Úvodní otázka samozřejmě směřuje k Andreji Babišovi a jeho spojenectví s ČSSD, které stále ještě není de facto jasné, protože se čeká, jak se vyjádří členové sociální demokracie při referendu.

Do velké míry je to otevřené už jen z prostého důvodu, že sama sociální demokracie je nyní roztříštěná, nedominuje tam nějaký pevný jednoznačný pohled, zdali do vlády ano, nebo ne. Navíc celou tuto otázku budou řešit referendem, které také vlastně příliš nevyužívají. Takže nikdo pořádně neví, jak vlastně delegáti zareagují.

Dám jenom příklad z předchozích zkušeností, abychom si uvědomili, jaké je to krajně nejisté a komplikované. Kdysi ČSSD udělala referendum i se zapojením veřejnosti, aby si vybrali kandidáta na prezidenta. Vladimír Špidla dělal vše pro to, aby to nebyl Miloš Zeman – ale byl to Miloš Zeman. Tak se to přemlčelo. Pak tady bylo referendum, kdy se řešily kvóty pro ženy na kandidátky a dopadlo to tak, že sociální demokraté nejen fotili, že hlasují, ale dokonce se fotili, jak hlasují.

To referendum se stalo součástí mocenského boje. Není vyloučeno, že i teď bude součástí jisté mocenské války, s tím rozdílem, že jednak udělá hodně to, že se celý měsíc bude spekulovat, jak sociální demokraté rozhodnou a že mají odpovědnost za vládu. To možná některé povede k tomu, že buď nepřijdou, anebo že podpoří vstup sociálních demokratů do vlády.

Další důležitý moment je ten, a Andrej Babiš si to velmi dobře uvědomuje, že vytvořil programové prohlášení se sociálnědemokratickým programem. Pro sociální demokraty tedy bude složité odmítnout sociálnědemokratické priority. Takže se dá čekat, že toto může nahrávat souhlasu se vstupem do vlády. A poslední věc, která do toho bude také silně promlouvat, až se objeví těch pět jmen a ukáže se, za jaká křídla, za jaké frakce jsou a jak umějí ti dotyční kandidáti na ministry lobbovat u svých spolustraníků.

V neposlední míře, těžko říci jestli nejdůležitější, ale jistě jeden z nejdůležitějších argumentů bude – a Andrej Babiš si to uvědomuje, a proto již s tím cíleně pracuje – bude vyhrožování předčasnými volbami. U některých členů ČSSD může vzniknout obava, že by sociální demokracie byla zase jenom slabší, než byla při posledních sněmovních volbách minulého roku.

Když to tedy shrnu, myslím si, že sice s menším rozdílem, ale spíše bych řekl, že delegáti sociální demokracie řeknou ano vstupu do vlády Andreje Babiče.

Komu to více prospěje, či kdo na tom získá větší politické body? A propos, není to úplně poslední, takzvaná labutí píseň sociální demokracie? Vždyť přece víme, jak to dopadlo ve velké koalici?

Řeknu vám to takto: I kdyby zůstala mimo vládu, v opozici, tak to bude velmi krušná a náročná cesta. Protože ta je postavena na několika předpokladech: Že budou mít výrazné tváře, že ty „tváře“ budou pracovité a že budou popularizovat svoji práci, politiku na priority sociální demokracie. Zatím, když se podíváte, co od toho října sociální demokracie ve Sněmovně předvedla, tak jsou to zatím jenom personální spory, přetahovaná, boj frakcí a de facto žádné zásadní téma se neobjevilo ve prospěch jejich voličstva a jejich občanů.

Tím chci říci, že sociální demokracie, pokud půjde cestou, že si do vlády nenominuje výrazné osobnosti, které jsou schopné srozumitelně a atraktivně prezentovat své priority, tak nemusí sociální demokraté tratit ani v situaci, že to bude vláda se štikou. Prostě Andrej Babiš je aligátor, je to štika, dravec, ale bude pod premiérským tlakem, a může to být postaveno na tom, že budou opravdu viditelní. Ono býti bezbarvou opozicí mezi dalšími osmi politickými stranami, tak se jim může stát, že budou tratit mnohem více. Když komunisté se snaží svá témata prosadit do vlády a nenést odpovědnost za vládu.

... a to je právě další otázka. Ten, kdo se bude asi nejvíce smát, bude určitě KSČM?

Dá se to tak říci, protože i přes ten velmi mrzký, špatný volební výsledek, který zaznamenali, budou mít své lidi v klíčových státních podnicích, v dozorčích radách, v podřízených organizacích ministerstev, na ministerstvech a budou mít stále možnost kontrolovat činnost vlády a nevázat se jí.

Ale samozřejmě budou pod tlakem, aby vyargumentovali to, že podporují miliardáře. To je naprostý světový unikát, aby levicová strana, jak říkají „autentická, protestní levicová strana“, podporovala miliardáře. Ale pokud si to ustojí v podobě toho, že si budou prosazovat své priority a budou aktivní, tak mohou získat.

Pro ně by byla jediná nebezpečná varianta, a to, kdyby byli ve vládě. To by je mohlo oslabit a poškodit. To se ostatně stalo jejich kolegům v Itálii nebo ve Francii. To je ta lekce z Mitterranda. Ale být nějakou vzdálenou opozicí pro ně není vyloučené. A není nutně špatné.