V Deníku Referendum vyšel text jeho šéfredaktora a levicového aktivisty Jakuba Patočky, který analyzuje proměnu politického systému a současnou situaci na české politické scéně. Patočka vidí zásadní problém v neexistenci praktické politické strategie, která by dokázala čelit režimu šéfa hnutí ANO. Reakce na „Babišův režim“ jsou podle něj zoufale nepřipravené a proto má Babiš volnou cestu k ovládnutí celé společnosti. „Proč nikdo nehrozí jak Babišovi, tak Zemanovi trestními následky za jejich současné spiknutí proti Parlamentu?“ ptá se Patočka. Lze to brát vážně? Měl by se podle vás objevit někdo a velmi rázně už proti Babišovi zakročit?

Myslím, že ze strany Jakuba Patočky se jedná o zásadní nepochopení situace. Kdo by měl proti Andreji Babišovi zakročit? Vždyť velká část politického spektra se proti němu vymezuje. Spíše se ukazuje, že „nebabišovskému“ nebo „antibabišovskému“ táboru chybí jasný program. Je totiž něco zcela jiného být pro něco, a být proti něčemu.

V uplynulých týdnech jsme byli svědky řady demonstrací v podstatě hlavně proti Andreji Babišovi, lidé podepisují výzvy. Promítne se nějak v politice Andreje Babiše reakce na tyto protesty?

Tak to je spíše dotaz na Andreje Babiše. Nicméně už dnes je patrný jeho distanc od SPD Tomia Okamury a jistá odtažitost ve vztahu ke komunistům, byť je v jednání s nimi velmi blízko dohodě o podpoře menšinové vlády ANO–ČSSD, je cítit, že by byl radši za vládu, která by se o KSČM opírat nemusela.

Andrej Babiš opět prioritně vyjednává s ČSSD. Jenže sociální demokracie si řekla o pět resortů, které jí evidentně ANO nedá, a pak je ve hře vnitrostranické referendum ČSSD. Jak vidíte vyjednávání o vládě? A co hrozba předčasných voleb, i když Babiš tvrdí, že je nechce? Jak by asi dopadly?

Hrozba předčasných voleb je nátlakem na případné koaliční partnery s cílem dosáhnout nějakých ústupků ve prospěch hnutí ANO. Jestli ANO dá ČSSD pět resortů, nebo nedá, nelze říci. Není to totiž jen o počtu, ale i o kvalitě. Třeba takové Ministerstvo vnitra je násobně silnější než třeba Ministerstvo kultury. A co se voleb týče, pak ze všech sněmovních stran jsou pro ANO v tuto chvíli nejmenším rizikem. V součtu proto není divu, že Andrej Babiš právě tuto kartu hraje.

V Respektu vyšel s odkazem na průzkumy, které ukazují posilování hnutí ANO, článek, že téma antibabiš prostě nefunguje. Co vlastně udělal Andrej Babiš s českou veřejností? Co by musel udělat špatně, aby ho Češi měli dost? Mimochodem, přichází s tématy jako zvyšování důchodů, slevy na jízdném, objíždí republiku a říká, co všechno zaplatí a postaví. Bude tohle dál fungovat i přes všechny protesty? 

Klíčem k vysvětlení podpory Andreje Babiše je pochopení míry naštvání veřejnosti na tradiční politické strany. Veřejnost má pocit, že lidi chodí do politiky čistě z prospěchářských důvodů. Jsou přesvědčeni, že každý člověk v politice je korupčník. Stát a jeho byrokracie podle nich nefungují. Výsledkem je velká podpora Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO. Ale i ta začíná trochu chřadnout. Žádná z celé řady dosavadních kauz neměla sílu tyto postoje veřejnosti zvrátit, ale jsou kapkami do džbánu, jehož ucho se jednoho dne utrhne. A to i proto, že žádný strom neroste do nebe.

V reakci na inaugurační projev prezidenta se demonstrovalo také za svobodu slova, na podporu veřejnoprávních médií. Česká televize přináší jistě v mnoha pořadech vyvážené a objektivní informace. Jenže pozornost často budí sestava hostů v Otázkách Václava Moravce. Například s Jiřím Drahošem, ještě v době, kdy kandidoval na prezidenta, usedli do studia filozof Jan Sokol a rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Je v pořádku, že bývají zváni lidé řekněme stejného názorového proudu? Co z vysílání České televize je ukázkou dobré práce profesionálních zpravodajů, a co není? A jak v této souvislosti vidět výzvy na obranu ČT od umělců, filmařů, kteří jsou často placeni z jejího rozpočtu?

