Nedávno byly tradičně zveřejněny výroční zprávy dvou českých tajných služeb, Bezpečnostní informační služby (BIS) a Vojenského zpravodajství (VZ). Nejprve dejme stranou konkrétní obsah obou zpráv. Do jaké míry mají tyto stručné veřejné zprávy význam, když nelze prozradit konkrétní věci? Jaký cíl tyto zprávy mají?

Jsou to zajímavé historické elaboráty s velmi lekavým potenciálem, jak je vidno ze splašených reakcí politiků, kteří si neuvědomují, že jde o shrnutí poznatků jeden až dva roky starých! 

Větší význam by ty zprávy mohly mít, kdyby byly periodicky publikovány v kratších frekvencích, dejme tomu čtvrtletně. Mohly by obsahovat obecná vyhodnocení aktuálních rizik, tedy třeba informace o nově destabilizovaných regionech, nových finančních rizicích a podvodech, nových metodách vyzvídání, nových směrech zájmu zpravodajských služeb, zejména v oblasti průmyslové a vědecko-technické špionáže.

Pokud jde o obsahovou stránku zpráv jak BIS, tak VZ, obě služby (byť BIS podrobněji) varují před působením ruských a čínských zpravodajských služeb u nás. Ve veřejném prostoru zazněla kritika a zpochybnění těchto zjištění. Neměli bychom si otevřeně říci, že to tak prostě je?

Nemůžeme si říci, jak to je, když půjdeme problém zkoumat s klapkami na očích, nebo ještě hůř, když budeme mít předem jasno. Pokud jde o terorismus, lze s Ruskem i s Čínou o to lépe spolupracovat, o co méně se k nim budeme chovat nepřátelsky.

Je dobře si uvědomit, že Čína i Rusko jsou v některých oborech na světové špičce (proč asi Američané létají do vesmíru pouze ruskou péčí?). Zajímají-li se tedy o to, co nového jsme u nás vyšpekulovali a vyvinuli a objevili a inovovali, pak jistě nejsou sami. Měli bychom už konečně vyzrát ve skutečně suverénní stát, sto let je tak akorát slušný věk, abychom odhodili ideologické dudlíky a plínky a kšíry. Pak bychom si jako mnohé jiné státy uvědomili, že řeči jsou jen řeči, ale průmyslová špionáž je tou stálicí na zpravodajském nebi, a mohli bychom si všimnout, jak urputný boj panuje v této oblasti i mezi členskými státy NATO. A zařídit se podle toho, beze všeho šklebení a bez kocoviny, protože takhle to prostě je, jak napovídáte.

Mluvčí BIS Ladislav Šticha uvedl, že zprávy BIS a vojenských zpravodajců se liší prakticky jen z jazykového hlediska, nikoli obsahově. Jak si vysvětlujete, že kritika míří prakticky jen na adresu civilní kontrarozvědky, zatímco armádní tajnou službu nikdo nezmiňuje?

Kdyby Vojenské zpravodajství dávalo takové povýšené ideologické školení o hybridních hrozbách a o tom, jak sovětsky chápeme historii, schytalo by to právem taky. K oběma službám můžeme mít věcně podložené výhrady, ale ty totalitní manýry ideologů z BISky si prostě koledují o příslušnou reakci. I když mají zčásti pravdu, neboť sami jsou příkladem totalitního myšlení z nejtemnějších dob.

Do jaké míry má debata na činností tajných služeb reálný význam, když veřejné zprávy jsou stručné a osekané až na samou kost? Podrobné informace a popis činnosti mají obsahovat zprávy v utajovaném režimu, které čtou jen zákonem daní adresáti.

Určitě má smysl debatovat o zpravodajských službách, už jen proto, aby si jejich existenci a činnost občané klidně a věcně zařadili do svého obrazu světa. Aby je pak někdo neoblboval řečmi o tom, že kdosi rozšiřuje „konspirační teorie“, když říká něco vládě nebo spojencům nepříjemného. Ostatně dehonestující pojem „konspirační teorie“ je příspěvkem CIA do repertoáru hybridních hrozeb. Nás však mnohem více zajímá konspirační praxe, která je stará jako lidstvo. Na tom není nic ujetého, jde jen o to se učit určité situace posuzovat z mnoha různých hledisek. 

Čili nečekám od těch publikovaných zpráv nic extra konkrétního, ale k osvětě v mnoha oblastech by přispět mohly a měly.