Novým ministrem kultury za ČSSD je Lubomír Zaorálek – po třech měsících dohadů. Co to vypovídá o české politice?

Především to vypovídá o našich politicích, že nejsou schopni prosazovat nějaká nová, originální řešení nebo přístupy, že sociální demokraté nemají sílu etablovat v exekutivě své čerstvé nadějné tváře, že prezident s premiérem klidně – aby zabránili personálním nominacím, které jim nevyhovují – dokážou i ignorovat nebo znásilňovat Ústavu. Zkrátka je vidět, že v české politice je velmi málo silných hráčů a ti, kdo ve výrazných pozicích jsou, mají velký problém s dodržováním psaných i nepsaných pravidel.

Řekl jste, že kandidát jim nevyhovoval. Prezident Miloš Zeman to zdůvodňoval tím, že Michal Šmarda nemá dost praxe v oblasti kultury. Bral jste tento jeho argument vážně, nebo šlo o něco jiného?

Samozřejmě, že to byl zástupný argument, protože jaké zkušenosti z kultury měl Antonín Staněk? Jaké zkušenosti má Lubomír Zaorálek? Jaké zkušenosti z minulosti měla třeba ministryně Hanáková, která byla na kultuře za Starosty a nezávislé a byla starostkou vesnice? Nejde o to, aby ministr kultury byl ředitelem galerie, muzea nebo Národního divadla, ale o to, aby to byl člověk, který zvládá politický provoz a díky svým politickým schopnostem dokáže něco pro resort kultury zařídit nebo vybojovat.

Ale ve skutečnosti šlo Miloši Zemanovi o tři věci. O další díl v soustavném ponižování sociální demokracie, o posouvání kompetencí prezidenta republiky na úkor kompetencí předsedy vlády a možná také – skutečně tomu docela věřím – že mu šlo o to, aby sociální demokraté od určitého okamžiku ztratili nervy, odešli z vlády a otevřeli možnost exekutivní cesty, na niž by Zeman mohl mít přímější vliv, a to i personální.

Jaký myslíte? Protože novinář Erik Best například řekl, že účelem bylo dohnat hnutí ANO do koalice s Okamurou, aby z toho měl ostudu…

Já jsem zase slyšel – ale je pravda, že to mám z druhé, třetí ruky – že se na Pražském hradě spekulovalo o obsazování některých citlivých resortů – jako třeba Ministerstva vnitra – lidmi, kteří jsou blízcí prezidentu Zemanovi. Ve hře samozřejmě mohla být varianta s Tomiem Okamurou, stejně tak ve hře mohla být třeba pro Andreje Babiše mnohem snesitelnější možnost opírání se o odpadlíky ODS a SPD. Kdyby Andrej Babiš získával podporu od rozdrobených ostrůvků v Poslanecké sněmovně, umožňovalo by mu to výrazněji uplatňovat svoje manažerské přístupy k vládnutí. A stejně tak si myslím, že by to Zemanovi umožnilo, aby mnohem intenzivněji mohl participovat na personálním složení vlády, než kdyby třeba ještě museli do toho vyjednávání o ministrech vstupovat okamurovci nebo komunisté.

Předseda Jan Hamáček v TV Barrandov prohlásil, že měl už napůl sbalenou kancelář, protože očekával, že se koalice rozpadne. Vy jste čekal rozpad koalice? Nebo jde jen o politickou rétoriku?

Rozpad koalice by mohl nastat, kdyby převážily hlasy v sociálnědemokratických regionech pro odchod z vlády. A pak v okamžiku jednání minulého předsednictva ČSSD minulý pátek, kdy sociální demokraté ještě neměli svého ministra kultury, si umím představit, že by se v předsednictvu našla většina hlasů pro odchod z vlády. Ale moc Janu Hamáčkovi nevěřím, že měl sbaleny věci v kanceláři, protože hodně investoval do toho, aby vládní projekt s hnutím ANO pokračoval. Do značné míry s ním svázal svůj politický osud a měl připravené scénáře, jak zachránit účast ČSSD ve vládě, aby sociální demokraté mohli, jak on říká, participovat na vládních úspěších a ukazovat, co v nich je.

Byl tedy nakonec ve finále celého sporu Lubomír Zaorálek dobrou volbou?

Myslím, že sociální demokracii zachránili vlastně dva lidé. Michal Šmarda tím, že stáhl svoji nominaci, ačkoliv málokdo asi věří tomu, že to bylo čistě jeho osobní rozhodnutí. A potom Lubomír Zaorálek, že se nechal do vlády zlákat, ačkoliv původně do ní vůbec nechtěl. Sociální demokraté mohou mít nyní pocit, že se za ně v kabinetu objeví zkušený politik, těžká váha, který dokáže řídit konflikty s Andrejem Babišem, a je naplněna původní představa Jana Hamáčka, že ve vládních křeslech chce mít silný tým, na který se může spolehnout.