„Jsem věřící neznaboh a o posledních věcech lidských neuvažuji podle návodu církví nebo osvícených mužů, kteří tvořili dějiny lidské moudrosti někde daleko na východě. Ale velikonoční svátky jsou i pro mne chvilkou k zamyšlení nad tím, v jakém světě žijeme a jaká je naše odpovědnost za to, jaký je,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil ve svém dnešním Rozjezdu. „Petr Pithart řekl před několika dny na TV Noe, že světu, ve kterém žije, přestává rozumět. Je to jistě pozoruhodný názor člověka, který se na podobě tohoto ‚našeho světa‘ podílel víc než mnozí jiní, kteří nedosáhli tak vysokého politického postavení jako on a nemohli to, jaký dnes je, ovlivňovat. Ale přece jenom by nám všem mělo zůstat trochu skromnosti, zpytovat svá svědomí a nehledat vinu jen u ‚těch druhých‘. V těchto dnech k tomu máme velkou příležitost. A kdybych si mohl vypůjčit z biblického Desatera, snad by stačilo jen to ‚milovati budeš bližního svého jako sebe samého…‘. Není to lehké a trochu víc než dost zodpovědné,“ dodává.

Loni jsme prožili Velikonoce ve znamení covidu, letos války. A tak se nabízí zamyšlení, co nás čeká příští rok? „Tento rok to vlastně ani není blízkost války na Ukrajině. Ta nás udivuje jen svou přítomností v naší blízkosti. Ty války minulé, které byly delší a krvavější, nás míjely za našeho bezbožného nezájmu. Ale ani to asi není to nejdůležitější. To, co by nás mohlo potkat horšího, by mohla být posedlost nenávistí každého z nás a hledání nepřítele ve svém nejbližším okolí,“ komentuje Zbořil. „Jak vidíme i v dnešních dnech, není to nemožné a vzorcům nenávisti se někteří z nás už naučili. A je lhostejné, z které části světa je dovezli do svých domovů a kde to předávají jako svůj odkaz dokonce už svým dětem. Domnívám se také, že pokud se nepřestaneme navzájem urážet, obviňovat, soudit a odsuzovat, bude deficit lásky a vzájemného porozumění důvodem, proč ten nadcházející rok bude tak lidsky ‚lehce nesnesitelný‘,“ dodává.

Snadno vystraší své poddané

V neděli nám v Partii opět připomněli, jak jsme na tom špatně. Zažíváme nejhorší ekonomickou krizi od druhé světové války. „To špatné se dobře připomíná zejména těmi, kteří se domnívají, že snadno vystraší své poddané. Snadněji, než se vysvětluje, proč se máme ‚tak špatně‘ a co pro to, aby nám bylo lépe, udělat,“ říká Zbořil. „Když nabídne nějaká TV příležitost k exhibici pesimismu, málokterý politik nebo redaktor tomu dokáže odolat. Od roku 1945 bylo hned několik krizí. Vzpomeňme třeba na tu hypotéční, kterou v americkém Kongresu nedokázalo předpovědět, slovy jednoho z kongresmanů, ani dvanáct nositelů Nobelových cen na tomto atraktivním fóru se předvádějících. Proto bychom měli reagovat na slova našich televizních pop-ekonomů opatrně a ptát se, co si myslí, že se proti této ‚krizi‘ dá dělat,“ dodává s tím, že ještě naléhavější otázky bychom měli klást vystrašeným politikům, kteří těchto obav zneužívají k osobnímu prospěchu nebo v předvolebních hádanicích politických stran. „Ti, kteří jdou k jádru věci, kritizují, ale navrhují nějaké řešení, se v dnešní době nehledají snadno, ale snad se časem nějaký odvážný, který nebude reagovat jen na doporučení z neznámého zahraničí, najde. Ale zatím si bude muset většina české společnosti, ta, která si tuto vládu a celý Parlament zvolila, vychutnat svůj politický analfabetismus a poohlédnout se třeba u sousedů v EU, zda se to nedá dělat trochu jinak,“ dodává.

Předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil po návratu z ukrajinského Kyjeva sdělil, že „brutalita ruských vojáků na Ukrajině je neuvěřitelně vysoká“. Země podle jeho slov potřebuje nejen další vojenskou a humanitární podporu, ale i „perspektivu členství v Evropské unii“. Psala o tom MF Dnes. A tak jsme se zeptali: Měla by se stát Ukrajina členem EU?

„Pan předseda Senátu někdy dokáže udivit svými vyjádřeními, o kterých lze pochybovat, že jsou jej důstojné. Tentokrát má, podle mého názoru, pravdu a o ‚perspektivě členství‘ Ukrajiny v EU by se mohlo uvažovat. O něčem podobném se v souvislosti s Tureckem ‚uvažuje‘ už skoro, pokud se nemýlím, čtyřicet let. Ukrajina je nejen válkou, ale celou svojí ‚perestrojkou‘ zbědovaná země a bude potřebovat velké investice, aby se mohla vrátit ke svému ekonomickému významu v minulosti,“ popisuje Zbořil. „Výzva pana prezidenta Zelenského k poválečné pomoci ‚obnovy válkou zničeného hospodářství‘ je sice pochopitelná, ale mnohem složitější než poskytnutí válečných úvěrů na zbraně, které jsou dodávány z různých zemí. A někdy se zdá, že ku prospěchu spíše těch, kteří potřebují modernizovat svou výzbroj ve prospěch obrany vlastní země. Ve Spojených státech, spíše na akademické než politické úrovni, se také uvažuje nejméně třicet let o tom, zda není ‚rozšiřování EU‘ zároveň pastí, která může způsobit rozvrat evropských struktur a ten má v této zemi na této úrovni dokonce i své příznivce,“ dodává.

Hesla, která poslouží ve volbách mimo Prahu

Bývalý premiér Andrej Babiš zopakoval, že vládní pětikoalice se v migrační krizi nestará dostatečně o české občany. „Fiala nedal lidem vůbec nic. Lidé mají pocit, že na ně vláda kašle a stará se jen o Ukrajince,“ uvedl v sobotním rozhovoru pro Právo bývalý ministerský předseda.

„To je politické heslo, které může posloužit v nadcházející volební kampani zejména v místech mimo Prahu. A nejen kandidátům hnutí ANO, ale i mnoha dalších, dnes neparlamentních politických stran a ad hoc vznikajících v souvislosti s regionálními volbami,“ říká Zbořil. „Je to slogan, který je srozumitelný všem, kteří si myslí, že ta místy až zběsilá vítací kampaň v souvislosti s energetickou krizí je smrtící koktejl pro kandidáty celostátní pětikoalice. Tak proč to nezkusit i na nižší úrovni, zvláště když v poslední době nemine den, kdy se někteří reprezentanti vládních stran dokážou až komicky ‚historicky znemožnit‘. Zejména některé dámy tak činí s úsilím až olbřímým,“ dodává.