„Není možné se vyhnout neuvěřitelnému úsilí všech možných osob a institucí, kteří se snaží pod záminkou ‚jsme ve válce‘ omezovat občanské svobody, které jsou součástí Listiny základních práv a svobod, a která je součástí Ústavy ČR,“ začíná dnešní Rozjezd politolog Zdeněk Zbořil.

„Kdyby se někteří z těch novodobých inkvizitorů seznámili se slovy a skutky knížete Clemense Metternicha a hraběte Josefa Sedlnického z Choltic, byli by překvapení, jak hluboko se pod úroveň těchto dvou zarputilých ochránců starých pořádků dostali. Byli to sice představitelé ve své době nenáviděného konzervatismu, ale neobcházeli právo a morálku jako někteří naši současní obdivovatelé armády, policie a cenzury. Mám obavy, že ti dnešní ani netuší, co to je tlak a protitlak, a jak se lidově říká – že každý klacek je o dvou koncích,“ dodává na začátek své postřehy z uplynulých dnů.

Debatu rozbořilo rozhodnutí o konci výroby nových aut se spalovacím motorem po roce 2035. Evropský parlament zákaz odhlasoval. „Zdá se mi to takové socialistické Hurá a Hej, rup! Hlavně, že jsme vymysleli heslo a pak ho budeme, nebo také nebudeme, hlasitě provolávat – ať to stojí, co to stojí,“ říká Zbořil. Snad by si ti hlasující v Evropském parlamentu mohli stanovit spíše postupné, a nikoliv definitivní cíle.

„Přece i oni jistě vědí, že větru a dešti se nedá poroučet, a že se můžeme minout nejenom s cílem 2035, ale i se vzdálenějším rokem 2050,“ podotýká. A pokládá další otázky. „Co když, třeba jen v Evropě, ještě budeme chvilku válčit? Na co ty naše válečné stroje budou jezdit, plout po řekách a mořích anebo létat? Nadšení Grety Thunberg pro oceány a plachetnice není pro všechny. A to nemluvím ani o těch, kteří v zájmu svých astronomických zisků budou přiblížení se tomuto vzdálenému cíli klást do cesty nejrůznější překážky.“

Doplňuje, že tomu tak nemusí být jenom na evropském poloostrově. „A tak se mi zdá, že toto rozhodnutí učinili lidé, kteří budou už za pár let přemýšlet (pokud toho ještě budou schopni), jak na tento dnešní sen zapomenout a jak jej nahradit něčím ještě krásnějším a vzdálenějším,“ komentuje Zbořil.

Zbořil: „Připomíná to trochu nápad popravené královny….“

Jedním z poslanců, který hlasoval proti, byl Alexandr Vondra. Rozhodnutí považuje za chybu, Evropa prý ztratí konkurenceschopnost. Ti, kdo zákaz prosazují, naopak tvrdí, že automobilky se už stejně soustředily na elektromobily a že zaostává hlavně Česká republika. Europoslanec Luděk Niedermayer doporučil, ať lidé omezí jízdy autem, na dálnici ať jezdí pomaleji.

„Zdá se, že Alexandr Vondra ještě neztratil zbytky smyslu pro realitu a nebojí se to svým kolegům sdělit. Naopak, pan europoslanec Niedermayer zřejmě uvažuje už jen v horizontu svého platu a penze,“ říká politolog. Sen o tom, jak se na dálnicích jezdí pomaleji, by podle Zbořila jistě uvítala nejen policie, a snad i někteří řidiči, ale i všichni ti, kdo by od státu nebo od EU dostávali peníze na vyučování, jak jezdit pomaleji.

„Ale i to je opět něco jako ono pověstné ‚Snění o Evropě‘. Je samozřejmě hezké, že se automobilky soustředily na elektromobilitu, zejména když je všemožně dotovaná, ale také je to otázkou elektro provozu, servisu spotřeby elektrické energie, o kterých máme zatím jen představy neověřené co do množství a kvality této tak zásadní metamorfózy životů lidí na všech kontinentech. A tak mi to trochu připomíná nápad francouzské, později popravené, královny Marie Antoinetty, která, když se dozvěděla, že lidé v jejím království nemají na chleba, doporučovala, aby jedli koláče.“

Budou hrát „při zdi“?

I v Otázkách Václava Moravce ministr školství Petr Gazdík avizoval, že v tomto týdnu ministr průmyslu a obchodu představí svůj úsporný tarif. A co od něj očekávat?

„To je otázka spíše pro televizní hlavy, které se nebojí něco rychle předvídat a pak na to stejně rychle zapomenout. Proto si snad mohu dovolit ‚odvážné‘ tvrzení, že od pana MPO neočekávám nic převratného, ačkoli při stále se zvětšujícím počtu všech možných poradců této vlády budeme jistě zavaleni nápady, co všechno vláda chce učinit. Její nadbytečné používání budoucího času a podmiňovacího způsobu ale dává tušit, že to bude, jak říkají staří karbaníci, něco, co se bude hrát tak trochu ‚při zdi‘,“ komentuje Zbořil. 

