Referendum má konzultační význam a není, teoreticky, pro nizozemské politiky zavazující. Tamní parlament už asociační dohodu projednal s pozitivním výsledkem a vláda dohodu také podporuje, a to dokonce kampaní ve prospěch Ukrajiny.

Nicméně dá se předpokládat, že negativní výsledek referenda bude pro nizozemskou vládu znamenat v této věci minimálně problém. V případě, že by Nizozemí dohodu nakonec odmítlo, bude to další, poměrně velký problém evropské zahraniční politiky a rána pro ukrajinskou cestu do Evropy. K tomu aby bylo referendum platné, je potřeba minimální celková účast ve výši 30 % oprávněných voličů.

Výzkum: počet hlasů proti roste

Poslední výzkum veřejného mínění  ukazuje na to, že zatím většina těch, kdo se chce referenda zúčastnit a jsou rozhodnutí, bude hlasovat proti dohodě (44 %) a pro je kolem 33 %. Mezi nerozhodnutými je skupina „proti“ ještě silnější a představuje kolem 57 % dotázaných. Prozatím se účast odhaduje na 37 %, což by ale k jeho platnosti stačilo. Je snad možné, že o vlivu referenda na konkrétní politiku rozhodne nejen samotný výsledek, ale hlavně jeho reprezentativnost. To znamená volební účast.

Nicméně lze se domnívat, že ignorovat jeho výsledky by znamenalo velký politický risk. Celé hlasování má také svůj významný vnitropolitický rozměr, který bude hrát roli. A také historickou paralelu. Referendum z roku 2005, které v Nizozemí odmítlo evropskou ústavu, mělo podobně „konzultační charakter“, ale s důsledky pro celou Evropskou unii.

Ruská propaganda za evropské peníze

Vzhledem k tomu, že Rusko je ve výsledcích referenda zainteresováno, čelí intenzivní kritice ukrajinské vlády a dalších západních pozorovatelů za to, že v Nizozemí vede „propagandistickou kampaň“ proti Ukrajině. Poněkud pikantním detailem je nicméně zjištění, že kampaň za provedení referenda o asociační dohodě mezi EU a Ukrajinou v Nizozemí byla nejspíš financována z fondů Evropského parlamentu.

Argumentace ukrajinské strany je ale tak trochu zmatená. Hovoří se sice o propagandě, ale ukrajinský zástupce také nedávno přiznal, že klíčovými tématy ve vztahu k Ukrajině bude válka na Donbase a problém korupce. Konečně také konstatoval, že vlastně centrálním hlediskem nebude vlastně ani tak Ukrajina, ale spíše rostoucí nálady proti EU v samotném Nizozemí. Referendum o Ukrajině se – bez ohledu na jakoukoliv propagandu – koná v době reálně sílících euroskeptických názorů.

Referendum o Ukrajině referendem o EU

A tady právě bude zakopaný pes. Popularita Evropské unie jako kolektivní instituce a důvěra v ni v poslední době v jednotlivých zemích výrazně klesá. Především vývoj posledních dvou let a intenzita nezvládnuté migrační krize Evropské unii v očích mnoha Evropanů nepomohly. Dnešní kontext, který je naplněn nejistotou, nevytváří pozitivní atmosféru pro podobné referendum.

V případě Nizozemí jenom mezi květnem a listopadem 2015 podle šetření Eurobarometru důvěra v EU klesla ze 47 % na 42 % ve prospěch nedůvěry. Z dlouhodobého hlediska není nedůvěra v EU v této zemi ničím výjimečným. Například už v roce 2005 nedůvěřovalo EU 51 % dotázaných Nizozemců a podobně tomu bylo v roce 2011. Celkově důvěra v EU je v Nizozemí velmi pohyblivá a logicky reaguje na politickou konjunkturu.

Pokud bude v referendu o asociační dohodě s Ukrajinou hrát prvotní roli nespokojenost s EU jako takovou, potom o Ukrajinu – pro většinu Nizozemců vzdálenou – na prvním místě až tak nepůjde. Tomuto trendu by nasvědčovala také skutečnost, že iniciátoři petice chtěli původně prosadit referendum o vystoupení Nizozemí z EU a Ukrajina se stala jejich náhradním tématem.

Ukrajina a hlasování

Z pochopitelných důvodů je referendum mnohem významnějším problémem pro Ukrajinu, pro kterou by potenciální „ne“ znamenalo nepříjemnou komplikaci v anoncované cestě do Evropy, která se stala leitmotivem Majdanu. Samotná asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou představovala hlavní rozbušku pro tzv. ukrajinskou krizi a pro faktický geopolitický konflikt mezi Ruskem a EU s ohniskem na Ukrajině. Mimochodem, za připomínku stojí, že před rokem 2014 bylo Nizozemí jedním z klíčových obchodních partnerů Ruska.

Ukrajina a nizozemská vláda mají tedy méně než měsíc na to, aby voliče přesvědčily a otočily dosavadní trend v poměrně nepříznivém kontextu. Představitel Ukrajiny Kuleba před více než týdnem mluvil  o tom, že „Ukrajina zatím prohrává, ale dynamika je pozitivní“. Jeho slova záhy protiřečila šetření veřejného mínění, která naopak potvrdila, diplomaticky řečeno, negativní dynamiku.

Další zádrhely

Ukrajinská cesta do Evropy se zadrhává nejenom v případě nizozemského referenda, ale také doma. Mainstreamový zájem o vnitropolitický vývoj na Ukrajině po celé Evropě opadnul, což referendu meritorně jistě svědčí. Toto mediální mlčení nic nemění na skutečnosti, že v současném momentě se Ukrajina ocitá v hluboké krizi. Koalice „Evropská Ukrajina“ v podstatě neexistuje a politický systém je paralyzován konfliktem mezi dvěma vertikálami moci – prezidentskou a premiérskou. Tento konflikt má dvě dimenze – klanově-oligarchickou, která s Majdanem nikam neodešla, a institucionální. Pokud se situace kolem vlády, do které bezprecedentním způsobem zasahují vnější aktéři, v brzké době uspokojivě nevyřeší, je možné konstatovat, že Ukrajina se ocitla navíc také v ústavní krizi. Negativní výsledek referenda v Nizozemí by stabilitě nejspíš neprospěl, ale jen by přidal olej do ohně.

Nizozemci ovšem v naprosté většině o současných politických labyrintech současné Ukrajiny nemají informace. Jak už řečeno, nizozemské referendum bude mnohem spíš hlasováním o Evropské unii a její police, než o samotné Ukrajině. Ne bez dalších důsledků pro samotnou Ukrajinu. Konečně, toto hlasování do značné míry znamená, že se o dalším osudu Ukrajiny rozhoduje mimo její hranice. Zase.