Redakce ParlamentníchListů.cz zahajuje seriál hodnotící změny v Evropě i České republice měsíc po útoku na pařížský magazín Charlie Hebdo. Problém rozebereme z různých stran s osobnostmi nejrůznějších názorů, vysíláme též reportéra do Paříže.

Bude to zhruba měsíc od útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Z reakcí na masakr v Paříži, kterou považujete za zásadní?

Reakce byly nesmírně zajímavé a je spousta věcí, které stojí za povšimnutí. A kdybych měl vybrat tu nejdůležitější? Asi postoj, který je u nás spojován s panem profesorem Halíkem, ale který se objevil různě po celé Evropě. Tento postoj říká, že to, jak redakce francouzského listu postupovala, bylo neoprávněné, odporné atd., a že takové satiry nemají vycházet. Přitom stejní lidé před dvěma lety hájili vehementně práva pornoaktivistek, které mimo jiné také předváděly svou produkci v chrámu Vasila Blaženého. Je to dramatická změna názoru, ale já za tím vidím něco daleko hlubšího. Když se podíváme do evropských dějin, něco jako právo na rouhání nebo vysmívání se hlubokým náboženským věcem, bylo trochu v evropském myšlení odjakživa. Je to dokonce jeden z klíčových pilířů toho, jak evropské myšlení vypadalo. 

S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, předák českých Kurdů Rachid Khalil, evangelický pastor Dan Drápal,  politoložka Vladimíra Dvořáková, politolog Petr Robejšek, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, sociolog Libor Prudký, publicista Roman Joch, analytik Jan Schneider, Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan

Jak jste k tomu dospěl?

Například v knize Soudců je popsána tato scéna: Hrdina příběhu rozbil památník, věřící zjistili, že je poškozený a požadovali potrestání pro viníky. Tehdejší stařešina řekl, že jestli je Bál, tak se jmenoval Bůh, kterému byl památník zasvěcen, skutečný Bůh, tak ať se obhájí sám. A pokud ne, tak nemá smysl řešit jeho urážku. I když jdeme do mladších částí Bible nebo jiných textů, je tam tento motiv zmiňován. Asi před deseti lety se na Slovensku stalo, že byla vydána povídka, která se týkala sexuálního řádění Ježíše Krista. Katolíci si pak prosadili, že časopis přestal dostávat státní dotaci. U nás situace vyvolala pobouření, že začíná diktatura a všichni se musíme spojit. Před pár lety se v Čechách diskutovalo o tom, že text, který se posmíval křesťanství, byl zařazen do školní čítanky. Teď neproběhla žádná diskuse, pár chlapíků vyšlo z mešity, zmasakrovalo lidi a evropští intelektuálové mění názor, za který jsme bojovali. Vůbec nám ještě nedošlo, jak velká změna v myšlení se stala a jak snadno. Islámská strana ví, že pokud dokázala takto jedním atentátem zrušit svobodu projevu, může zrušit cokoli. Pokud se příště rozhodnou, že vystřílejí homosexuální bar, všichni, kdo podporují menšiny, rychle změní názor. Může se to týkat čehokoli. Reakce je epochální, změnil se postoj politických elit vůči islámu, je čistě podřízený.