Erdogan dramaticky hrozí, že vlétne do severovýchodní Sýrie. Třeba v noci, řekl. Turecko si už prý nemůže dovolit ztratit ve věci „pacifikace“ syrských Kurdů ani den. Co tak najednou? A co všechno by Erdogan mohl okupovat? Skoro čtvrtinu Sýrie, kde jsou Kurdové? A Američany by vyhnal? Ta naléhavost v tónu, ta je asi zásadní.

Erdogan je „naléhavý“ ve všech svých projevech, vždy se tváří nesmírně vážně až zaníceně. Patří to už k jeho image. Z toho bych nic nevyvozovala. A vlastně bych si ani moc nevšímala oněch pohrůžek, že zahájí pozemní invazi na severovýchod Sýrie. S „naléhavým tónem“ to opakuje už hodně dlouho, a kde nic tu nic. Je to vcelku pochopitelné, protože pokud by se pro invazi rozhodl, musel by vstoupit do bojů nejen proti kurdským oddílům, ale i americkým vojákům, kteří byli ke Kurdům přiděleni, snad aby mezi nimi „pro jistotu“ dělali něco jako „živé štíty“. A ruku na srdce, Erdogan není až takový blázen, aby vstoupil do války s USA. Nebo z opačného konce, pokud turecká armáda opravdu vstoupí na severovýchod Sýrie, bude to už jasná známka toho, že USA „své“ Kurdy opustily a jednotky už tam nejsou…

Ta prohlášení je spíš třeba vnímat jako neustálou připomínku toho, že Turecko sice do války proti Americe nepůjde, ale to neznamená, že je nadále pudlíkem z NATO. Erdogan neustále zdůrazňuje, že Turecko je tu, má svůj program a své cíle, a že naopak Amerika by si na to měla konečně začít zvykat.  

Uvádí se, že by do kurdských oblastí rád „vrátil“ syrské uprchlíky, kteří jsou teď v Turecku. Ale kam by zase vyhnal ty Kurdy? V zásadě, co s takovou „stabilizací“? Nebylo by to nové a dost ostré kolo syrské války?

Ono to není o prostém „vyhnání Kurdů“. Je důležité mít na paměti, že v Sýrii opravdu neexistuje žádný souvislý a etnicky jednolitý „Kurdistán“, místo toho jsou to všechno oblasti, v nichž Kurdové vždy žili společně s Araby, Turkmeny, beduíny a dalšími. A mnohým etnikům, která nyní žijí pod kurdskou nadvládou, opřenou o americkou vojenskou pomoc, se takový osud pranic nelíbí, takže by klidně za určitých okolností vstup nějakého vnějšího hráče i uvítala. A co víc, mnozí ze „syrských Kurdů“ ani nejsou „syrští Kurdové“, ale přišli tam bojovat především proti Turecku ze samotného Turecka, Íránu, Evropy a tak vůbec, takže tam vlastně sami, vzato zcela formálně, nemají co pohledávat.