Podle agentury Interfax už bylo zatčeno sedm tisíc lidí, slyšíme o brutálním násilí v souvislosti s potlačováním masových protestů. Zaznívá, že Bělorusové už mají prezidenta po krk. Je to tak, že kdyby zfalšovali ne tak do očí bijící volební výsledek, lidé by do ulic nevyšli? Zeptám se ještě jinak, je už Lukašenkův režim po tolika letech prostě neudržitelný a čekalo se na akcelerátor?

O povaze režimu v Bělorusku toho víme velmi málo a pro odborníky, a to i politology, to byla ještě před dvěma týdny okrajová záležitost. Česká média šíří nenávist. Pro řadu lidí je díky sdělovacím prostředkům v Bělorusku málo svobody, pro některé hladovce je tam spousta ekonomických subjektů vhodných k privatizaci, z barevných revolucí víme, že nejvíce vadí zahraničněpolitická orientace. V případě Běloruska samozřejmě orientace na Moskvu. Režim má spoustu vad na kráse, ale ne každá zavdala příčinu tomu výbuchu nespokojenosti, který vidíme dnes.

Lukašenko je diktátor, už přesluhuje. Co na něm nejvíc vadí?

Diktátoři vypadají jinak, spíš bych řekl, že je to autoritářský politik. Myslím, že se okoukal jeho obličej, ale i svérázný styl. Neumí odejít. To je ale nemoc devadesáti devíti procent státníků. Moc je droga. Kdybych měl jeho obhroublost s někým porovnat, řekl bych, že připomíná tak trochu Vladimíra Mečiara. Rozdíl je v tom, že Mečiar neměl žádné geopolitické zázemí, a proto neměl šanci se udržet. Když už ho zmiňuji, právě v boji proti Mečiarovi se rodil scénář barevných revolucí.