Nedávno jste komunistickému radnímu pro školství Václavu Sloupovi vystavili nepříliš lichotivé vysvědčení. Naši čtenáři na to rozhořčeně reagovali a ptali se, proč jste nevystavili vysvědčení také „bývalému svazákovi“ Petru Nečasovi a jeho pravé ruce, bývalé člence KSČ Janě Nagyové?

Myslím, že všichni z naší iniciativy mají k vládě silné výhrady. Nicméně nejde o naše prioritní téma. Zabýváme se tím, co se nás bezprostředně dotýká. Ústava všem zaručuje možnost vyjádření nesouhlasu s vládou. Nikdo nikomu nebrání založit protivládní iniciativu. Těch už ostatně existuje dost. Například ProAlt či odbory, byť jejich existence a fungování ve mně budí velké rozpaky.

Jaký je váš názor na současnou politickou krizi? A jaké z ní vidíte východisko? Překvapilo vás jednání prezidenta Zemana?

Tato krize je tak nepřehledná, že je těžké na ni mít jasný názor. Každopádně svědčí o tom, že úroveň české politické kultury je ještě níže, než jsme si donedávna mysleli.  Do budoucna by asi pomohlo, kdyby došlo ke striktnímu vymezení prezidentských pravomocí, tedy k úpravě Ústavy ČR. Je ale otázkou, jestli současná Poslanecká sněmovna vůbec má dostatečnou legitimitu, aby to mohla udělat. O tom se dá pochybovat. Prezident Zeman se snaží, seč může, nicméně rozhodující je Ústava, podle níž jsme parlamentní demokracií, nikoli prezidentskou ani poloprezidentskou.

Samozřejmě hrozí, že nové volby jasné řešení nepřinesou. Možná se znovu strhnou debaty o změně volebního systému. Ten současný je mimochodem dílem Zemanovy vlády z dob tzv. opoziční smlouvy, což jen podtrhuje absurditu české politiky posledních dvaceti let. Na druhou stranu mohou být důsledky i pozitivní. Může dojít k jasnému vymezení mantinelů korupčního jednání v politice, větší nezávislosti justice i policie a v dlouhodobém výhledu k určitému očištění politiky, byť to může znít naivně. A je také třeba si uvědomit, že česká politika je nestabilní prakticky od pradávna. Jednotná nebyla ani za Rakousko-Uherska, ani v době první republiky, kdy se vlády rozpadaly ještě častěji (i kvůli korupčním aférám) a kdy vládl nespočet úřednických kabinetů.

Překvapila vás žádost státního zástupce Ištvana o vydání Petra Nečase? A jeho reakce?

Obvinění premiéra se dalo na základě předchozích vyjádření státního zástupce Ivo Ištvana i Roberta Šlachty z ÚOOZ čekat. Vzhledem k tomu, že nikdo z veřejnosti nezná detaily případu, je těžké to hodnotit. Záleží na kvalitě důkazních materiálů, které vyšetřovatelé nashromáždili a na jejichž základě státní zástupce rozhoduje o dalším postupu. Nemám důvod zpochybňovat postup těchto orgánů. To může udělat pouze soud, pokud shledá, že důkazní materiály nejsou dostatečně kvalitní. Státní zástupce to u soudu bude mít velmi těžké, neboť se nemůže opřít o žádné precedentní rozhodnutí. Tím se naopak do budoucna může stát právě verdikt v této kauze.

Pakliže by žaloba uspěla, půjde o výrazný posun ve vnímání toho, co je a není korupce. Respektive ve výkladu trestního zákona, který korupci definuje jako poskytnutí neoprávněné výhody. Reakce premiéra je vzhledem k jeho situaci pochopitelná. Určité obchody jsou v politice normální. Je ale velký rozdíl v tom, když se dvě strany dohodnou na schválení jednoho zákona výměnou za schválení jiného a když se někdo vzdá poslaneckého mandátu výměnou za funkci, v níž třeba nemusí požívat přímých výhod v podobě neobvykle vysokého platu, ale může v ní uplatňovat neformální vliv a ovlivňovat třeba veřejné zakázky zadávané příslušnou institucí. Právě proto bude celé soudní řízení velmi důležité a zajímavé.

Není vám divné, že se kauza dotýká pouze ODS a prohřešky jiných stran zůstávají nepovšimnuty? Řadě trestních oznámení čelí například exministr financí Kalousek...  

Postoj TOP 09 a zejména Miroslava Kalouska k celé kauze je dost záhadný. Dříve TOP 09 využívala každé příležitosti, kdy mohla do ODS takříkajíc kopnout. Kauza jim dala šanci ODS definitivně zničit a stát se hegemonem na pravici. Místo toho se ale postavila na její stranu. To může naznačovat, že nejen ODS má obavy z toho, kam až může vyšetřování směřovat. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek navíc v celém případě dosazování tří exposlanců a jejich "náhradníků" do dozorčích rad státních podniků zřejmě sehrál zásadní roli. Tím lze ambivalentní postoj jeho strany do velké míry vysvětlit.