Pane docente, máme skoro dva týdny po volbách, které dopadly jasným vítězstvím dosavadní opozice. Ta sázela především na kritiku premiéra Babiše, jeho kauzy a údajné neodborné a zmatené řešení pandemie. Ve svém povolebním hodnocení tvrdíte, že po volbách „podstatně vzrostla rizika civilizačního přežití“ a „výsledek našich voleb ohrožuje celý středounijní prostor“. V čem tyto hrozby spatřujete? Znamená snad vítězství pravého spektra automaticky úpadek společnosti a civilizace?

Začnu od poslední podotázky. Nezvítězilo „pravé spektrum“, ale pátá kolona současné globální moci. A to i uvnitř politických stran. ODS není Klausova pravicová sebevědomá ODS, ale obyčejní slouhové cizí moci. Pětikoaliční slepenec je držen pohromadě zvenku. Jeho prvním úkolem bude „deemancipace“ probouzejícího se středounijního prostoru, tj. V4, Rakouska a okolních zemí. Rostoucí sebevědomí středounijního prostoru a snahu o jeho emancipaci jako reakci na rozklad západounijního prostoru reprezentovali Orbán, Fico, Kurz a třeba i Zeman.

Jenže to bylo proti globálně naordinovanému harakiri evropských hodnot, tak jak se vyvíjely od racionálního probuzení ve starověku, v křesťanském středověku, v novověké vědě a v novodobém pojetí řešení sociálních otázek. Právě proti těmto skutečným evropským hodnotám je veden útok globalistů. Proto při hodnocení výsledku voleb upozorňuji na to, že se prolomila stávající rovnováha a otevřel se prostor pro mnohem nebezpečnější proces, než jsou bezprostřední ekonomické a tudíž i sociální dopady na život většiny lidí v naší zemi. 

Ve stejný večer, kdy premiér Babiš ve volebním štábu uznával porážku, po tlaku rezignoval rakouský kancléř Sebastian Kurz. Rakousko přitom za jeho vedení významně sekundovalo Visegrádské skupině a její agendě. Bude konec Babiše a Kurze znamenat i faktický rozpad V4 (jakkoli Rakousko není členem)? Co to přinese z pohledu celounijní politiky?

Souvislost, o které píšete, je naprosto zřetelná. Standardní trik obvinění jednoho z nejlepších evropských kancléřů posledních let Kurze z korupce a stejně sviňská role mediálního mainstreamu v Rakousku jako u nás. I do našeho středoevropského prostředí se přenesly brazilské praktiky. K tomu stupňující se tlak na Orbána, snaha dorazit Fica zcela zjevným zneužitím institutu spolupracujícího svědka, a to dosahující úrovně státně mediálního komplotu (nechci zabíhat do podrobností, takže uvedu jen odkaz na článek Slovenští „kajícníci“ a Vězňovo dilema, viz ZDE), bezprecedentní útok na Polsko. Dočasně to bude znamenat značné zpomalení procesu emancipace středounijního prostoru, což urychlí naordinovaný rozklad západounijního prostoru. 

Zpět k domácí politice. Ve své povolební analýze jste také napsal, že po volbách nám hrozí zchudnutí a zbídačení. Sice to podle vás nebude to nejnebezpečnější, ale k tomu se ještě dostanu. Proč zbídačení? Nemůže budoucí vláda růst cen zkrotit?

Pokles souhrnné poptávky v důsledku poklesu příjmů domácností by sám o sobě měl zbrzdit inflaci. Jenže tato inflace nemá domácí původ. Je importovaná. Proto tradiční nástroje v jejím potlačování příliš nepomohou a spousta domácností se ocitne ve velmi složité situaci. Ale to je jen „ždímání“ naší země. K tomu přistoupí likvidace firem, a to i větších, případně výrazné a dlouhodobé snížení jejich produkce, což bude mít dominový efekt. A tento proces už může nabýt podoby „zbídačení“. Ale, jak jste správně připomenul, to není to nejnebezpečnější.

Radim Valenčík

Hlavní hrozbu vidíte v tom, že se „prostřednictvím současné nastrčené reprezentace staneme nebezpečnými nejen sami sobě, ale že se naše země stane nástrojem vyostřování situace v Evropě, a to se všemi velmi nebezpečnými důsledky, a také nástrojem rozbíjení středounijního prostoru a umlčování odporu vůči současné globální moci“. Můžete to podrobněji vysvětlit? Jak se to přesně bude projevovat? S jakými důsledky? 

To, čemu teď budeme vystaveni, lze označit za pokus o „ukrajinizaci“ Česka. Za pokus z nás udělat zemi s oslabeným institucionálním systémem, za nástroj vyvolání konfliktů v Evropě. Tady se asi autoři projektu eurounijního harakiri trochu pletou v odhadu. Jsem stále ještě přesvědčen, že většina lidí, a to i z té méně zkušené části populace, která si ještě „nesáhla“ na skutečné problémy, se k tomu nenechá zneužít. Ještě k tomu, o co opírám své prognózy. V dubnu 2017 jsem napsal několik tezí o tom, jak se jako výsledek spontánního procesu zrodila, jak funguje a jak degeneruje současná globální moc, viz ZDE. Vývoj probíhá přesně podle toho. Včetně odpovědi na otázku, kdo a proč potřebuje eurounijní harakiri.