Ve Sněmovně v současné době leží několik návrhů, které se týkají buď České televize, anebo vysílání a videoobsahu obecně. Nejprve k tomu poslednímu. Poslance čeká návrh zákona vycházející ze směrnice EU o regulaci platforem na sdílení videí. Jde z vašeho pohledu o potřebnou normu?

Je smutné, že ještě dvacet pět let poté, co tehdejší senátor Al Gore, jehož otec

v roce 1956 představil Federal Aid Highway Act (federální zákon o podpoře výstavby dálnic)   propagoval koncept „informační superdálnice“ a realizátor jeho vize Bill Gates představil vizi budoucnosti informační dálnice  nadcházejícího věku technologie v knize The Road Ahead, se Evropská unie pokouší tuto dálnici rozkopat a udělat z ní několik stezek, kontrolovaných bandami úředníků, čekajících na výpalné. „Informační dálnice“, kterou si Gates představoval, „se bude od internetu lišit stejně, jako se lišila koněspřežná Oregonská stezka od dálnice Interstate 84 z Oregonu do Utahu“, psal tento vizionář před čtvrt stoletím. „Ocitneme se v novém světě hojnosti kapitalismu minimálních režijní nákladů, ve kterém bude přebytek informací a transakční náklady nízké. Bude to nebe nakupujících“.

A když to nebe nakupujících nastoluje nejen Alibaba, ale i Netflix, YouTube a další provozovatelé červených tlačítek na ovladačích „center zábavy“, tak se hejno zpozdilých úředníků  domnívá, že může ujařmit internet pod jurisdikci nějaké členské země prostřednictvím směrnice. Ale to je nesmysl. Komunikační a kulturní globalizaci multimediálního internetu nelze zabrzdit, zastavit, podřídit ji právnímu řádu nějakého státu a clům. Internet nemá žádný centrální operační systém, který by bylo možné vypnout, propojuje demokraticky všechny se všemi tak, že ho nezničí ani atomový výbuch. Omezit ho zákonem je stejný nesmysl, jako když si počítačové firmy před třiceti lety myslely, že mohou vymáhat licenční poplatky hardwarovými zámky svých produktů. Byl to zlatý věk hackingu. 

Globální multimediální dálnice současného internetu mají zcela zásadní vliv na všechny aspekty společnosti včetně sociální komunikace, zábavy, vzdělávání, tržního i mimotržního chování. „Jsme na pokraji nové revoluce a nyní překračujeme technologickou bariéru, za kterou bude všechno jiné: Budeme nakupovat jiným způsobem, pracovat jiným způsobem, učit se jiným způsobem, komunikovat jiným způsobem“, psal Gates. Lidstvo vždy postupovalo kupředu hlavně proto, že někdo vynalezl lepší a výkonnější nástroj. Mechanické nástroje fungovaly rychleji a zachránily člověka před těžkou manuální prací. Upřímně, vývoj značně urychlil koronavirus, kdy ona „komunikace jiným způsobem“ dosáhla i na ty, kteří ji odmítali.

Obávám se, že poslanci vládní návrh implementace evropské směrnice 2010/13/EU a 2018/1808 o audiovizuálních mediálních službách „s ohledem na měnící se situaci na trhu“ schválí, aniž dohlédnou důsledků. Bohužel, Evropská unie, která nechala národní státy napospas sobě v době koronaviru, pokud pomineme knížecí rady, se rozhodla ke směrnici opět ve svém duchu. Nicméně s rozvojem technologií  a spolehlivou identifikací majitele  mobilního telefonu asi nebudeme potřebovat národní  parlamenty ani ten evropský.

Co přesně nového má tato úprava přinést?

Nejdůležitější je, že poskytovatel služby platformy pro sdílení videonahrávek nese redakční

odpovědnost za obsah, který na platformě nabízí veřejnosti. Což je poněkud bizarní. Nese odpovědnost za obsah, který nenatočil a na platformu nenahrál. To je jako kdyby provozovatel metra nesl odpovědnost za to, jestli metrem nepojede někdo ožralý, nemocný nebo plešatý. Provozovatel platformy má například za povinnost chránit nezletilé osoby před pořady, videonahrávkami vytvořenými uživateli platformy a obchodními sděleními, které mohou narušit jejich fyzický, psychický nebo mravní vývoj. Tyto videonahrávky, pořady a audiovizuální obchodní sdělení, nesmí být dostupné tak, aby nezletilé osoby měly možnost je za běžných okolností vidět nebo slyšet. Opatření k ochraně nezletilých osob by teoreticky měly zahrnovat jakýsi pomyslný nástroj pro ověřování věku. Jak měřit věk pomocí televizního tlačítka je otázka pro doktora Chocholouška. Nebo pro komisařku EU Jourovou.

