Velkou pozornost poutala v minulém týdnu třídenní návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice. „Pro mne byla návštěvou státníka ze země, se kterou udržujeme dlouholeté diplomatické styky, je členskou zemí OSN a stálým členem Rady bezpečnosti. To, že státní symbol země je rudý, mne nevzrušuje, protože vím, že v Číně, dokonce po staletí, je červená symbolem radosti. Spíše mne zajímá, proč právě my chceme zemi více než dvakrát tak velkou a s trojnásobně větším počtem obyvatel než celá naše/vaše EU radit, jak se má spravovat. A také ji, jak prohlásil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek ‚poevropšťovat‘. To je dost velká drzost. Přesto bych nepospíchal a nešel ve stopách ČT, kde už ‚mají svůj názor‘, a ještě nějaký čas s hodnocením počkal. Čína existuje skoro pět tisíc let, přežila doby prosperity i úpadku a brzy uvidíme, zda zastávka pana prezidenta Si Ťin-pchinga bude k něčemu, nebo byla jen oddechem na cestě do Washingtonu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Z protestů, které se proti návštěvě hlavy čínského státu strhly, na sebe upoutal největší pozornost předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Video s jeho výstupem u policejního zátarasu se sice stalo hitem internetu, ale v komentářích převažoval údiv nad tím, jak se konzervativní pravicový politik mění v levicového aktivistu, mává tibetskou vlajkou a spolu s bývalým komunistou se domáhá návratu feudálního dalajlálismu. Zazněl i názor, že jeho reinkarnaci v lidskoprávníka a nositele odkazu Václava Havla mohl spolknout jen ten, kdo posledních dvacet let nežil v Česku a nesledoval zdejší politickou scénu. Jeho teatrální chování nebylo po chuti ani svolavateli demonstrace. „On si přál konflikt, to bylo vidět. Kalousek volal, že za pět minut prorazíme zátarasy. Zvyšoval napětí. To je přitom přímo proti myšlení dalajlámy,“ uvedl pro Rádio Impuls Martin Bursík, Kalouskův kolega v Topolánkově vládě.

Ochránce tolerantního Buddhova učení chtěl prorážet zátarasy

„Cítil jsem zodpovědnost za shromáždění, které jsme svolali, a teď tam přijde nějak povzbuzený Kalousek a takovým způsobem hecuje lidi,“ přidal ještě pro ParlamentníListy.cz Martin Bursík, aniž politikovo „povzbuzení“ upřesnil. „Představení pana exministra a předsedy TOP 09 se odehrálo v prostoru mezi restauracemi U Radnice a U Černého vola.  Na této trase a v jejím okolí je hned několik hospod pro chudé i bohaté. V nich není o ‚povzbuzení‘ nouze. Na klikaté životní pouti pana Kalouska to je sice jen jedno malé zastavení, ale typické. Stejně je to ale zajímavé, když ochránce tolerantního Buddhova učení chce prorážet... zatím jen zátarasy. Ví Pán Bůh, nebo dokonce samotný Siddhártha Gautama Buddha, co se bude snažit prorazit příště,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

V souvislosti s řadou podepsaných česko-čínských smluv a očekávaným rostoucím přílivem čínského kapitálu do Česka se nabízí otázka, zda nezačne postupně nahrazovat ten západní. „Neumím vypočítat, co z ‚českého kapitálu‘ ještě patří Čechům. Raději bych byl s hrdostí na ‚český kapitál‘ opatrnější. Třeba skutečně nějaká čínská firma s rozhodující státní účastí ‚vytlačí‘, respektive koupí, nějakou společnost evropského, ale spíše nadnárodního držitele rozhodujícího balíku akcií. A tomu žádný Čech, i kdyby byl Čechem ‚praotcem‘ nezabrání. A pokud jde o ‚čínské investice‘, tak při vší úctě k podpisům všech možných smluv jsou to stále, jak říká prezident Zeman, jen otevřené, možná pootevřené dveře. Za nimi je ještě dlouhá cesta k prosperitě, anebo opačným směrem,“ míní politický analytik.

Dostat se do sféry vlivu, kde se nevyplácí lhát a krást, by nevadilo

Z čínského kapitálu má obavy pětina českých středních a drobných podnikatelů. „S našimi zkušenostmi, jak se nám za pomoci ‚našich spojenců‘ podařilo ‚vytlačit‘ kdeco, od  zemědělské výroby, cukrovarů a cukrovarnictví, přes zavedené průmyslové obory, hutnictví a těžbu rud a uhlí, a také trochu i zbrojní průmysl, až po slavné abraka-dabra s československou obchodní námořní flotilou, přežijeme i toto čínské angažmá. Horší to bude, až budeme muset srovnávat čínskou a českou pracovitost, pravdomluvnost a lhavost, schopnost tunelovat a ‚postavit na někoho chatrč‘. A kdybychom se náhodou, moc na to nevěřím, dostali do sféry vlivu, kde se nevyplácí lhát a krást, tak by mi to ani nevadilo,“ přiznává Zdeněk Zbořil.