Nechci a nebudu hodnotit úroveň práce České televize. Jednak to není doménou politologie, ale hlavně věřím, že každý člověk si v tomhle ohledu umí udělat obrázek sám. Za sebe jako občana vnímám Českou televizi jako to lepší v rámci veřejného mediálního prostoru, což ovšem neznamená, že je bez chyb. Útok na ni, který předvedl Miloš Zeman, mi připadal zbytečný. Tyto věci nepatří do inauguračního projevu, i kdyby měl stokrát pravdu. Vítězství totiž sluší velkorysost.

Co se týká událostí v zahraničí, prezident Vladimir Putin obhájil svůj post drtivým způsobem. Dokonce i Petra Procházková nebo Luboš Palata, které nikdo nemůže podezírat z přízně k Rusku, píší o tom, že svým způsobem Rusové mají Putina rádi i proto, že pod jeho vedením jde z Ruska strach. Lze chápat situaci tak, že on je někdo, koho Rusové potřebují a máme se s tím smířit?

Vladimir Putin je v Rusku populární figura. Nebuduje tam demokracii západního střihu, ale demokracie západního střihu není patrně něco, po čem by většina Rusů toužila. Rusové totiž nikdy skutečnou liberální demokracii nezažili a demokracii jako takovou si spojují s ekonomickým, ale i ekonomickým úpadkem 90. let. Není se proto čemu divit.

Jak vnímat to, že Vladimir Putin neměl v podstatě konkurenci? Je vůbec možné v současném policejním a mediálním systému, který Putin vytvořil, aby se mohl prosadit i někdo jiný? Objevují se názory, že ve chvíli, kdy Putin skončí, může přijít někdo ještě horší. Odpovědí na to, co by Rusové chtěli, může být i – komunistu. Koneckonců, komunistický kandidát skončil druhý…

V rámci ruského politického spektra zastává Vladimír Putin v podstatě centristickou pozici. Opozici vůči němu tvoří komunisté, nacionalisté a až třetím vzadu je liberální opozice. Opozice je tak velmi roztříštěná. Přirozeně je tak Vladimir Putin jen těžko k poražení.

V minulých letech tolik napjaté vztahy mezi Ruskem a Západem dostávají další vážné trhliny. Velká Británie i další klíčové země Evropské unie obviňují Rusko, že stojí za útokem na bývalého ruského špiona Sergeje Skripala a jeho dceru v anglickém Salisbury, který zásadním způsobem zhoršil vztahy mezi oběma zeměmi. Mayová prosadila v britském parlamentu vyhoštění 23 ruských diplomatů a další sankce. V reakci na vyjádření ruské diplomacie, že smrtící jed mohl pocházet i z Česka, navrhuje bývalý poslanec Ivan Gabal vyhostit ruské diplomaty z Česka. Podobný názor zastávají i další. Měli bychom takto odpovědět? Co zhoršení vztahů může přinést?

Předně, vražda Skripala je v prvé řadě selháním Británie, jejích tajných služeb a bezpečnostního aparátu. Ten člověk přešel na stranu Britů, a oni nebyli schopni ho ochránit. Co si teď asi řeknou ti, kteří by případně přeběhli od Rusů k Západu? Řeknou si, proč bych to dělal, když Západ není schopen zajistit moji bezpečnost.

A co my s tím? Jestliže tady Rusko říká, že smrtelná látka pocházela od nás, a pokud k tomu nedoloží důkazy, pak je to urážka a pohrdání naším státem a naše diplomacie by měla adekvátně konat.

Ruské velvyslanectví v České republice tvrdí, že jde o připravenou akci proti Rusku. Upozorňují na to, že pozitivní výsledky při vytvoření nových toxických látek, které se zařazují pod název novičok, potvrzuje více než 200 otevřených zdrojů NATO. „Dokonce identifikace toxické látky, údajně použité v incidentu, se prováděla ve vědecko-technickém centru britského ministerstva obrany Port Down, na jehož základně se vyvíjely a vyráběly chemické zbraně, včetně tohoto typu.“ Jak k těmto informacím přistupovat?

Toto vyjádření jsem nezaznamenal, takže se k němu můžu jen složitě vyjádřit. Obecně lze však říci, že Rusko je logickým podezřelým číslo jedna a nepřekvapí proto, že se snaží přehodit vinu, respektive podezření, na někoho jiného.