Jak vidíte po sto dnech společného vládnutí koalici sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců? Funguje, nebo osobní útoky a hrozby lopatou ukazují na hlubší problémy ve vztazích mezi členy vládní koalice?

Je to složitější. Něco je naprosto běžné, protože máte-li v koalici tři strany, které zároveň mají trochu odlišné programy, v něčem více a v něčem méně, a zároveň je před volbami, kdy každá strana chce udělat co nejlepší výsledek, a protože ty strany jsou si programově poměrně blízké, aspoň tak, že mohly vytvořit koalici, a nesou společně odpovědnost za vládnutí, tak získávají voliče jedna na úkor druhé. To znamená, že před volbami musí jít strany nutně do určitého střetu. Ale to je běžné, že ve všech koalicích v momentě, když se jedná o volby, se vztahy zhoršují a dochází k útokům a la lopata, protože strany především soupeří o určitý okruh voličů, kde jsou přesahy. Někteří voliči se totiž mohou rozhodovat mezi těmito třemi stranami. Jsou voliči, kteří nebudou volit ani ODS, ani TOP 09 a budou chtít volit vládní koalici, v tom okamžiku vládní strany mezi sebou soupeří. Vždycky před volbami je to prostě složité.

Není důkaz, že snaha dosáhnout nějakého kompromisu ve vládě i nyní je, když se vládní koalice byla schopna v minulých dnech přes všechny osobní animozity šéfů dvou největších stran dohodnout na kompromisní podobě služebního zákona?

Myslím si, že dnešní konflikty nepřesahují běžné rámce, které mívají vládní koalice. Jakmile existuje koaliční vláda, vždycky v ní konflikty jsou. Jsem zvědavá, jak služební zákon bude nakonec vypadat, protože víme, že v koalici došlo k určité dohodě, ale nevíme přesně, k jaké. Protože u služebního zákona je problém právě v detailech, kdy jednoduché posuny nebo kompromisy mohou vést úplně jiným směrem, než k tomu hlavnímu cíli, kterým je profesionalizovat a odpolitizovat státní správu. Pro mne proto bude důležité, i jak bude vypadat kompromis, jaký má charakter, protože není kompromis jako kompromis. Může být takový, kdy si člověk řekne, dobře, sice z mého pohledu to mohlo být lepší, ale pořád zákon plní základní zadání, anebo může být přijat kompromis, který znamená ztracenou příležitost, jak vytvořit profesionální a efektivní státní správu. Ale v tuhle chvíli to ještě nemůžeme posoudit, protože znění vládního návrhu zákona neznáme. Koaliční jednání budou teprve dokončena, pak teprve bude podoba návrhu zveřejněna.

Je to jeden z neuralgických bodů, ale ono jich bude víc. Těžko se asi bude hledat shoda i na podobě majetkových přiznání nebo v otázce církevních restitucí. Kde myslíte, že na sebe představy vládních stran mohou nejvíce narazit?

Myslím, že pokud jde o zákony tzv. protikorupční, jako jsou zákon o státní službě nebo majetková přiznání, které by měly zamezit nebo zúžit prostor pro korupci, tam se samozřejmě mohou objevovat různé zájmy z různých frakcí stran nebo od tzv. lobbistů, ale v programovém prohlášení bylo jasně řečeno, že vládní koalice má snahu, aby došlo k nějakému omezení korupce. Potom můžeme konstatovat, jestli se taková opatření realizovala, nebo ne. Co se týče církevních restitucí, to je obrovský problém. V tomto momentě hraje KDU-ČSL velmi významnou roli blokačního aktéra, který nechce, aby se tato záležitost znovu otevírala. Je otázka, jak moc bude tlak zejména ze strany ČSSD, jejíž voliči rozhodně očekávali, že se o církevních restitucích bude znovu diskutovat, že bude minimálně výrazný dohled nad tím, jaké majetky budou vydávány a aby nad tím byla určitá kontrola. Tam si dost dobře nedokážu představit, že by mohlo dojít k nějaké dohodě. Uvidíme, jak dalece to bude komplikující faktor ve vládnutí. Protože KDU-ČSL zastává rozhodně postoj, že žádné otázky tohoto typu se otvírat nemají.