Tak nám to stále skřípe kolem Skripala. Britská premiérka je opatrná a mluví o tom, že agent byl zasažen „látkou typu, který byl vyvinut v Rusku“, ne tedy že by to v Rusku bylo přímo vyrobeno. Bývalý britský diplomat tvrdí, že z veřejně dostupných ingrediencí Novičok vyrobil Írán a Rusové dokonce naznačují, že není nijak těžké to vyrobit. Jak je to tedy fakticky s látkou, kvůli které leží v nemocnici v ohrožení života Sergej Skripal a jeho dcera?

Upřímně, „kauza Skripal“ mě více méně přestala nějak přehnaně zajímat před pár dny, když velení britské policie oznámilo, že jim vyšetřování zabere ještě „celé měsíce“. Klidně si na výsledky počkám. Protože v mezidobí tu beztak máme jen haldy různých proklamací, kdo za co „s největší pravděpodobností“ může nebo nemůže, to vše střižené soutěží mezi britskými ministry, kdo pronese na adresu Ruska větší zhovadilost nebo rovnou nadávku. Nejnovějším příkladem je šéf britské diplomacie Boris Johnson, který včera obvinil Rusko, že využije fotbalový šampionát jako Hitler olympiádu…

Nicméně, jistě, objevují se samozřejmě i zajímavosti. Z hlediska politického vývoje kolem kauzy je veledůležité, že Berlín vše vnímá jen jako „bilaterální“ záležitost mezi Británií a Ruskem a že i EU sice mluví o solidaritě s Británií, ale v zásadě jen opakuje opatrnické britské formulace o „nervové látce typu, který byl vyvíjen v SSSR“, což Rusko s celou záležitostí vlastně nijak nespojuje. Pizza od nás za rohem s Itálií taky nemá nic moc společného.

Zmiňujete Írán. Tam onu záhadnou látku typu Novičok – v SSSR ale této kategorii říkali Foliant – vyvinuli pod dozorem Mezinárodní organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW) už v roce 1992 a současně zveřejnili způsob výroby i metody detekce. Prestižní magazín New Scientist s odvoláním na západní experty tvrdí, že si poté svého „Nováčka“ legálně vyrobilo mnoho zemí, přičemž týž Boris Johnson, jeden z hlavních „hooligans“ celé kauzy, najednou v rozhovoru pro Deutsche Welle přiznává, že tuto látku mají i britští armádní chemici ve svých laboratořích v Porton Down, pouhých 16 kilometrů od místa, kde byl Skripal se svou dcerou otráven. No, zkrátka, začíná v tom být docela chaos a z „tajuplné“ látky se pomalu stává houska na krámě. A do toho se v Rusku jakoby pučením množí „autoři“ Novička; všichni o sobě tvrdí, že jsou ti jediní praví a ostatní jsou jen lžiautoři, kteří houby vědí, protože „pravdu znám jen já“…

Takže si klidně těch pár měsíců počkám, s čím přijde britská policie, ale mám dopředu silný pocit, že to nebude nic moc přesvědčivého, i proto, že je to už mimořádně zpolitizovaná záležitost. Takže to nejspíš dopadne jako s Litviněnkem. Tehdy byla ministryní vnitra shodou okolností ta samá paní Mayová, co dneska dělá premiérku, a výsledná zpráva jejího úřadu se topí v obratech typu „nejspíš“, „pravděpodobně“, „možná“…    

Nahlédněme na věc z hlediska diplomatického a politického. Co se děje, aby bylo objasněno, kdo to provedl? Jak vnímáte argumentaci ve stylu „naši spojenci to tvrdí, tak jim budeme věřit“? Co říci na výzvy, ať odsud vypakujeme desítky ruských diplomatů? Což tedy říká třeba Ivan Gabal, který chce vyhošťovat už roky. Jakou škodu ve vztazích EU a Ruska případ způsobil a jak zasáhne naše vztahy s Ruskem to, že Rusové obviňují i nás z toho, že Novičok máme?

