Donald Trump k překvapení mnohých vyhrál. Co od něho lze po nástupu do úřadu očekávat? Bude skutečně tak razantní, jak sliboval v kampani? A v čem se jeho způsob výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová?

Pokud by vyhrála Hillary Clintonová, jednalo by se jednoznačně o kontinuitu politiky Baracka Obamy. Trumpova politika bude nepochybně odlišná, a to zejména s ohledem na domácí témata – např. daně, migraci, držení zbraní…  Jak moc se bude lišit politika zahraniční, teprve uvidíme. Trump bude klást větší důraz na bezpečnost a na americké zájmy. Jeho obchodní politika bude pravděpodobně více protekcionistická.

Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“, či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo?

Nevím, jak moc velkým zvratem tato volba je, to teprve ukáže až čas. Primárky v obou stranách byly výrazně ovlivněny vzpourou proti establishmentu, proti centrální vládě. Trump vyhrál, protože si lidé přáli změnu, méně washingtonského establishmentu a méně levicové obamovské ideologie.

V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem? V čem konkrétně by byla či naopak nebyla taková inspirace přínosná?

Těžko dnes spekulovat. Jak se však již ukázalo, Trumpa není radno podceňovat. Počkejme si, co nakonec bude Donald Trump chtít dělat a co se mu reálně bude dařit. Mnohé z toho může být inspirativní i pro nás. Každý republikánský prezident má však vždy jednu nevýhodu, daleko automatičtěji se proti němu v tradičně levicovější Evropě zvedne vlna antiamerikanismu. To lze očekávat i nyní. 

Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice?

Svět vzniklý po konci Studené války se mění již od roku 2008, nikoli až dnes. Trumpovo vítězství je jen jedním ukazatelem těchto změn. Zařazuje se bok po boku událostem, jakými byla ruská válka s Gruzií, pád Lehman Brothers, tzv. Arabské jaro, okupace Krymu, Brexit….

Od odpůrců Trumpa můžeme slyšet, že bude oslabovat NATO, bude se soustředit hlavně na vnitropolitické věci, Evropa zůstane sama a těžko bude čelit ruským hrozbám. Mají tyto obavy reálný základ? Měli bychom se začít obávat toho, že dojde k oslabení NATO?

Trump již nebude chtít platit za evropskou bezpečnost. Koneckonců to zaznívá z Washingtonu již nějakých deset let. A nic se nestalo. Demokraté to říkali příliš mírně, příliš slušně. Takže Trump přidá na razanci a uvidíme, jestli se něco změní. Jestli bude NATO relevantní, záleží stejně na nás zde v Evropě jako na Washingtonu. A jsme to nyní my, kdo nedodržuje platné dohody, nikoli Američané.      

O Trumpovi jeho odpůrci říkali, že přenechá Evropu vlivu Ruska. Důležitý bude rovněž jeho postoj k Číně. Jaké proměny vztahů těchto tří supervelmocí můžeme očekávat? Domluví se mezi sebou a Evropa bude v podílu na rozhodování mimo hru?

Trump Evropu Rusku nepřenechá, pokud Evropa, respektive některé její části nebudou o přimknutí k Rusku sami usilovat. Rusko je důležitá země, ale není supervelmocí. Má velkou rozlohu a velkou armádu, ale relativně málo obyvatel a je to země chudá. Stejně tak nemůže být supervelmocí Evropa – ta je sice bohatá, nemá zase ale potřebné vojenské schopnosti. Čínu berou Američané daleko vážněji, ta se stát supervelmocí může. Je pro USA důležitá svojí vojenskou i ekonomickou silou a zejména v ekonomice jsou na sobě obě země velmi závislé. Bude-li fungovat transatlantické spojenectví, je to pro nás dobře z pohledu bezpečnosti, prosperity i svobody. Rozpadne-li se toto spojenectví, bude Evropa uvržena do chaosu. A ten chaos nakonec dopadne i na Rusko. O Spojené státy a Čínu opravdu strach nemám.

Jak se podle vás bude Donald Trump stavět ke krizím, které zdědí po prezidentu Obamovi? Co na základě jeho dosavadních výroků čekat ve vztahu k Sýrii a Ukrajině? Objevují se analýzy, že ho bude zajímat především domácí politika a ke všemu se bude stavět coby obchodník a spočítá si, že Ukrajina nic USA nepřináší…

Dohoda o Sýrii představitelná je. S Ukrajinou je to již složitější. I Obamu zajímala více domácí politika a bude tomu tak i s Trumpem. To je zcela přirozené. Pokud však Trump někde jasně deklaruje americké zájmy nebo nepřekročitelné linie, tzv. „red lines“, bude na nich na rozdíl od Obamy trvat. Z našeho středoevropského pohledu je důležité, abychom z pohledu Trumpa patřili do toho „jeho“ světa a nikoli mimo. Záleží však také velmi na nás, nikoli výhradně na Trumpovi a jeho lidech.

Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly?

Ti chytřejší pochopí, co se děje a o co se hraje. Těm hloupějším není pomoci. Obávám se však, že těch hloupějších nebude málo.

Na některých místech Spojených států se demonstruje, davy lidí vykřikují, že Trump není jejich prezident, v Kalifornii dokonce hořely popelnice… Přitom dříve to prý v USA chodilo jinak, lidé nakonec uznali prezidenta, přestože ho nevolili. Nakolik může dojít k zahlazení příkopů vykopaných kampaní? Je na místě srovnání, že to připomíná situaci během i po české prezidentské kampani 2013?

Tady naštěstí nikdo žádné popelnice nezapaloval a výlohy u obchodů nevymlacoval. Snad se to nebude dít ani po těch volbách následujících. Americká společnost je rozdělená, to však není nic nového. Vzpomeňte si na demonstrace za Reagana nebo Bushe mladšího. A podstatná část Ameriky opravdu nemohla vystát Obamu, což se nakonec ukázalo i při těchto volbách. Amerika je ale velká země, a jak jsem již říkal, o její budoucnost strach nemám.  

Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že Trump vsadil na agresivní populismus (nikoli už pak v oficiálním blahopřání), jeho tajemník pro EU Tomáš Prouza byl ještě ostřejší. Podle něho se nenávist a populismu stává účinným programem i za oceánem. Co k tomu říci?

Ano, populismus, hulvátství a buranství není nic dobrého. A bohužel všude posiluje. Všem Evropanům bych však doporučoval, nejdříve si zamést před vlastním prahem. A platí to samozřejmě i o nás.

Největšími poraženými jsou dle mnohých analytiků americká média a výzkumné agentury, které stále favorizovaly Clintonovou. Deník New York Times týden před volbami zveřejnil údaj, že Clintonová má 84 procentní šanci na vítězství, zatímto Trump jen 16 procent. Všechny tyto odhady se brutálně pletly, američtí novináři ve většině otevřeně stranili Clintonové. Přesto to dopadlo obráceně. Kde hledat příčiny toho všeho?

V první řadě v naordinovaném „newspeaku“ afirmativních akcí, v kultuře politické korektnosti. Mnoho lidí totiž raději v průzkumech zalže, je to pro ně výrazně pohodlnější. A pak volí skutečně toho, koho chtějí. Nebo ho někteří možná ani zas tak nechtějí, ale volí v první řadě establishmentu navzdory. Představte si, že se to týká pěti, deseti procent obyvatel. To už je pak při vyrovnaných volbách zcela rozhodující – a tyto americké volby v zásadě vyrovnané byly.