Uprostřed minulého týdne přistoupila koalice na požadavky opozičních ODS a TOP 09 a z návrhu zákona vyřadila požadavek na zřízení generálního ředitelství státní služby. Závěrečného jednání, které dohodu stvrdilo, se nezúčastnil ministr pro legislativu Jiří Dienstbier. Ten se posléze nechal slyšet, že koaliční návrh byl „zprzněn“, za což není ochoten převzít odpovědnost. Ještě v pátek se na tiskové konferenci přel s premiérem Bohuslavem Sobotkou o to, zda se „jeho“ legislativci budou podílet na úpravě služebního zákona, o víkendu už ale konflikt bagatelizoval a nazýval ho jen ujasňováním celé záležitosti.

Nesouhlasíte s článkem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.) Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.

„Někdo už to okomentoval přede mnou, že to jeho chování je infatilní a především v posledních dnech a zejména v souvislosti se sháněním podpory pro přijetí zákona o státní službě. Ale na druhou stranu musím říct, že v tomhle má pan Dienstbier pravdu. Koaličně-opoziční kompromis skutečně redukuje to podstatné na zákonu o státní službě a vlastně uchovává moc ´sekretariátů politických stran´ nad nominacemi státních úředníků. To zkrácení lhůt a odstranění generálního ředitelství je skutečně omezením apolitičnosti státního úřadu,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz na úvod svého pravidelného hodnocení politolog Zdeněk Zbořil.

Dienstbier měl dohodu přijmout, nebo podat demisi

Situaci kolem služebního zákona považuje za kuriózní v tom, že ministr Jiří Dienstbier sice jednal až umanutě, ale snažil se zachránit, co se dá, na principu zákona o státní službě. „I když premiér Bohuslav Sobotka po volbách už podruhé výrazně ustoupil, poprvé to bylo u církevních restitucí, tak měl měl pan Dienstbier jednat ve shodě s tím, co se dohodlo. A pokud to považoval za tak závažné, tak nezbývá než podat demisi. Protože odpovědnost se na něj stejně přenese. Buď za to, že to nedokázal vyjednat, nebo, že stranu v průběhu jednání oslaboval, když bojoval ve prospěch dobré věci nevhodnými prostředky,“ říká Zdeněk Zbořil.

Neschopnost ministra Jiřího Dienstbiera vystupovat na veřejnosti taktičtěji ho diskvalifikuje z příštích jednání o politice. „Přikládám to jeho politickému temperamentu, ale neumím si dost dobře představit jeho politickou budoucnost. Podobné úlety ho provázejí od samého počátku, ale jak jich přibývá, tak se to nedá komentovat jinak než: Stokrát nic umořilo osla. Jeho drobné konflikty se sčítají a může se stát, že jejich kvantita se jednou změní v kvalitu. Tedy že někdy v budoucnu i malicherný konflikt může způsobit jeho rozchod s vedením ČSSD, nebo povede k vytvoření nějaké izolovanější skupiny uvnitř ČSSD,“ míní politolog.

TGM i Beneš měli stejnou profesi i kvalifikaci jako Halík

Je až s podivem, jak se v posledních týdnech v médiích opakuje spojení profesora a kněze Tomáše Halíka s funkcí prezidenta. Naposledy pro Lidové noviny vysvětlil, že by se o post hlavy státu ucházel jen za zcela mimořádných okolností. Přesto ale neváhal upozornit, že je profesorem sociologie Univerzity Karlovy, což je přesně tatáž profese a kvalifikace, kterou měli prezidenti T. G. Masaryk a Edvard Beneš. A odmítl i tvrzení, že duchovní přece nemůže být prezidentem, poukazem na naše rovněž nepříliš církevně založené západní sousedy, kde je pastor Joachim Gauck prezidentem, kterého Evropa Německu závidí.