Myslím, že pro objasnění celé záležitosti se toho – přinejmenším v politické rovině, kterou máme možnost vidět – neděje nic. Britové odmítají předat vzorky Rusům, kteří tvrdí, že by na základě analýzy uměli najít výrobce, a místo toho čekají na experty OPCW, kteří by měli potvrdit britskou „pravdu“. A možná, že ji i potvrdí, protože v Sýrii běžně přebírají vzorky různých látek od Al-Káidy a Bílých přileb, které shodou okolností také platí hlavně Británie, a na jejich základě pak ukazují na „Asadovy chemické útoky“. Uvidíme tedy, co bude, ale i britští experti uvádějí, že testování vzorků zabere alespoň tři týdny. Je hezké, že máme na Západě pár politiků, kteří „vše vědí“ mnohem dřív než experti…

A to, že máme slepě věřit všemu, co říkají naši spojenci? Víte, dobrovolnou kapitulaci vlastního rozumu tak nějak ze zásady odmítám, tím spíš, jak už jsme si řekli, ruce pryč od „kauzy Skripal“ dává i EU v čele s Německem. Putinovi mezitím ke znovuzvolení blahopřál i Donald Trump a prý si pohovořili vřele a konstruktivně, dokonce ti dva mají v plánu, že se už někdy brzy sejdou. Prý že mít s Ruskem dobré vztahy je lepší než mít vztahy špatné, tvrdí ten „ruský agent“ Trump. V současné – na pohled vyhrocené – situaci Putinovi ostatně blahopřál i unijní šéf Jean-Claude Juncker a poněkud překvapivě třeba i estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová, byť Pobaltí patří k největším odpůrcům Ruska v Evropě. Tak nevím, jaké spojence bychom to měli podporovat. Klauna Borise Johnsona? Chápu naše „bojovníky proti Rusku“, že se snaží na kauze, o níž vlastně nikdo nic neví, našlehat nějaký „kapitál“, ale dělají to vesměs tak nešikovně, až hloupě, že si tím sami pod sebou podřezávají větev a znevěrohodňují to, co hlásají.

Co se týče ruského obvinění, že jsme Novička vyráběli i v Česku, tak to samozřejmě neznamená, že by současně tvrdili, že by se v Salisbury „útočilo“ právě českým produktem. Není ale od věci připomenout, že jej – i s chemickým vzorcem – popsali čeští armádní experti oficiálně přinejmenším už v roce 2009 čili tuto látku už nějakou dobu známe a zcela jistě i umíme vyrobit. Osobně bych přitom ruské „obvinění“, že Novičok mohl pocházet od nás, nepovažovala až za takovou hanbu, nebo snad dokonce urážku, protože je to naopak důkaz vyspělosti našich kapacit. Přece když to umějí vyrobit v Íránu…

Ale vážně, to samozřejmě neznamená, že by v Salisbury byl použit „český“ Novičok, který podle ministra Stopnického ani nemáme. Když se tak rádi chlubíme vojenskými chemiky, tak je přece logické, že na něčem cvičit musí, ne? Šéf Vojenského výzkumného ústavu v Brně to svým způsobem potvrdil, když konstatoval, že se otravné látky v České republice vyrábějí, ale výlučně pro laboratorní účely, kvůli otestování jejich vlastností. Zkrátka, myslím, že to vše ve finále naše vztahy s Ruskem nijak nezhorší, a ani nevylepší. Nestane se nic.

Jako na potvoru vychází kniha „Biologická bezpečnost v Putinově Rusku“. Ta tvrdí, že Putin se chystá vyvíjet zbraně na bázi genetiky a psychofyziky. Což nejsou chemické zbraně, které jsou zakázané, ale mohou to dle vyjádření, které prý ruský prezident přímo poskytl, zbraně mocné jako ty jaderné. A prý jde o výzkum na čistě obranné bázi. Jak jste z toho moudrá?

O té knize nic moc nevím, kromě recenzí, které jsem si kvůli vaší otázce našla na internetu, a stejně tak netuším nic moc ani o jejích autorech. A přiznám se, že netuším ani, co přesně by mohla být ta psychofyzika… Obecně ale platí, že mocnosti vyvíjejí spousty roztodivných zbraní, a tak mě to nepřekvapuje. Vůbec, je to hodně zvláštní, kolik energie lidstvo vynakládá na hledání nových způsobů, jak se navzájem vybít. Jen mě baví představa, kterou navozujete v otázce, že Putin po večerech, když se už konečně pro ten den dovměšoval do chodu celého světa, lehce uondaně usedá v Kremlu za stůl plný čadících kádinek a začíná cosi vyvíjet třebas na té „bázi genetiky“…

Ačkoliv je Putin do značné míry nenáviděn na Západě, v Rusku drtivě vyhrál prezidentské volby. Mají ho ti Rusové tak rádi, nebo jsou masírováni médii, z nichž všechna důležitá kontroluje Kreml? Už i někteří čeští pozorovatelé, kteří Putina opravdu nemají rádi, tvrdí, že většina Rusů ho nejspíš skutečně zvolila, do určité míry dobrovolně. A jinak, mnozí temně hartusí, že teď bude Putin mnohem tvrdší, protože už má „své jisté“. A že až se mu začne hroutit ekonomika, rozpoutá zase nějakou tu válku, aby si zvedl procenta obliby. Co s tím?

Putin vyhrál s přehledem a nikoho soudného to snad nepřekvapilo. My si tady, na Západě, umíme nezměrnou péčí médií a politiků vytvářet jakési virtuální světy, které nemívají s realitou nic moc společného, a často dokonce vůči realitě bývají v přímém protikladu. A pak máme problém onu realitu popisovat, přičemž právě Rusko je jedním z dokonalých příkladů: Putin tedy vyhrál, protože Rusové volí z donucení, ze strachu, teď konečně se ho začněme bát, protože teď už „může cokoli“, jako kdyby bylo předtím něco jinak a jako kdybychom ty „ruské tanky na našich hranicích“ nevyhlíželi už posledních pár let… Omlouvám se, ale už podobné plky dávno nečtu a neposlouchám, natož abych měla potřebu je nějak komentovat.

Přitom ale tak nějak ve skrytu duše doufám, že alespoň lidé v rozhodujících státních pozicích a úřadech realitu znají a že všechny ty antiputinovské „zasvěcené“ a vesměs katastrofické bláboly jsou určeny jen pro „lid“, aby v rámci tohoto prostinkého, až komiksového výkladu světa věděl, kdo je ten „hodný“ a kdo ten „zlý“. Protože pokud by vrcholní politici opravdu věřili tomu, co mnozí sami veřejně prohlašují, tak pánbu s námi. To by nás pak Rusko fakt mohlo jednou nepříjemně překvapit. Ale mohli bychom si za to sami.

Turci se i nadále chovají poměrně brutálně v Afrínu, lidé před nimi prchají. Na Al Džazíře jsme ovšem mohli vidět starce z jakési vesnice v oblasti Afrínu, jak máchá rukama a hlásí do kamery, že všechno je úplně v pořádku a všichni se mají vrátit. Následovaly záběry, jak Turci rozdávají humanitární pomoc. Co ti Kurdové vůbec blbnou, řekl by si asi divák? Jinak, turecká armáda chce prý obsadit i Manbídž, který je vedle. Kde se Turci zastaví a co je jejich cílem? Eliminace všech kurdských samospráv na severu Sýrie?

Jistě, ani Afrín stejně jako většina Sýrie není žádná homogenní oblast, a tak v něm nežijí jen Kurdové, a i pro ně beztak platí, že „Kurdů je hodně a jsou různí“. Extrémním příkladem budiž skutečnost, že i v řadách sunnitského džihádistického předvoje turecké armády do Afrínu, tedy z našeho pohledu „proti svým“, vstoupily také oddíly kurdských sunnitských muslimů. Turecká média v uplynulých dnech ukazují skupiny „místních obyvatel vítajících osvoboditele“, v tureckém Gaziantepu už zasedá jakási „městská rada Afrínu“, která je prý složená z „místních Syřanů“,  rozhoduje o rekonstrukci oblasti za turecké peníze. Sám turecký prezident Erdogan tvrdí, že si nehodlá Afrín ponechat, ale předá jej do rukou „skutečných vlastníků“, byť aktuálně není až tak úplně jasné, kdo že to bude. Těch možností je poměrně dost.

A ano, nyní má Turecko podle všeho v Sýrii na mušce Manbídž, v němž kromě kurdských milicí působí také americká komanda. Ankara po Washingtonu chtěla, aby se z Manbídže stáhl a vzal s sebou i ozbrojené Kurdy, ale než se o tom začalo reálně jednat, tak padl ministr zahraničí Tillerson a na jeho místo má přijít bývalý šéf CIA Pompeo. Je považovaný za jestřába, a tak se pravděpodobnost turecko-amerického střetu o Manbídž zase o něco zvyšuje, ale spíš jen kdesi v „diplomatickém zákulisí“. Na skutečnou vnitroalianční válku v rámci NATO fakt nevěřím.

Nicméně, Manbídž se bude muset „nějak“ vyřešit, načež mají Turci podle všeho v plánu postup podél hranice až do Iráku, kde už obnovili nálety na tamní pozice kurdských oddílů hlásících se k „turecké“ Straně pracujících Kurdistánu. Bagdád s tím souhlasí, protože se tím vyřeší i část jeho vlastního „kurdského problému“. Takže k vaší otázce: Tureckým – ale současně i syrským, iráckým a íránským – cílem je postupná likvidace ozbrojených Kurdů a jejich silou prosazovaných nároků na území a tím i plánů na ustavení nějakých územních entit. Jinými slovy, nějaký nezávislý Kurdistán je znovu odsouván do říše virtuální reality. I když, pravdou je, že „nezávislost“ jakéhokoli z těch všech možných Kurdistánů, by beztak byla – vzhledem k zeměpisné poloze uprostřed nepřátelských regionálních mocností – jen iluzí. Takový „státní“ útvar by se musel plně spolehnout na „letecké mosty“ ze světa kdesi za regionem, nebyl by s to profitovat z ropy nebo plynu, stal by se plně závislým na vůli či nevůli vnějších sponzorů. V tomto ohledu by se tak situace vlastně oproti té současné nijak zásadně nelišila.    

Z velmocenského hlediska se mluví o tom, že Kurdy podrazili jak Američané, tak Rusové. Dějí se turecké operace v oblasti s jejich tolerancí? A signalizuje to snad, že se mocnosti míní dohodnout na trvalém rozdělení Sýrie? Zmocněnec OSN Stefan de Mistura v Ženevě pronesl, že model rozdělení Sýrie by nezastavil násilí a že klid nebude, dokud se do vyjednávání nezapojí i ty strany, které dosud stojí stranou, zejména prý „sunnité“. Co tím myslel? Měl pravdu?

Ten pojem „podraz“ v zásadě asi použít lze, i když s určitými výhradami, protože je konkrétně v Sýrii řeč především o afrínských (až krajně) levicových Lidových obranných jednotkách (YPG), což je ovšem jen malá část kurdské komunity jako takové. Rusové si „umyli ruce“ poté, co se je marně snažili přesvědčit, aby vrátili Afrín do rukou Damašku a teprve potom vyjednávali třebas o nějaké autonomii. Američané je používali jako pozemní nájemnou sílu k boji proti Daeši, ale proti Turecku je nijak nebrání. Je fakt, že před pár dny Washington varoval Turky před humanitárními důsledky jejich invaze do Afrínu, ale jsou to jen slova, která zradikalizovanou část Kurdů jen sotva uspokojí a přesvědčí, že je USA nezradily. A zatímco Sýrie vyzývá Turky, aby se stáhli z jejího území, Rusko s Íránem přihlížejí, jak Turecko boří dosavadní americko-kurdskou koalici a tím fakticky i snižuje americké možnosti ovládat rozsáhlé oblasti Sýrie, jak tomu bylo doposud. Fakt by mě zajímalo, co hodlají s „namlsaným“ Tureckem dělat potom… Jistě to bude jedno z hlavních témat jejich summitu, který je plánován na počátek dubna.

Tím se ovšem plavně dostávám k tomu, že bych na trvalé rozdělení Sýrie mezi mocnosti dneska už moc nesázela. Ještě před takovými dvěma třemi roky ta možnost reálně existovala, ale nezadařilo se. Remízy jsou totiž očividně jaksi „neamerické“. Ve finále se proto bude bojovat až do konce, klidně ještě i několik let, i když nejspíš jen v několika relativně omezených lokalitách. Důležité přitom ale je, že sunnité se do stabilizačního procesu už přece jen zapojují. Lednová – a na Západě dost vysmívaná – „syrská národní konference“ v ruském Soči sice nebyla zcela reprezentativní, ale přijeli tam mimo jiné i velitelé sunnitských rebelů z jihu Sýrie, z Dar´á. Po návratu je za to sice jejich spolubojovníci zatkli, ale po pár dnech je propustili. Ještě před rokem dvěma by je přitom popravili za „vlastizradu“. Chci říci, že vše se vleče a viditelný pokrok bude trvat ještě dlouho, ale přesto se v Sýrii „cosi mění“. A jestli Mistura těmi „sunnity“ myslel Al-Káidu nebo zbytky Daeše či dalších teroristů, tak to fakt nevím. Ale kdo by s nimi jednal, že?

Mimochodem, je vcelku ilustrativní, že „kšeftsman“ Donald Trump nabídl Saúdům, kteří sunnitské teroristy (nejen v Sýrii) podporují, že americká armáda v Sýrii zůstane a bude bojovat proti Damašku i íránskému vlivu, ale jen pokud feudálové „vysolí“ čtyři miliardy dolarů. Armáda té „pochodně světové demokracie“ otevřeně v žoldu tmářských Saúdů! Svět je fakt bizarní. Pořád přemýšlím, proč si neřekl o víc…     

V Německu se začali mezi sebou mlátit Turci a Kurdové. Jak si vysvětlujete, že vzájemná nenávist trvá, i když jsou stovky kilometrů od domova? Proč to ti lidé nedokáží hodit za hlavu a neradují se z toho, že blahobytně žijí v Německu? Jak tohle může skončit?

Proč vzájemnou nevraživost a napáchané zločiny, ať už válečné, nebo teroristické, nehodí za hlavu? Válku si každý nese v sobě a s sebou a každý ji vnímá jinak. Jistě že se většina Kurdů i Turků k násilnostem nepřipojí, ale pro citelné „zneklidnění“ osmdesátimilionového Německa postačí ve skutečnosti jen pár tisíc radikálů z obou stran.

Jak to může skončit? Klidně i hodně špatně – Turecko nyní „zkoumá“ původ zbraní, které mají kurdské milice v Sýrii nebo Iráku, nemluvě o kurdském „undergroundu“ v samotném Turecku. Pokud „někdo“ bude chtít, našlehá se příslušná hysterie a s ní naroste i počet terčů, samozřejmě i v Evropě. A když si k tomu přičtete možnost, že by v Evropě mohla navíc propuknout „dovezená válka“ třeba mezi sunnity a šíity, muslimy a Židy, Araby, Turky a Afričany, znásobeno už dnes působením třeba čečenských náboženských komand a čistě zločineckých klanů původem snad ze všech koutů třetího světa… Neveselo, truchlivo.  

Co bychom měli v příštích týdnech sledovat?

V té záplavě krizových situací si jistě každý tu svou „oblíbenou“ vybere sám…