„Podle ČT i Prima CNN to vypadalo, že pro nás není nic důležitějšího, než aby Demokratická strana uhrála vítězství o jeden hlas nebo alespoň plichtu v senátu, a že je třeba připravovat šampaňské,“ analyzuje americké volby politolog Zdeněk Zbořil. Podle něj jsme si měli zapamatovat, že „Trump prohrál republikánům volby“ a také, že „rudá smršť se nekonala“. „Zpravodajové z těchto dvou zařízení se chovali jako I. P. Pavlov a my jsme měli být jeho pokusnými psy, kteří začnou slinit, když se Donald Trump objeví na obrazovce. 435členné Sněmovně reprezentantů, která se volila celá, na rozdíl od třetiny senátu, byla přisouzena jakási vedlejší role a vypadalo to, že je nám dopřáno sledovat jenom výsledky jednotlivých sčítání, které trvalo skoro celý týden. V době, kdy zde odpovídáme, dokonce ještě není skončeno. Mne toto ale vůbec nezaujalo, protože americké volby jsou zvláštním festivalem, který má často podobu pimprlového divadélka putujícího krajem pro obveselení nevinných přihlížejících,“ dodal.

Zbořil si všímá další podrobnosti: „Možná to nebylo podstatné (to se jistě jednou opět odněkud dozvíme), ale nejméně týden jsme byli, tentokrát skromněji než jindy, informováni, že americké volby se snaží ovlivnit pověstní ‚Putinovi agenti‘ a tentokrát i agenti čínští. Bůhví odkud. Dokonce i jeden člověk ‚blízký Putinovi‘ tvrdil, že ‚Rusové‘ vždy americké volby ovlivňovali, ovlivňují a budou ovlivňovat. Neřekl sice, jak se to dělá, a zda se občané Spojených států a jejich právní systém tomu dokážou bránit, ale i tak to stačilo, aby se velká část planety Země zachvěla při představě, že vláda státu, která má astronomický rozpočet na obranu a bezpečnost, je neschopná organizovat ‚svobodné volby‘, kvůli kterým už vedla války (bez přehánění) na celém světě.“

Navíc kanadský předseda vlády prohlásil, že i u nich je to podobné. „Nezmínil se však o prezidentovi Ruské federace, ale odkazoval na tajemné Číňany, zřejmě nikoliv z Tchaj-wanu nebo Singapuru, ale z ‚komunistické‘ ČLR. Až člověka v takové hrůze napadne, zda by se tento způsob ‚svobodných a demokratických voleb‘ neměl zrušit a být nahrazen třeba losováním, jak si to mysleli v některých starořeckých státech, kde také bývaly problémy s demokracií. Kdysi někteří tvrdili, že kdyby na poutích papoušci tahali z osudí tzv. planety, nemuselo by to dopadnout hůř než po lítých předvolebních kláních, a konečně, nestálo by to ani tolik peněz,“ uvedl politolog.

Pokud jde o senát, je rozhodnuto, ve sněmově tak za tři dny

A jak hodnotit průběžné výsledky voleb? Sčítání výsledků amerických kongresových voleb prý naznačují, že vládnoucí Demokratická strana prezidenta Joea Bidena si na další dva roky udrží kontrolu nad senátem. „Viděl jsem noční zpravodajství z různých zemí EU a myslím si, že pokud jde o senát, je rozhodnuto a ve Sněmovně reprezentantů, kde se dopočítávají hlasy už skoro týden, se to dovíme za dva tři dny. Zatím se nikdo nedomnívá, že mu volby byly ‚ukradeny‘ a chystají se první pokusy interpretovat výsledky amerických voleb div ne jako světodějné. A ovlivňující věčný svár ‚ohně a ledu‘, jak magické síly politiky očekávají tentokrát na severoamerickém kontinentu,“ uvedl Zbořil.

„Joe Biden, jak všichni předpokládají, vydrží až do konce svého termínu, a pokud si z nás nedělá trochu legraci, bude se připravovat na nadcházející prezidentské volby. Tím se oddálí různá šetření věcí okolo jeho syna Huntera a Ukrajiny a republikáni budou nejen hledat svého kandidáta na prezidenta, ale také možnosti, jak demokratům způsobit újmu z hlediska jejich příštích očekávání,“ dodal.

Americká zahraniční politika je v zásadě neměnná.

Z toho, co zatím víme, co výsledky mohou znamenat pro Českou republiku a pro svět?
„Předpokládám, že v ČR to přinese jen nekonečné mediální dohadování se, coby to mohlo přinést, ačkoliv všichni už dnes vědí, že vztahy mezi naší zemí a americkým kontinentem jsou pod rozlišovací schopností amerických politiků. S jistotou můžeme předpokládat, že se budou, s pomocí českých kompradorů, uzavírat obchodní dohody o všem možném, ale že by to mohlo znamenat osvobození se z dluhové pasti si dnes nikdo nemyslí ani na MF ČR,“ uvedl Zbořil. „A pokud jde o svět – i ten je na tom stejně. Americká zahraniční politika je v zásadě neměnná. Cyklické ekonomické krize jsou jejím charakteristickým znakem a stejně jako vojenská tažení nezbytná pro udržení chodu vojensko-průmyslového komplexu.
Předpokládám, a předpokládá se to hned v několika zemích, mohou se zásadně změnit zejména demografická data vypovídající o stavu planety Země a jejího okolí, a tak si snad uvědomíme, kde je těžiště pohybu kultur a civilizací a de facto i existence lidského živočišného druhu,“ dodal.

