Podpora terorismu ze strany svobodomyslnějších zemí je něco na hony vzdáleného tomu, když stejně hanebnou činnost provozuje země méně demokratická. Neřkuli diktátorská nebo totalitní. Tedy pokud ovšem není právě teď spojencem té svobodomyslné.

Typický je pak daný přístup pro malý český (mediální) dvoreček, v jehož duchu vždy bohužel spočívala jistá služebnost. Zde se autoři nestranických sdělovacích prostředků chlubívají svou stranickostí a se svatým či nesvatým nadšením lobbují za své miláčky a chlebodárce.

S vynalézavostí hraničící s drzostí „dohánějí“ třeba nedostatky stávajícího kabinetu, jehož kvality jsou pro kočku a pod psa. Takže, když, dejme tomu, s vážnou tváří šíří Nečasovy kádrovácké třesky plesky o lidech kolem ÚSTRu, kteří učili marx-leninismus, odkrývají své pravé hodnotové pozadí. Ke všemu ještě dokládají intelektuální obzory svých černobílých pravd, jelikož zmíněnému sekulárnímu náboženství vyučoval na přání bostonských studentů i exulantský profesor filozofie Erazim Kohák. A to na základě přímo z Moskvy dovezených oficiálních materiálů! Jaká hrůza. 

Organická provázanost nejmenovaných „nezávislých“ žurnalistů s politiky nebo zájmovými skupinami odkapává také z pokračující (post)volební dichotomie při posuzování skutků Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga.

Uveďme si hezký příklad. V našem nemírným pitím podlomeném národu se rychle rozběhla „viróza“, již přes prezidenta během oslav Dne vítězství rozšířilo ruské velvyslanectví. Hlava země se sice z choroby zázračně rychle vyléčila, ale ještě dlouho se bude její faux pas v tisku rozmazávat tak, jako by šlo o malomocenství. Ministr zahraničí Schwarzenberg, který vpravdě nemá vůči „Zemanově nemoci“ žádnou přehnanou imunitu, by na tom byl ve stejné situaci o sto dvacet sedm procent lépe. Systematický záměr izolovat jej v morovém baráku by prostě nebyl.    

Jeho podstatně trapnější permanentní usínání, co již způsobilo i několik diplomatických trapasů, má přece neustálý generální pardon. Namísto toho, aby bylo konečně všeobecně označeno za zjevný projev senility u jednoho z nejhorších polistopadových „zaminirů“.  Mimo jiné téměř hrobníka dnes zvláště potřebné ekonomické diplomacie.

A když už jsme u TOP 09 či „ohnivé vody“, připomeňme si též určitě nesouvisející mlčení sdělovacích prostředků ohledně silných slabostí Miroslava Kalouska. Bezúspěšný šéf státní kasy netaktně žertoval o přizdobování korunovačních klenotů „šavlí“, ale přitom je známo, že pro jeho těžkou podroušenost se již párkrát nekonala významná politická jednání. Nicméně, přední likvidátor našeho hospodářství se dušuje, že ze zdravotních důvodů přestal pít. A svým způsobem to tak zůstane, byť by pod zjevným vlivem společenské únavy hovořil v Radiožurnálu ještě tisíckrát. I kdyby byl pro náš stát sebehorší virózou.

Pavel Kopecký

Autor je politolog, titulek je redakční