„Bylo toho tentokrát dost, i když mediální pozornost v ČR se soustřeďovala na věci méně významné, dokonce bych si dovolil tvrdit, že bezvýznamné. Trajdání nového českého prezidenta na kolobrňdě po chodbách Pražského hradu byl zájmem mnoha, kteří by se mohli starat o věci důležitější. To nás snad nemusí mrzet,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil. „Horší už to bylo s obavami některých vysokoškolských studentů, zda jejich učitelé dostanou přidáno od státu, i když ‚nasypáno‘ už mají a jde jen o to, jak se ta kopa peněz bude dělit a kdo za to bude zodpovědný. Ministr školství to jistě nebude a studentský jarní happening by se ho ‚z hlediska vyššího principu mravního‘ týkat ani neměl,“ dodal.

Zvláštní byl podle Zbořila také pomalu utuchající zájem o děkana jedné z fakult VŠE, kterého se chtěl rektor této školy zbavit, aniž k tomu byl oprávněný, podobně jako exministr školství Plaga, který si myslel, a informoval o tom českou veřejnost, že děkan Ševčík neměl být děkanem. „To je sice jeden ze zajímavých názorů někoho, komu do toho nic není, ale má to stejný význam, jako ten můj, kterým je, že pan exministr nikdy neměl být ministrem.
Veřejnost se samozřejmě vzrušovala také proslule diletantskými rozhodnutími týkajícími se státního rozpočtu, ale ty budeme, jak říká klasik, ‚muset stranou nechat ležet‘, protože jejich následky a důsledky budeme moci ještě dlouho obdivovat,“ dodal.

Je zajímavé vše, co souvisí s Ukrajinou

A konečně je v posledních dnech zajímavé všechno, co souvisí s Ukrajinou. „Ačkoliv česká média o těch důležitějších věcech jako obvykle zarputile mlčí, musíme se spokojit jen s vyjádřeními nejvyšších vojenských autorit armády Spojených států, s některými zdroji ze Státu Izrael, vynechat ty nejprolhanější ze zemí EU a všimnout si, že v USA se leccos stává záležitostí nadcházející prezidentské volební kampaně. A že také mnoho dění ve světové politice můžeme vidět na horizontu rusko-čínského, nebo čínsko-ruského postoje, který čínská diplomacie pojmenovala ‚zády k sobě‘,“ popisuje Zbořil.

A dodává: „Nakonec si všímejme toho, že se blíží pravoslavné Velikonoce, Pescha, na Ukrajině a v Rusku, a že je to příležitost k dění, které jsme, zejména u nás, doma neočekávali. Konečně, už i němečtí generálové na konci první světové války věděli, že války se nevyhrávají zbraněmi, anebo jen zbraněmi.“

Nejsem si jistý, zda jsou Velikonoce ještě populární

Květnou nedělí si katolíci připomínají poslední týden života Ježíše Krista. „Nejsem si jistý, zda v dnešní Evropě jsou Velikonoce ještě tak populární, jako bývaly dříve,
ale na velkou radost a veselí to nevypadá. Spíše budeme blíž té pomlázce, které někdy na Moravě říkají mrskut, a lidé budou hledat, kdo by si tento starý lidový zvyk zasloužil připomenout,“ uvedl politolog. „Já si na Květnou neděli vzpomínám jako bombardování Prahy a svého rodiště, ale to je snad už tak vzdálená historie, že to ti dnešní mladí ‚neřeší‘. Jen si myslím, že se jim to jednou jistě nějak připomene,“ dodal.