Partie na CNN Prima News byly šéfka Sněmovny Markéta Pekarová Adamová a exministryně Klára Dostálová. Nešetřily se. Pekarová Adamová konstatovala, že nízká účast na demonstraci odborů v Praze ukazuje, že lidé vidí, že vláda situaci řeší, a že lidé už nemají tolik důvodů k protestům.

„Myslím si, že to není pravda, ale koaliční vláda vznikla z vůle voličů, vládní většina je legitimní díky všem těm, kteří koaliční strany volili a také těch, kteří k volbám nepřišli. Paní exministryně může vládu kritizovat, ale na skutečnosti, že na demonstrace, které by její názory mohly manifestovat, lidé nechodí, není nic jiného než pravda,“ uvedl politolog. „Snad by se obě dámy mohly šetřit, protože konec konců oběma má jít nakonec o jedno a to samé – o blaho obce, která, i když na to zapomínáme, vzniká za účelem nějakého dobra. Vláda přece jenom nevládne tím, že něco přikazuje, ale že vytváří podmínky pro všechny občany, aby vznikala uvědomělá pospolitost vzájemně si rozumějících a chápajících názory a přání jedněch i druhých,“ dodal.

„Pan Středula není příliš charizmatická perzóna“

A jak vlastně uspěl odborářský bos a kandidát na prezidenta? Jak je možné, že na rozdíl od demonstrace odborářů se na protest 3. září pořadatelům podařilo dostat desítky tisíc lidí? „Mohu-li si dovolit trochu kritiky ad homine, pan Středula není příliš charizmatická perzóna a podpora z Hradu mu nemusí pomáhat. Vzpomínky na státní ‚odboráře‘ z let existence ROH dnešním občanům také mnoho neříkají. Ale hlavně část veřejnosti, která by mohla porozumět jeho argumentům stále ještě neví, co je to ‚padnout na dno‘. A sportovní bunda v červeném na všechno nestačí,“ říká Zbořil.

Detonace na Kerčském mostu spojujícím Rusko s anektovaným Krymem vyvolává na sociálních sítích množství reakcí, v nichž zaznívá, že může jít teprve o začátek. Zatímco na Ukrajině poškození mostu vnímají coby začátek možnosti osvobození svého území, exministryně Džamila Stehlíková hovoří rovnou o tom, že „vzplaje celé Rusko“.

„Válečná propaganda má dvě strany stejné mince. Ti, kteří nás informují, že armáda RF je neschopná, útočí zejména na civilní cíle, někdy i sama na sebe, a že na jejím území působí dosud neznámá ‚národně osvobozenecká ruská armáda‘, si myslí, že konečné vítězství Zelenského Ukrajiny se blíží,“ analyzuje Zbořil. „Proto nás i české informační zdroje informovaly zpočátku o zničení Kerčského mostu, potom o jeho částečném poškození, o požáru nějakých hořlavých látek a nakonec v sobotu večer měly po mostě projet dva vlaky z Moskvy a Petrohradu. Ruská média o tom mluví jinak, ale nejsem si jistý, že kdybych je citoval, mohl bych být nahlášen, obžalován a nakonec i ‚zastřelen před ranním kuropěním‘.
Fakt je, že v anglosasko-ruské válce přibývá teroristických akcí. Jedna strana obviňuje druhou a poznat, co je pravda a co lež, je dost obtížné. Novičok a tajemný Skřípal, Vrbětice a vražda Duginové, sabotáže na Nord Stream 1 a 2, svědčí jen o tajných operacích, o kterých se dovídáme a budeme dovídat asi tolik jako o smrti J. F. Kennedyho nebo o 11. září v New Yorku,“ dodal.

Summit. Přísaha věrnosti Evropě?

V uplynulém týdnu se uskutečnil neformální summit EU v Praze. „Názory akreditovaných zpravodajů jsou různé, účastníci se vyjadřují opatrně a ani Emmanuel Macron nehýří projevy nadšení. Jen čeští pořadatelé tvrdí, že se o této akci a jejím zakladatelském městě Praze bude mluvit s úctou ještě po letech. Katarský princ přijel, ale nepustili ho jinam než na Hrad k panu prezidentovi. Asi se mu to moc nelíbilo, a tak odjel prý spokojen, že uzavřel nějaké smlouvy. Jaké to byly, a zda ty, o které jde žíznivé ‚sjednocené Evropě‘ zatím ještě nevíme,“ komentuje Zbořil. „Podle seznamu pozvaných dá také dost práce dozvědět se, zda se někteří přítomní nespokojili s objetím. Ale na ‚dvojité Brežněvy‘, zdá se, nedošlo. Jen ta náruč paní komisařky von der Leyenové pro Petra Fialu byla až něžná,“ dodává s tím, že není na místě o celé věci žertovat. „Něco důležitého se tam muselo stát. Přísaha věrnosti Evropě? Možná, ale které? Té od Uralu a Kavkazu ‚…do Británských moří‘, nebo jen po Ukrajinu ale i k ‚západnímu Balkánu‘? Snad by nám mohl něco alespoň naznačit seznam těch zemí, které nebyly pozvány nebo jejich reprezentanti nepřijeli. Nechce se totiž věřit, že celá tato paráda byla uspořádána ve Vladislavském sále Pražského hradu, který má svou symboliku spojenou s českým stavovským povstáním, rokem 1618 a následující válkou třicetiletou,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.