„Musím konstatovat, že jsem, podobně jako minulý týden, překvapený zpravodajstvím u nás i v zahraničí, o kterém si myslím, že je ovlivněno letními vedry a snadnou produkcí ‚informační zábavy‘. Ta je zřejmě nevyléčitelnou infekcí až pandemicky se šířící, naší doby,“ konstatoval politolog Zdeněk Zbořil. „Už několik dní nás tento infotainment unavuje požárem na lodi plující asi pod panamskou vlajkou, která nese jméno plavce Fremantleho a plula ‚z Německa‘ nejprve do Egypta. Dnes jsem se dokonce dozvěděli, že měla doplout až do Singapuru, ale zítra to možná bude zase jinak. Nejprve na ni naložili 2520 automobilů, v neděli jich Japonci napočítali 3783 a z nich bylo nejprve 25 elektromobilů, potom 560, dnes podle japonských informátorů 498. Také počet těch, které stále ještě hoří, se mění každý den, ale víme, že loď je uvázána na nějakých lanech, protože hrozí ekologická katastrofa ‚nevídaných‘ rozměrů,“ dodal.

Zbořil podotýká, že dosud ještě rozsah katastrofy nebyl naprosto přesně veřejně sdělen: „Možnou velikost nikdo neodhadl, ale mnoho zelenou nemocí nakažených obyvatel žije v permanentním stresu, protože nikdo neví, která naše generace je ta poslední. A všichni mají přirozený strach z toho, co stále ještě nevědí. Tyto obavy se dají zvětšit otázkou, zda to není nějaká pomsta za Nord Stream, organizovaná výrobci automobilů a vojenských zařízení na celém světě, a člověk se už ani den dobře nevyspí.“

Přidává další slova: „Podobné je to, když CNN Prima News zmíní, že nejvyšší reprezentanti Spojených států a Ruské federace spolu o něčem jednají a my neinformovaní se začínáme ptát, zda to není o Ukrajině. Anebo o anglosaském Tichomoří, rusko-čínských aktivitách, třeba jen na africkém kontinentu. To všechno stačí, aby se i ti nejméně zděšení z nejzděšenějších začali Ministerstva zahraničních věcí ČR ptát, s kým jsme ještě přátelé a na koho už se zase máme zlobit. Mimo jiné také proto, že my opět neinformovaní snadno podléháme zprávám, jak se bude ideová neposlušnost trestat. Nejdříve, konečně jako vždy, prý budou na forhontu školy a učitelé, lidé veřejně vystupující a všichni, kdo si nedají pozor na to, co říkají, a co dělají, na veřejnosti. I kdyby jen někde hráli tenis tam, kde se to podle naší vlády nemá.“