Pak by provozovatel internetového archivu audiovizuálního obsahu (YouTube) měl chránit širokou veřejnost před videonahrávkami vytvořenými uživateli platformy a obchodními sděleními obsahujícími podněcování k násilí či nenávisti namířené proti skupině osob nebo členovi skupiny z důvodu 1. pohlaví, 2. rasy, 3. barvy pleti, 4. etnického nebo 5. sociálního původu, 6. genetických rysů, 7. státního občanství, 8. jazyka, 9. náboženského vyznání nebo 10. přesvědčení, 11. politických nebo 12. jiných názorů, příslušnosti k 13. národnostní menšině, 14. majetku, 15. narození, 16. rodu, 17. zdravotního postižení, 18. věku nebo 19. sexuální orientace a obsahem, jehož šíření je trestným činem, zejména veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, trestné činy týkající se dětské pornografie a trestné činy související s rasismem a xenofobií. 19 kategorií závadného obsahu, do nichž si každý může napasovat cokoliv. 

Čili je to naprosto nevymahatelná agenda, pro niž se vžil výraz „dobroserná“, vzniklá z nepochopení role násilí a sexu v kultuře mnoha národů – nepochopené totiž je, co to vůbec sex a násilí je. Jako když nějaký dobrák, co to s námi myslí dobře, nechal na facebooku zrušit stránku Mezinárodní střelecké federace (střelba je olympijský sport), protože se mu zdála „násilná“. Gratuluji. 

Představte si, že ve službě YouTube hledáte prvky dětské pornografie. Je dódžinši manga, specificky dívčí japonský komiks, zaměřený na dospívající dívky a tvořený neprofesionály, dětskou pornografií nebo ne? Sexuální fantazie růžové knihovny lze mnohdy za dětskou pornografii chápat, a jestliže kresba manga záměrně potlačuje druhotné sexuální znaky. A je anime, zobrazující japonskou kulturu včetně kultury adorace násilí, fyzické odolnosti a tvrdosti, utrpení, sexualitu, bolest a smrt prvky vyprávění, které se v tomto civilizačním okruhu používají stejně, jako my používáme v pohádkách párání vlků žeroucích babičky, stínání draků či mučení Turků?

Anime Gantz předvádí znásilnění, sex, vraždu, krveprolití a násilí, které mu vyneslo místo v seznamu nejkrvavějších. Seriál měl  celkem 26 epizod a každá epizoda je dlouhá kolem 22 minut. 

Nejlepší sexuálně fantazijní anime, které kdy byly vyrobeny, jsou jako porno – ale stále nejsou. Protože je to kultura. Jako česká princezna, která se zamiluje do pasáčka vepřů. 

Například seriál Ztracený majetek nebe, vzniklý z mangy Su Minazuki, běží téměř deset let a má až 13 epizod za sezónu. Příběh se točí kolem Tomokiho Sakurai, mladého mládence, zoufalého ve svém životě, který se snaží dosáhnout klidu a míru a setkává se s anděloidkou Ikarem, která spadla z nebe, aby se stala jeho služebnicí. A ona anděloidka má prsa osmičky a pěkně nemravné vychování…  (Doufám, že mne milovníci a znalci anime neukamenují za nějakou chybu…) Nejtradičnějším a nejstarším hentai, starý asi 400 let, jsou šokušu gókan, „chapadla porušení“, vyobrazující znásilnění žen chapadly nejrůznějších hlavonožců. Do dřeva je ryl v roce 1814  i Hokusai Kacušika jako „Sen o rybářské ženě". Zcenzurujeme ho dnes?  Linie je velmi křehká a poněkud se obávám, že evropský úředník ji nepozná.  Nezastávám se pornografie, pouze bych se nerada dožila toho, že budeme přetírat bradavky renesančních šlechtičen na olejomalbách nebo za jejich zveřejnění bude někdo stíhán.