Letos se přesunou oslavy 17. listopadu především na internet. Svíčku bude možné zapálit virtuálně a připnout trikolóru lze díky novému instragramovému filtru. Po 17. hodině by nám ale měla zazpívat Aneta Langerová Motlitbu pro Martu z balkonu Národního divadla. Píseň zazní po celé Praze z amplionů. Tradiční pietní akce se uskuteční za přísných hygienických podmínek. A také se chystá on-line demonstrace.

„Byl jsem v listopadu 1989 nejen v Praze na Albertově, Vyšehradě a Národní třídě, ale také několik dalších listopadových a prosincových dnů na místech, kde se odehrávala ‚revoluce‘. Mám svoje vzpomínky a nemusím nikoho poslouchat, kdo mi bude vyprávět, co jsem tehdy viděl. Navíc předpokládám, že i ta letošní ‚vzpomínka‘ nebude nic jiného než příležitost vulgárně urážet předsedu vlády a prezidenta republiky. Takže předpokládám, že jiné to bude jen proto, aby se někdo a někteří stali později zase a opět ‚obelhanými revolucionáři‘,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil.

Výročí 17. listopadu si připomínáme v době, kdy jsou kvůli epidemii naše svobody omezené. „Ti dnes umírající a dusící se v nemocnicích na území celé republiky o ‚ceně svobody‘ asi příliš přemýšlet nebudou. Spíše to budou ti, kteří nemohou do hospod a na fotbal. A také ti, kteří neberou ohledy na ty, se kterými se příležitostně setkávají. Dokonce předpokládám, že o svobodě budou mluvit a přemýšlet nejčastěji ti, kteří to nemyslí moc vážně. A kterým jde spíše o svobodu jak se dostat k politické funkci jako zdroji soukromého bohatství,“ říká Zbořil.  

Demokracie, kterou jsme si pořídili na úvěr

Zásadním benefitem polistopadového převratu byla ekonomická obnova země a zvýšení životní úrovně. Otázkou je, zda se máme se bát, že výsledky oněch 30 posledních let budou smazány.

„Už řečtí filozofové věděli, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Spíše bychom se měli bát, že ta naše podivná demokracie, kterou jsme si pořídili na úvěr, se může dostat do situace, kdy se někdo bude ptát, jaká bude výše úroků z našeho fyzického i morálního dluhu,“ připomíná politolog.

Stále častěji slyšíme varování, že nám ubývají občanské svobody, a to nejen primárně kvůli boji s covidem. Především na internetu a sociálních sítích rostou zásahy mnohými označované za tvrdou cenzuru. Sociální sítě blokují i účty politikům a dalším vlivným osobnostem. Nedávno byl správcem na nějakou dobu vypnut účet kardinála Duky nebo český účet papeže Františka.

„Ano, to připomínáte skutečně skandální příklady, ale ty nezpůsobil covid a jeho mutace. Jde jen o skutečnou cenzuru, která je sice podle Listiny základních práv a svobod zásadně nepřípustná, ale běžná. Jen se ta záminka k jejímu zavádění jmenuje pokaždé trochu jinak. Začínalo to jako boj proti levicovému a pravicovému extremismu, potom vyhledávání potenciálních nepřátel vyučujících na školách „sovětské pojetí“ historie, ale i čínských a ruských agentů mezi veřejně se projevujícími přispěvateli, sestavování seznamů nedostatečně loajálních sponzorů nejrůznějších médií a teď, když jsme se to naučili a máme lepší technické prostředky pro výkon „tiskového dohledu,“ se hodí dokonce i covid-19. Základní vzorec je už vytvořen a je do něj možné dosadit cokoliv. A jak by to státy mohly řešit? Vždyť jim to, v Evropě dokonce pod patronací EU, vyhovuje. V Norsku už je připraven nebo dokonce schválen zákon trestem stíhající nevhodná a nesprávná (nekorektní) slova a slovní spojení,“ komentuje Zbořil.

Technologické firmy, které sociální sítě a další služby či aplikace ovládají, mají nad virtuálním veřejným prostorem takřka neomezenou moc. Svými zásahy mohou potlačovat různé názorové proudy, zcela virtuálně vymazat konkrétní lidi či dokonce ovlivnit volby.

„Pokud tyto hrozby dnes někdo zveličuje, počkejme si třeba jen několik let nebo měsíců (?) a poznáme, že zítra bude znamenat včera. Obávám se, že ‚vypořádat se s tím‘ bude obtížné. Spíše bych věřil, že tyto nástroje útisku vytvořené k ovládání jiných se obrátí proti svým stvořitelům a zničí je anebo celou Zemi. Případ amerických prezidentských voleb je proto tak zajímavý. Nejde o jednoho nebo druhého kandidáta, ale o to, zda lze někoho, jak říkáte, virtuálně vymazat nebo podobně stvořit někoho jiného, stejně chtěného a neexistujícího,“ říká politolog.

Letošní rok mohou částečně slavit ti, kteří nemají rádi premiéra Babiše a prezidenta Zemana, protože oběma jim klesly preference. Výhled na sněmovní volby v příštím roce výrazně připouští vítězství opozice.

„Pokud se nemýlím, ještě dnes na tento možný stav ukazuje výzkum agentury Kantar, pracující na objednávku ČT. Tím je řečeno vše. Ale je pravda, jak vědí všichni politici, že tyto agentury veřejné mínění nezkoumají, ale snaží se ho vytvářet. I to samozřejmě může ovlivňovat potenciální voliče. A volič, jak jsme viděli právě ve Spojených státech, je entita křehká, snadno zranitelná a ještě snadněji zařaditelná,“ říká Zbořil.