„Možná že kritiky tak mimořádné osobnosti vzrušuje i to číslo 68, které po celém světě proslavil Jaromír Jágr. Proto ty škopky pomyjí, které se snaží zpoza rohu různí bídáci vylévat na Jágrovu hlavu. Je to ubohé, ale alespoň víme, s kým vlastně u nás doma žijeme. O pravdě a lásce po třiceti letech to opravdu není,“ předesílá ke smršti kritiky, která se snesla na hlavu slavného hokejisty. Za to, že se účastnil návštěvy českého prezidenta v Číně a stal se také ambasadorem čínského hokeje, na něm nenechali nit suchou.

Kritiku si neodpustil ani režisér Jan Hřebejk. „Mám v úctě Nedvěda i Jágra. Ale je smutné, že ti, kteří své ohromné slávy a bohatství dosáhli právě na svobodném, demokratickém Západě, pomáhají normalizovat podlézavý politický kurz směrem k čínské diktatuře. Navíc po boku opravdových kreatur,“ poznamenal na svém Twitteru. „Pan režisér a nyní i zvolený zastupitel má svoje typické publikum, jehož vkusu se snaží vyhovět. Ale jestli si myslí, že Jágr při svých příjmech musí ‚podlézat čínskému diktátorovi‘, tak to určitě není pravda. Snad by se pan Hřebejk mohl porozhlédnout ve svém oboru a zjistit si, zda nepodlézali v roce 2007 už i Ivan Passer a Miloš Forman jako druhý režisér a co-producer kazašského miliardového filmu Nomád věčnému kazašskému prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi. I to slovo kreatura by si mohl nechat pro někoho jiného. Zná jistě víc takových lidí, kteří by si toto pojmenování zasloužili než jiní,“ reagoval politolog.

Jágr, který se v Číně setkal i s hlavou státu Si Ťin-pchingem, uvedl, že byl vychován k uznávání autorit a tomu, aby si vážil lidí. Za pozvání byl rád. „Těžko si ale představit, že by zejména oba Jágrovi dědečkové, kterým komunisté zabavili statky a půdu a oba zavřeli do vězení, vychovávali někoho z rodiny, aby uznával tyrany. Předkové se musejí obracet v hrobě, jestliže se k něčemu takovému hlásí nejmladší z rodu Jágrů. A svou přítomností coby živoucí hokejová legenda před světem vrhá klamavé pozlátko na čínského prezidenta,“ podotkl komentátor Jiří Leschtina na serveru iRozhlas.cz. „Pan Leschtina má o čínských režimech jistě dost informací od paní prof. Lomové, sinoložky, která ale v posledních letech do ČLR už často nejezdí. Je jí bližší politický režim na Tchajwanu, a tak jistě ví, jak se k ČLR zachovat, i kdyby tam byla náhodou pozvána. Ale i novinářské CV pana Leschtiny je zajímavé, a tak jeho hodnocení ‚klamavého pozlátka‘ můžeme věřit, ale také nemusíme,“ uvedl Zbořil.