Euro a Pekarová. „Nemá nejlepší dispozice“

Zdražování pokračuje, inflace roste. Předsedkyně Poslanecké sněmovny a šéfka TOP 09 hovoří o roce 2030 jako o naprosto realistickém termínu pro přijetí eura a začala se ve věci angažovat. „Paní Pekarová Adamová se často vyjadřuje k věcem, k jejichž posuzování nemá nejlepší dispozice, a proto musíme její prohlášení studovat kriticky. Lze oprávněně předpokládat, že nebude v nadcházejících osmi letech významnou tvůrčí osobností v české politice, a tak bychom alespoň měli vědět, jaké národohospodářské autority jí tento ‚naprosto realistický termín‘ poradily, a to bez ironie, protože představy o přijetí eura v ČR jsou různé, zájmy různých skupin neméně barevné a aktivní život politiků krátký,“ komentuje Zbořil

V porovnání se zářijovým průzkumem agentury Kantar CZ si hnutí ANO pohoršilo o tři procentní body. Naopak ODS si o 3,5 procentního bodu polepšila. Celkem by zastoupení ve Sněmovně mělo šest politických stran a hnutí. „Je to zase jen jakási mezihra nejen agentury Kantar CZ, a předpokládám, že i ČT, která je jen ‚potravou pro mediální děla‘. A také akcí připravující veřejné mínění na to, co by si tyto agentury přály. Nejde ani tak o data jako spíše o pravidelný zdroj finančních prostředků a hra s dostatečně nekomentovanými procenty někoho příjemně vzrušuje, jiného nepříjemně děsí,“ uvedl Zbořil. „Jisté ratio bychom snad mohli objevit v povolebním vytváření koalic na komunální úrovni po nedávných volbách, sbližování ANO 2011 s ODS a ostatními partnery, ve kterém jsou hry se slovy na pravici a levici jen archaickou nutností. A konečně i v reprezentaci hnutí v ‚bruselském obludáriu‘, jak účinkování hned tří dam vyslaných tam za ANO z ČR, nazval neúprosných kritik na stránkách Parlamentních listů,“ dodal.
Přidává ještě další poznámku: „Ačkoliv ani to asi nebude důležité, pokud se potvrdí spoluúčast české politické elity (bez stranické příslušnosti) na plánech ‚pomoci Ukrajině‘. Ale to pak nebude hra na politické strany a jejich voliče už vůbec důležitá.“

Nestřílejme na pianistu, když je špatné piano

Odborníci z Národní ekonomické rady vlády (NERV) doporučili čelním představitelům státu 29 bodů, které by měly do státní pokladny přinést 250 miliard korun. Prosadit některé ale bude těžké. Navrhují například omezení podpory v nezaměstnanosti, která už teď je jedna z nejnižších v EU. Nebo znovuzavedení karenční doby, což znamená, že při onemocnění nedostanou lidé proplaceno několik prvních dní marodění. Ale také omezení slev na jízdném, snížení počtu policistů o tři tisíce či školné na VŠ.

„Těch 29 bodů si zde netroufám kriticky posuzovat, protože se jedná o expertní stanovisko, se kterým, jak jsem pochopil z některých vyjádření členů vlády, vláda z politických důvodů nesouhlasí. To konečně bude pro osud rad NERVu rozhodující a všichni, kdo dnes tak vášnivě kritizují vládu a jejího předsedu Petra Fialu možná budou překvapeni, jaké východisko se premiérovi podaří ze současné obtížné situace nalézt. Jde jemu i vládě, s jistou nadsázkou lze říct, o všechno a jeho kritikům o málo. Z hlediska ‚zorného úhlu věčnosti‘ to je velmi pozoruhodná situace a dovolil bych si varovat, abychom nestříleli na pianistu, když je špatné piano. Ukrajinská karta se hraje v celé Evropě a ne všichni víme, jak to celé dopadne,“ uvedl Zbořil.

Přijmou usnesení a na národní úrovni přemýšlejí, jak se mu vyhnout

Evropský blok se v současnosti snaží shodnout na bezprecedentním klimatickém balíčku známém jako Fit for 55, který má zajistit zpřísnění emisních cílů unie k roku 2030. Není tedy ani známka toho, že by EU od nějakých klimatických cílů chtěla upustit. „Donedávna ještě nešlo o peníze, ale jen o dobrá předsevzatí nebo špatné odhady budoucnosti. Trochu to připomíná nám dobře známé národohospodářské plány, které byly nejen u nás, ale v celém tzv. socialistické světě zákonem. Tyto zákony se slavnostně přijímaly, později upravovaly a nakonec nedodržovaly,“ popisuje Zbořil.

„Dnes to vypadá podobně. Trochu záhadně zvolení zástupci občanů EU nebo obhájci zisků nadnárodních korporací se někde sejdou, manifestačně přijmou usnesení nebo rozhodnutí, plné velkých slov a vznešených cílů. Pak se rozejdou a na ‚národní úrovni‘ začnou přemýšlet, jak se tomu všemu vyhnout. Přiklad atomových elektráren, kvůli kterým Česká republika byla skoro ve válce s Rakouskem, snad není zapomenut,“ uvedl politolog. „V sousedním Německu, stále ještě nakaženém ‚zeleným národním socialismem‘ třicátých let 20. stol., jsme toho svědky i dnes.  Program Green Deal je kritizován i zesměšňován jako ‚grýndýl‘, ale rok 2030 už zase není tak daleko, aby se ho nemusela bát dnešní generace, která je na vrcholu svých očekávání prosperity. A jak lehce byly přijaty ‚zpřísněné cíle‘, jak rychle asi budou zapomenuty?“ ptá se Zbořil.