Dva týdny po volbách 2021
Výměna u vládních kormidel po volbách by měla být svátkem demokracie. Okamžikem impulzu v organismu společnosti, kdy odcházející vládu, vyčerpanou zápasy a problémy při zajištění chodu státu vystřídá odpočatá a připravená opozice, která po několik let připravovala plán B.
Plán, jakým provést potřebnou změnu, na jejímž konci by pochopitelně měla být prosperita státu, posílení nezávislosti a stability země, posílení práv a svobod občanů a další atributy veřejné správy.

První dva týdny od voleb ale ukazují, že příští vládě zatím nedošlo, že už je po volbách.
Nástup k moci připomíná spíše nástup mafiánského gangu na dobyté území. Za co jiného je možné považovat způsob, jakým se partička obvyklých aktérů pokusila odstavit prezidenta Zemana, zápasícího s vleklou a těžkou nemocí. Pomocí konstrukce, postavené na dohadech o zdravotním stavu prezidenta. A následného pohotového využití článku 66 ústavy, odvolávající prezidenta v případě, kdy není schopen vykonávat svěřený úřad.
Jak ukázal záznam, poskytnutý kancléřem Mynářem, Miloš Zeman je schopen sám a objektivně vyhodnotit, zdali mu stačí síly i zdraví pro vykonávání prezidentské služby. K tomu nepotřebuje věštecké odhady paní Stehlíkové. Být v nemocnici není nic neobvyklého.
Atavismus, s jakým se příští vláda pokusila odstranit Zemana na cestě k ovládnutí moci, ukazuje spíše na velkou vnitřní nejistotu.

Problém ale není jen v politicích.
Stavu jednoznačně napomáhá trvale nevyvážená veřejná debata a nekritický postoj médií. Média jsou aktivistická, stranící a neplní dobře svou roli. Kdyby ano, tak výroky pí Stehlíkové, stejně jako p. Vystrčila budou podrobeny přísné kontrole a oba nejvýraznější aktéři aktuálního honu na Zemana, už několikátého v řadě, by za výroky, které se ukázaly jako neopodstatněné, čelili přísné kritice a tlaku na rezignaci. Otázkou zůstává, proč tomu tak není. Proč nejvýraznější aktér, Džamila Stehlíková, bývalá ministryně pro lidská práva, nepodstatná figura české politiky a předsedkyně marginální strany, jejíž existenci nezaznamenaly ani volební průzkumy, dostala rozsáhlý prostor v médiích. Na základě jejích dohadů byla spuštěna kauza s nulovým obsahem, ale potenciálně ničivým dopadem na povolební situaci. Obdobné platí i pro třeštění senátora Vystrčila. Možná by se v českém Senátu mohl najít člověk s větším smyslem pro realistickou a spíše věcnou politiku. Senátu, pan Vystrčil, obávám se, příliš dobré renomé nedělá.
Akce s útokem na Zemana je už poněkolikáté opakovaný trik, kdy je vytažen na televizní obrazovky člověk, aktivista, bývalý politik, herec nebo jiná postava, s alespoň mírným veřejným kreditem, který pronese závažné obvinění nebo odhalení, aby se vzápětí rozpoutala kauza, jejíž smysl a vyústění je prakticky nulové. Která ale odvede pozornost od jiné, daleko podstatnější věci.