Rusové útočí na Kyjev, Kyjev na Moskvu. Ukrajina mezitím hlásí, že Kyjev čelil největšímu leteckému útoku od počátku války. V úterý zasáhly drony Moskvu. Pane profesore, jak je to vlastně s ukrajinskou protiofenzivou?

Carl Clausewitz, nejznámější západní teoretik války, tvrdil, že válka probíhá v mlze. Myslel tím, že realita na bojišti bývá velitelům skrytá, protože informace z bitvy jsou neúplné. Od dob, kdy Clausewitz psal svoji knihu, jsme pokročili: Realita války není skrytá pouze v mlze, ukrývá se také za oponou umné propagandy a nepřehledným množstvím mediálních nesmyslů. Politici a sdělovací prostředky, u nás hlavně ty veřejnoprávní, se starají o to, abychom žili v říši divů, válka sama pak byla skrytá za zrcadlem.
Kdy začne ukrajinská protiofenziva a zda vůbec začne, ví jen pár nejvyšších ukrajinských velitelů a jejich zahraniční poradci. Kvalifikovaně na dálku se odhadnout nedá nic, protože válečná aritmetika nestačí. Některé operace, například nedávný výsadek v Rusku, ukazují, že mnohdy není důležitá pravděpodobnost vojenského úspěchu, propaganda vyžaduje i nevypočitatelné chování sebevrahů.

Zdá se, že to vře i v samotném Rusku. Bývalý ruský důstojník a zapálený nacionalista Igor Girkin obvinil zakladatele wagnerovců Prigožina z plánování převratu proti Putinovi. Zlobí se, že se wagnerovci stahují na své základny. Plánuje někdo puč proti ruskému prezidentovi?

Na těchto sporech je snad nejzajímavější, že se odehrávají na veřejnosti. Tak tomu obvykle v době války nebývá. Nabízí se tudíž otázka, zda to celé veřejné divadlo není jen pokus o válečnou lest.
Že by si někdo přál svržení ruského prezidenta – o tom není pochyb. V samotném Rusku ale takových lidí je asi méně než v Praze.  

Oskar Krejčí

Podle nejvyššího amerického vojenského velitele Marka Milleyho válka na Ukrajině zdaleka nekončí. „Boje budou pokračovat, budou krvavé a obtížné,“ uvedl. Přes mlhu všech informací a dezinformací vnímáte v ukrajinském konfliktu zásadní posun, nebo všechny čekají ještě další válečné měsíce a roky? 

A jsme zpět, opět tápeme v mlze. Situace je stejně nejasná jako před půl rokem. Remarque by asi řekl, že je na východní frontě klid: Linie bojů je v zásadě stabilizovaná a o zabíjení lidí se stará hlavně dělostřelectvo. Rozdíl oproti době, kdy válečné zkušenosti sbíral Remarque, je snad jen v přesnosti střelby a ruské schopnosti zasahovat v hlubokém týlu ukrajinské armády. „Klid“ vzor 2.0… 

Množství pravděpodobných modelů konce války se nemění. Může to být vyčerpávající válka, zhroucení ukrajinského odporu, zamrzlý konflikt korejského typu… Vyloučit se ale nedá ani porážka Ruska, což je ovšem specifický problém, protože by to znamenalo, že Moskva drží oba konce lana, kterým se Rusko a Ukrajina přetahují – na jednom konci je ruské vítězství postavené na obecné vojenské převaze, na druhé straně porážka Ruska vinou chyb jeho vojenského vedení. Obecnou vojenskou převahou myslím počet vojáků, počet děl, raket, tanků, bojových letadel, válečných lodí… Nemluvě o jaderných zbraních.

Pojďme k českým reakcím. Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský na mezinárodní konferenci Globsec v Bratislavě prohlásil, že „Rusko neví, kde končí a kde začíná“ a že problém s Ruskem se tudíž nevztahuje jen na prezidenta Vladimira Putina, ale na „ruský imperialismus“ obecně. Evropská unie proto podle Lipavského musí být připravena na „studenou konfrontaci s Ruskem“. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová na stejné konferenci uvedla, že sankce proti Rusku mají svůj účinek a že tím Moskva má méně zdrojů na nákup zbraní. Co k tomu říci?

O tom, že některé hranice Ruska nemají základ v přírodních liniích, jako jsou moře, řeky, pohoří – o tom není pochyb. To ovšem platí o mnoha státech. Na druhé straně etnická rozhraní, která mohou tvořit základ pro přirozenou hranici, jsou jasná. V Moskvě jistě dobře vědí, kde Rusko končí a kde začíná – a kde začíná a kde končí ruský svět; vědí také, jaký je rozdíl mezi pojmem russkij a rossijskij. Že si to představují jinak než momentální pánové Černínského paláce, je také jisté.