V uplynulých dnech jsme svědky debaty o tom, které služby budou otevřené a které znovu přeruší provoz. Lidé jsou naštvaní, majitelé restaurací protestují.
„Zatím se mi to nezdá tak vážné, jako kdyby byli naštvaní lékaři, zdravotní sestry a personál nemocnic. Mohli by také zkusit přestat léčit a starat se o nemocné. Přepokládám, že by se restauratéři jistě rozhodli je podpořit. Ti dnešní naštvaní by se mohli porozhlédnout po sousedních státech a zjistit si, kam mohou nebo nemohou vyjet za svými radostmi. Pak by si mohli postěžovat snad jen EU, která chce „koordinovat“ společný postup členských zemí a jistě to i s našimi naštvanými „myslí upřímně“, komentuje atmosféru politolog Zdeněk Zbořil.
Policie hlídá kromě vicepremiéra Havlíčka už i ministra zdravotnictví Jana Blatného. A to „kvůli covidu“. A jestli jim opravdu hrozí nebezpečí?
„Nemyslím si to, jen se mi zdá, že páni ministři si jen pomalu uvědomují, v jaké zemi žijí. Kdyby je více zajímalo, kdo vyhrožuje prezidentovi rozřezáním nebo šibenicemi, dokonce i v přítomnosti hlav sousedních států, kdo si myslí, že bychom měli zabíjet a věšet představitele zemí, se kterými dosud udržujeme diplomatické styky, věděli by, že hysterickými výkřiky neoplývá jen politická opozice vládní koalice nebo snad zběsilý anonymní dav, ale že vyhrožování a obecná neslušnost je výrazným rysem české politiky. „Pravda und Love, je heslem naší doby, a od toho není k vulgárnostem a podlým útokům příliš daleko. Jejich šiřiteli nejsou ani čínští nebo ruští agenti, ale dost často hodnostáři považovaní svými obdivovateli za reprezentanty národa, státu a EU,“ říká Zbořil.
Jenže atmosféra houstne. „Nechci být prorokem, ale obávám se, jak budou někteří lidé chápat, že se rozhodli věřit někomu, kdo za to nestojí, budou hledat způsoby, jak si svou frustraci kompenzovat. Takový stav mysli není jen typický pro ty zklamané a nespokojené se sebou samotnými, ale může se zdá být zneužitelný i těmi, kteří nedělají politiku, ale politikaří, kterým jde o moc a peníze v jakémkoli zájmu domácím i nadnárodním. ‚Zlatá revoluce‘ se nepovedla, tak proč to nezkusit třeba prostřednictvím covidu?“ komentuje politolog.
Asi dojde i na to, že PES bude k ničemu
Epidemickou situaci znázorňuje systém hodnocení PES. Už pár dní směřuje republika k úrovni čtyři. Zavádění a rušení opatření ale i přes složitý systém vyvolává pochybnosti o tom, jak je dodržován.
„Protože se celý národ, anebo jeho velká část, obával rozhodného vystupování ‚plukovníka‘ Prymuly, zesměšňovaného a pomlouvaného, a oponoval mu nikoli argumenty, ale švejkováním, asi dojde i na to, že PES bude k ničemu a budeme muset čekat, až se zaplní nemocnice nebo márnice a krematoria. Do kontrolování pravidel chování, která vycházejí ze systému PES, se nechce ani Policii ČR. Budeme asi muset dostat větší ránu do národního sebevědomí, než nám dosud dopřávali zpěváci, herci anebo hoteliéři,“ říká Zbořil.
Podle exministra zdravotnictví za hnutí ANO Romana Prymuly se nedaří epidemii zvládat, jak by bylo třeba, problém však podle jeho názoru netkví v protiepidemickém systému zvaném PES, ale v lidech. „My sice máme nějaká restriktivní opatření, ale nárůst kontaktů a všeho je enormní. Lidé často dělají, jako kdyby se do hospody neměli už nikdy dostat. Takže tam všichni naběhnou,“ posteskl si na Seznamu. „Můžete nakrásně udělat super opatření, můžete super trasovat, ale v trasování je největší problém, že máme minimum kontaktů. I v době, kdy byl život mnohem omezenější, bylo víc kontaktů, než je teď. Nikdo nechce hlásit své příbuzné, lidi z práce, aby neměli problém,“ uvedl také Prymula.
„Podle některých médií a hlavně opozičních politických stran je pravda taková, že lidé by chtěli, ale ta rozhodnutí vlády a centra jsou chaotická, opožděná a nekvalitní. Tím se stalo, že už dopředu víme, kdo je tím vším vinen. Hlavně nikdo z nás hrdinů, kteří chodíme demonstrovat proti tomu nebo onomu, ale odmítáme za své názory a rozhodnutí odpovědnost, se nechce vyzpovídat ze svých hříchů,“ uvedl politolog.
„Proč bychom měli hlásit, kdo nás nakazil? Nemusíme, ale nemůžeme si pak stěžovat, že nakazil někdo právě nás. A to jak pán, tak kmán. ‚Zdravý nemocný‘ nebo sebevědomý nositel několika titulů před jménem i za jménem. Hospod nám může být líto. Ale nemluvili jsme až příliš dlouho o ‚chybném podnikatelském záměru/plánu‘, aby nás to ausgerechnet teď mělo tolik zajímat?“ dodal.
Za pár týdnů skončí rok 2020. Zažili jsme situaci, která byla pro všechny výjimečná, někteří už srovnávají dopady s válkou.
„Žádná výjimečná situace včetně válek se stereotypně neopakuje. Pokud někdo chce mluvit o válce, měl by raději hovořit o revoluci nebo politické změně. Pak bychom mohli mluvit o jakés-takés podobě. Mobilizace občanů – snad. Ale kterých? Těch, co chtějí nebo nechtějí zemřít? A je to ve jménu nějakého ideálu nebo díky bohapusté prázdnotě?
Všechny války jsou, kromě jiného, bojem dobra se zlem, moudrosti s hloupostí. Snad si můžeme přiznat, že dobro a moudrost většinou prohrávají. To sice neznamená, že máme rezignovat, ale trochu skepse a realismu bychom odmítat neměli,“ říká Zbořil.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá