Minule jste konstatovala, že USA na Blízkém východě, konkrétně v Sýrii, už prohrály. Ano, ale ona se mezitím objevila kniha popisující poněkud chaotické, divoké a vrtošivé prezidentování Donalda J. Trumpa. Že se prý nepředře, není zvyklý studovat podklady, neustále kouká na TV a cpe se hamburgery, chová se v zásadě dětinsky a soustřeďují se kolem něj různé kliky spolupracovníků, které bojují o moc v Bílém domě. Pokud je alespoň část z toho pravda, dá se vůbec ještě mluvit o nějakých výsledcích, které by USA jako velmoc měly mít? Vysvětluje to americké „úspěchy“ jak na Blízkém východě, tak třeba na Ukrajině? Prostě… Takový bordel, že nelze nic jiného čekat? 

Opravdu nevím, do jaké míry je vámi zmíněná kniha pravdivá a do jaké míry jen zapadá do aktuálně blouznivého světa americké vnitřní politiky, v němž si každý může vymyslet a plácat, co ho napadne. Na druhou stranu platí, že Trump zvítězil v prezidentských volbách svým důrazem na to, že je třeba řešit kupící se domácí problémy, což současně už samo o sobě předznamenává jakýsi ústup ze světa. A s ním snad i konec role „světového četníka“, což ostatně pocítila i Evropa, která se od Trumpa dozvěděla, že si svou bezpečnost musí koupit v dalších haldách amerických zbraní, a ani pak není ještě jisté, že by nás USA před někým chtěly opravdu aktivně chránit a bránit. Třeba mnohem bližší Kanada se onehdy dozvěděla, že USA tu nejsou od toho, aby Kanadu případně bránily. Sice ani není jasné před kým, ale princip je důležitý. Ještě že ani pro Evropu není žádná reálná hrozba na obzoru, i když se mnou asi všichni ti „čekači“ na ruskou invazi nebudou souhlasit. 

Pokud ale v současnosti opravdu klesá vliv Spojených států ve světě, ať už vědomým rozhodnutím Washingtonu, že „Amerika především“, nebo sílí averze vůči USA v důsledku jejich destruktivní politiky, neznamená to ještě, že by už byl konec Spojených států coby vojenské velmoci na obzoru. Podle nejnovějších studií USA v současnosti „válčí proti terorismu“ hned v 76 zemích světa! To znamená, že pro 39 procent všech států, co jich zrovna na Zemi je, jsou úplně normální střílející a zabíjející američtí vojáci, nálety a zabíjení v podání amerických letadel nebo bezpilotníků… To mi zrovna jako klid ve světě nepřipadá. Nejspíš to ale svou vnitřní logiku má. Pomalu odcházející velmoc jen sotva odejde ze scény s přátelským pozdravem a upřímně míněnou omluvou, že „sorry jako“. Očekávat lze spíš vytváření chaosu a nestability, protože dobrovolně se moci nevzdává snad nikdo.