„Bylo toho tentokrát dost, i když mediální pozornost v ČR se soustřeďovala na věci méně významné, dokonce bych si dovolil tvrdit, že bezvýznamné. Trajdání nového českého prezidenta na kolobrňdě po chodbách Pražského hradu byl zájmem mnoha, kteří by se mohli starat o věci důležitější. To nás snad nemusí mrzet,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil. „Horší už to bylo s obavami některých vysokoškolských studentů, zda jejich učitelé dostanou přidáno od státu, i když ‚nasypáno‘ už mají a jde jen o to, jak se ta kopa peněz bude dělit a kdo za to bude zodpovědný. Ministr školství to jistě nebude a studentský jarní happening by se ho ‚z hlediska vyššího principu mravního‘ týkat ani neměl,“ dodal.

Zvláštní byl podle Zbořila také pomalu utuchající zájem o děkana jedné z fakult VŠE, kterého se chtěl rektor této školy zbavit, aniž k tomu byl oprávněný, podobně jako exministr školství Plaga, který si myslel, a informoval o tom českou veřejnost, že děkan Ševčík neměl být děkanem. „To je sice jeden ze zajímavých názorů někoho, komu do toho nic není, ale má to stejný význam, jako ten můj, kterým je, že pan exministr nikdy neměl být ministrem.
Veřejnost se samozřejmě vzrušovala také proslule diletantskými rozhodnutími týkajícími se státního rozpočtu, ale ty budeme, jak říká klasik, ‚muset stranou nechat ležet‘, protože jejich následky a důsledky budeme moci ještě dlouho obdivovat,“ dodal.

Je zajímavé vše, co souvisí s Ukrajinou

A konečně je v posledních dnech zajímavé všechno, co souvisí s Ukrajinou. „Ačkoliv česká média o těch důležitějších věcech jako obvykle zarputile mlčí, musíme se spokojit jen s vyjádřeními nejvyšších vojenských autorit armády Spojených států, s některými zdroji ze Státu Izrael, vynechat ty nejprolhanější ze zemí EU a všimnout si, že v USA se leccos stává záležitostí nadcházející prezidentské volební kampaně. A že také mnoho dění ve světové politice můžeme vidět na horizontu rusko-čínského, nebo čínsko-ruského postoje, který čínská diplomacie pojmenovala ‚zády k sobě‘,“ popisuje Zbořil.

A dodává: „Nakonec si všímejme toho, že se blíží pravoslavné Velikonoce, Pescha, na Ukrajině a v Rusku, a že je to příležitost k dění, které jsme, zejména u nás, doma neočekávali. Konečně, už i němečtí generálové na konci první světové války věděli, že války se nevyhrávají zbraněmi, anebo jen zbraněmi.“

Nejsem si jistý, zda jsou Velikonoce ještě populární

Květnou nedělí si katolíci připomínají poslední týden života Ježíše Krista. „Nejsem si jistý, zda v dnešní Evropě jsou Velikonoce ještě tak populární, jako bývaly dříve,
ale na velkou radost a veselí to nevypadá. Spíše budeme blíž té pomlázce, které někdy na Moravě říkají mrskut, a lidé budou hledat, kdo by si tento starý lidový zvyk zasloužil připomenout,“ uvedl politolog. „Já si na Květnou neděli vzpomínám jako bombardování Prahy a svého rodiště, ale to je snad už tak vzdálená historie, že to ti dnešní mladí ‚neřeší‘. Jen si myslím, že se jim to jednou jistě nějak připomene,“ dodal.

Ve středu se uskutečnila demonstrace Odborového svazu KOVO před úřadem vlády. Mediální ohlas byl poměrně „rozporuplný“…
„Mám o této demonstraci jen nedůvěryhodné zprávy z českých ještě nedůvěryhodnějších médií. Proto si dovolím konstatovat, že žádná Paříž to nebyla, ale v politologii a sociologii politiky se tomuto jevu říká politická socializace, po novinářsku politická mobilizace, při které si demonstrující ověřují, jak se jim daří organizovat se a formulovat své požadavky, jak na ně adresáti, v tomto případě státní moc, reagují a jaký by měl být další krok ve snaze hledat porozumění s těmi, ke kterým se s nimi obracejí,“ uvedl Zbořil. „Pokud je pravda, že na této demonstraci někdo volal po vypuzení některých ministrů ze Strakovy akademie, Úřadu předsednictva vlády, pak je to dost vážné. Nezapomínejme, že česká veřejnost je permanentně informována o úspěších ‚Kyjevského majdanu‘, jako zdařilém pokusu o státní převrat, a tak není obtížné uvěřit, že si někdo myslí, že by to v Praze šlo také. Jen pod jinými prapory a v jiných barvách,“ dodal.