V pravidelném diskusním pořadu v neděli na ČT ekonom Tomáš Sedláček všem připomenul, že vláda se má starat o to, aby lidé neměli extrémní hlad a nemrzli. Jinak, ať se postarají sami.

„Pan kolega Sedláček je oblíbencem leckteré české TV, ale to neznamená, že někdy může mít i pravdu. Jeho doporučení vládě sice nepatří k těm geniálním, a překvapit může snad jen paní předsedkyni Poslanecké sněmovny Adamovou Pekarovou, ale kdo z nás by chtěl umírat hlady, a jak zpíval Jiří Suchý, ‚někdy i ve tmě, a někdy v chladu‘?“ poznamenal Zbořil.

Pozoruhodný výstřel z diskutovaného prostředí ČT

Česká televize chystá velké škrty, které se kromě zpravodajství dotknou všech žánrů. Plánuje v letech 2023 až 2024 ušetřit na provozu i programu 910 milionů korun. Důvodem je podle generálního ředitele České televize Petra Dvořáka pokles reálné hodnoty koncesionářského poplatku.

„To je jeden z pozoruhodných výstřelů z diskutovaného prostředí ČT, o jehož intenzitě se budeme ještě nějakou dobu dohadovat. Předpokládalo by to hned několik odborných komentářů a analýz, ale skoro všichni, kteří se někdy v nedávné minulosti o něco podobného pokusili, byli buď umlčení, nebo ukřičeni,“ komentuje Zbořil.

„V každém případě můžeme konstatovat, že nejde jen o koncesionářský poplatek, a že záměry pana generálního ředitele jsou, alespoň podle jeho slov dostupných na veřejnosti, mnohem košatější. Jde také o omezování nebo dokonce rušení některých regionálních studií (snad se nemýlím, když si budu myslet, že jde právě o ta nejtvořivější a nejoblíbenější), a naopak o hodnocení práce těch nejméně oblíbených a nejpomaleji pracujících, o kterých si pan ředitel myslí, že jsou ukázkami a oporami ‚vysoké kvality‘ ČT. To vypadá, že už je rozhodnuto, a že se jen hledají slova a příležitost, jak vyhovět patronům ČT u nás doma i v zahraničí,“ dodává Zbořil.

„Asijské hodnoty“ a česká arogantní společnost

Mezitím se vedla bouřlivá diskuse o tzv. manželství pro všechny. „Zdá se mi, že v současné době je to zase hledání témat, která mají zakrýt věci mnohem vážnější. V každém případě bychom se neměli s podobnými věcmi unáhlovat. Budiž nám varováním situace ve Spojených státech, kde se lidé dostávají do neřešitelných osobních problémů, které nejen končí tragicky, ale i snižují práh morální odpovědnosti bez ohledu na to, že právě jeho zvýšení chtějí dosáhnout,“ komentuje Zbořil. „Snad bychom si mohli vzít příklad, ačkoliv to v naší sebevědomé a arogantní společnosti nepředpokládám, z toho, čemu se v jiných částech světa říká ‚asijské hodnoty‘ a co má delší dobu vývoje než naše krvavé boje za lidská práva a spravedlnost v Evropě,“ dodává.

Ve světle válečného dění na Ukrajině stahuje zpěvák Michal David jeden ze svých hudebních hitů Ruská Máša ze svého repertoáru. Čtenáře informace velmi zaujala.

„Žijeme v době, kdy Národní divadlo v Praze zakazuje hrát Čajkovského, v Itálii se pokoušejí zakázat Dostojevského Idiota, Annu Netrebko vyhnali z Metropolitní opery, ruští sportovci už nesmějí skoro nikam (i když opatrně pod záminkou dopingu), kdy studenti ‚ruského původu‘ mají být vylučováni z ČVUT, když nepodepíšou ‚prohlášení loajality‘, tak proč se divíme Michalu Davidovi, že tuší kvůli čemu by mu mohli zakazovat koncerty a veřejné vystupování,“ komentuje Zbořil.

„Nejvyšší soudní autority mluví o tom, že jsme ‚právním státem‘ jen proto, že jsme součástí EU, ale mlčí o tom, že jsme se už dávno stali ‚státem právníků‘, kteří jsou ochotni ohýbat paragrafy a trestat kohokoli podle přání dočasných držitelů moci. Zřejmě si myslí, že tomu tak bude jako v posledních třiceti letech, anebo v letech předcházejících, kdy jenom scéna byla nasvícena jinými barvami,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.