Napsal jste blog s názvem „Co má hnutí žlutých vest společného s Českou republikou“. Co to podle vás je?

Podle mne jde o nespokojenost obyvatel s ekonomickým a politickým vývojem nejen ve Francii, ale v celém globalizovaném světě. Snahou je poukázat na snižování životní úrovně většiny občanů a na „ořezávání“ evropského modelu sociálního státu. A po pravdě se vůbec nedivím, protože celosvětový neoliberalismus se neosvědčil.

I kvůli obrovskému množství exekucí a také nízkým platům nízkopříjmových vrstev žijí statisíce lidí v neštěstí a bídě. Čím to je? Je v našem vymáhacím systému i s jeho horentními úroky něco shnilého? Či je to v pořádku a lidé mají být odstrašeni od zadlužení se?

V pořádku to není a stát od roku 2003 ztratil kontrolu nad exekucemi. Že se lidé dostali do dluhové pasti, to je pouze částečně jejich zavinění. Tím druhým důvodem je dluhový byznys exekutorů, který tu drahně let provozovali a stále provozují privátní exekutoři. Ale hlavním viníkem zadlužení jsou nízké mzdy a platy v České republice, kdy 75 % zaměstnanců nedosahuje ani na průměrnou mzdu. Obrovským problémem jsou i nízké penze, které nedosahují ani 40 % průměrné mzdy.

Právě kvůli exekucím tato část populace prý opouští směřování k Západu, věří tomu, co je považováno za dezinformace, a propadá extremismu. Je to tak a je i kvůli tomu potřeba s tím něco dělat?

Může to být jeden z důvodů, proč stále méně lidí věří v demokracii a ve směřování naší země k západním hodnotám civilizace. Prostě proto, že se stále rozevírají pomyslné nůžky mezi úzkou skupinou velmi bohatých a většinou obyvatel. Přes růst ekonomiky neexistuje spravedlivější zvyšování životní úrovně občanů ČR. Řešením je nejen převedení exekucí pod státní správu, ale zejména nastavení spravedlivějšího systému přerozdělování národního produktu. Problémem jsou i značné rozdíly mezi Prahou a ostatními regiony. Je třeba se vrátit ke zdanění firem tam, kde lidé vytvářejí přidanou hodnotu a kde podniky vyrábí. A nikoliv tam, kde sídlí. Také je třeba bojovat proti daňovým únikům a daňovým rájům.

Jak se v tomto roce změnila situace českých důchodců? Nebyli na vrcholu mediálního zájmu, nicméně žije se jim lépe? Stejně tak naše zdravotnictví, mají dle vás občané pocit, že je dostupnější, či kvalitnější, a to i mimo hlavní centra?

O seniorech jsem mluvil a zlepšení jejich situace bude až začátkem příštího roku. Je třeba se vrátit k tomu, aby důchody představovaly minimálně 40 % průměrné mzdy. Je také třeba podpořit sociální služby a zdravotní péči. Právě kvalita a dostupnost zdravotní péče ukazuje na rozdíly v životní úrovni jednotlivých regionů v zemi. V rámci EU hovoříme o solidaritě, ale sami v ČR solidaritu mezi regiony moc neprosazujeme. Tudy vede cesta, jak zlepšit situaci lidí daleko od Prahy či od středních Čech.

Zahraniční pracovníci z Ukrajiny i jiných zemí dále zaplňují pracovní místa, která Češi nechtějí. Na Plzeňsku i jinde je to doprovázeno kriminálními excesy. Je dobře, že na manuální pracovní místa do ČR přicházejí dělníci z Východu?

Nejen v naší zemi, ale i v jiných členských zemích EU se uplatňují zahraniční pracovníci, zejména v méně kvalifikovaných profesích či ve službách. To je daň za negativní demografický vývoj, ale i za vyšší životní úroveň. Na straně druhé je zde nebezpečí stagnace či dokonce snižování mezd českých zaměstnanců. Rizikem je nejen zvýšená kriminální činnost, ale také odliv kvalifikované síly ze zemí, z nichž k nám pracovníci přicházejí. To pak má fatální dopady na životní úroveň a konkurenceschopnost v těchto státech. Důkazem je například zmiňovaná Ukrajina.