Úvodní otázka samozřejmě směřuje k Andreji Babišovi a jeho spojenectví s ČSSD, které stále ještě není de facto jasné, protože se čeká, jak se vyjádří členové sociální demokracie při referendu.

Do velké míry je to otevřené už jen z prostého důvodu, že sama sociální demokracie je nyní roztříštěná, nedominuje tam nějaký pevný jednoznačný pohled, zdali do vlády ano, nebo ne. Navíc celou tuto otázku budou řešit referendem, které také vlastně příliš nevyužívají. Takže nikdo pořádně neví, jak vlastně delegáti zareagují.

Dám jenom příklad z předchozích zkušeností, abychom si uvědomili, jaké je to krajně nejisté a komplikované. Kdysi ČSSD udělala referendum i se zapojením veřejnosti, aby si vybrali kandidáta na prezidenta. Vladimír Špidla dělal vše pro to, aby to nebyl Miloš Zeman – ale byl to Miloš Zeman. Tak se to přemlčelo. Pak tady bylo referendum, kdy se řešily kvóty pro ženy na kandidátky a dopadlo to tak, že sociální demokraté nejen fotili, že hlasují, ale dokonce se fotili, jak hlasují.

To referendum se stalo součástí mocenského boje. Není vyloučeno, že i teď bude součástí jisté mocenské války, s tím rozdílem, že jednak udělá hodně to, že se celý měsíc bude spekulovat, jak sociální demokraté rozhodnou a že mají odpovědnost za vládu. To možná některé povede k tomu, že buď nepřijdou, anebo že podpoří vstup sociálních demokratů do vlády.

Další důležitý moment je ten, a Andrej Babiš si to velmi dobře uvědomuje, že vytvořil programové prohlášení se sociálnědemokratickým programem. Pro sociální demokraty tedy bude složité odmítnout sociálnědemokratické priority. Takže se dá čekat, že toto může nahrávat souhlasu se vstupem do vlády. A poslední věc, která do toho bude také silně promlouvat, až se objeví těch pět jmen a ukáže se, za jaká křídla, za jaké frakce jsou a jak umějí ti dotyční kandidáti na ministry lobbovat u svých spolustraníků.