Co je myšleno a vyřčeno, může se stát realitou

V ten samý den pak probíhala demonstrace SPD v Ostravě. Předseda SPD Tomio Okamura hovoří o nutnosti generální stávky. Je to reálné?
„Jeden z poznatků studia politiky je, že co je myšleno a co je vyřčeno, může se stát realitou. O generální stávce, která je jedním z významných kroků předcházejících pokusům o změnu režimu, lze v tomto smyslu mluvit jako o nutnosti. Když se ale přestane o ní jen ‚mluvit‘, a začne se organizovat, měli by její organizátoři přemýšlet i o možnostech protistrany a o tom, jak a s kým se jim bude bránit. Proto si myslím, že těch cca 10 % politicky aktivních občanů, kteří panu Okamurovi naslouchají, do stávky skutečně půjde, ale nejsem si jistý, kdo zůstane mu jen ‚naslouchat‘,“ uvedl Zbořil.

Jinak se připravují další protesty, Okamura navštíví další krajská města a Jindřich Rajchl s hnutím PRO bude pokračovat 16. dubna na Václaváku. A jaký mohou mít význam?
„Samozřejmě, ale jen pod zorným úhlem politické mobilizace, nikoliv pod zorným úhlem věčnosti. SPD je parlamentní politickou stranou a není žádným OF – Občanským forem. Hnutí PRO má k němu jistě blíž, ale možná jen proto, že se mu dosud nestačilo zdiskreditovat se.
SPD se zatím chová, jako kdyby chtělo vyhrát příští volby do Poslanecké sněmovny a zatím se mu nepodařilo dostat ani do Senátu PČR,“ uvedl Zbořil. „A i v Poslanecké sněmovně je to strana spíše radikálně kritická, bez větších úspěchů vytvářet předvolební, natož povolební koalice. A tak si myslím, že dosavadní byť radikálně kritizovaná pětikoalice může zůstat klidná. Ji mohou oslabit jen její disidenti, ale ti jsou, jak vidíme už skoro dnes a denně, spíše na straně rozhádané opozice,“ dodává.

Protektoři byli přesvědčení, že Čechům stačí, aby se mohli podepsat

Předáci školských odborů osloví pracovníky škol, aby zakládali stávkové výbory. „Myslím, že nejen pan ministr školství, ale i pan předseda vlády to řekli dost jasně. Peníze nejsou a nebudou, autonomie univerzit a vysokých škol je dost velká na to, aby si mohli rozdělovat finanční prostředky hospodárněji než dosud. A konečně, kdyby se jim to nelíbilo, v ČR je dost neziskových organizací, které by mohly jejich studijní a výukové funkce nahradit. Už za německého Protektorátu byli naši protektoři přesvědčeni, že Čechům stačí jen taková míra vzdělanosti, aby se mohli podepsat a souhlasit. A dále už jen sloužit. Když někdy zahlédnu v TV některá interview, myslím si, že už jsme této úrovně dosáhli,“ konstatuje Zbořil.

Zástupci ministerstva obrany budou příští týden opět jednat ve Spojených státech o možném nákupu letounů F-35. „Ovlivnit tento nápad nemohu, kritizovat jej nesmím. Ačkoli jsem byl dva roky na vojně u protivzdušné obrany státu (PVOS) nedovolil bych si ani komentovat názory paní MNO a jejích poradců doma i v zahraničí. A ptát se, jak na tento nápad přišla. Zejména proto, že nejde do USA kupovat nějaké housky na krámě, ale že jde jednat o buducnost obrany českého státu, jeho okolí a bude-li třeba také o našem ‚tažení na Východ‘. Dovolím jen optat se, kolik to bude stát, jak se to bude platit a kolik desítek let budeme muset na tuto ‚sekyru‘ dělat,“ uvedl. „Ale zase na druhé straně, jistě to bude tak dlouho, že ani já, ani paní ministryně tady nebudeme. A ty, kterým ona pomůže, aby mohli volit jako šestnáctiletí, moje názory dnes nezajímají. Proto, jak se říkávalo v Praze v Košířích, nechme to koňovi, ten má větší hlavu,“ dodal.

Ministr práce Jurečka návrh novely s úpravou růstu penzí předloží do dvou týdnů. Pozmění se tak hlavně mimořádné přidávání kvůli inflaci. „Zdá se mi, že panu ministrovi se v posledních dnech, jak říkají političtí šíbři, nějak ‚tupí břitva‘. Ale strach o něho mít nemusíme. Ať se rozhodne jakkoli, a vláda a PS mu to schválí, jistě nebude pro ‚blaho obce‘. A zlobit se na něho nemusíme, zvolili jsme si ho, tak se nedivme, že někteří z nás ‚půjdou o žebrácké holi‘. Byla to naše volba.“

Ministr financí Stanjura připravuje konsolidační balíček. Měl by být hotový do konce dubna. „Nevím, jak to říct co nejstručněji? Snad jen jako Oliver Cromwell v britském parlamentu v 17. století: Jděte pryč, jděte pryč, sedíte už tady příliš dlouho, než abyste mohli udělat něco dobrého!“ uzavírá Zdeněk Zbořil.