Jedním z hlavních témat nedělního pořadu S prezidentem v Lánech byla návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Právě kvůli ní čelí hlava státu kritice, že otáčí zemi nesprávným směrem. „Jestliže já obracím Českou republiku ať už k Číně, nebo k Rusku, tak přesně totéž dělá britská královna, která svezla čínského prezidenta ve zlatém kočáře a poté byly podepsány smlouvy za asi 8 miliard liber,“ reagoval v rozhovoru pro Blesk.cz Miloš Zeman. „Je pravda, že se snažíme ‚obracet‘ k Východu, ale dosavadní vzájemná obchodní výměna, objem investic a vztahy na úrovni bankovnictví obecně jsou spíše symbolické než srovnatelné,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil, že to se směřováním východním směrem zdaleka není tak žhavé.

Kritici tohoto „obracení se“ by prý především měli spíše analyzovat, jaký prospěch z těchto aktivit budou mít občané České republiky a kolik například finančních prostředků „proteče“ přes tzv. české firmy do evropského zahraničí. „A pokud se někdo domnívá, že zadlužené Spojené státy nebo Velká Británie nepoznaly na vlastní kůži komunistický režim, pak je třeba jim připomenout, že čínské režimy – císařský, nacionalistický a komunistický – poznaly už od prvních let 20. století, co to je euro-americký imperialismus a sovětský proletářský internacionalismus. Proto snad ty večeře v Buckinghamském paláci a zlatý královský kočár nebo mávátka před Bílým domem. Bez hanobení čínské státní vlajky a dokonce i vyvěšování vlajky Tibetu na pro čínskou delegaci viditelných místech,“ připomíná politický analytik.

Kalousek se chopil tibetské vlajky a předpokládal, že si nepamatujeme

Kromě obracení země východním směrem vyčítají kritici českému prezidentovi, že se svým čínským protějškem nemluvil o lidských právech. „Nejsem tak povrchní a čínský prezident také ne, abychom nedokázali odlišit podstatné od nepodstatného. Podstatný je objem investic,“ vysvětlil Miloš Zeman v rozhovoru pro Blesk.cz, že zásadní jsou také dohody o rozvíjení spolupráce. „Pravda je, že když se mluví o evropské představě univerzálních lidských práv, tak to někde mohou chápat jako pokus o obnovení neokolonialismu a také jako neúctu k ‚asijským hodnotám‘ čerpajícím právě ze zdrojů dávné čínské kultury a tradice. Stálo by za to zeptat se kritiků, kolikrát se čínský prezident zmínil o evropských válečných zločinech v Číně jako o zločinech proti lidskosti . A mohlo by to být, jak rádi papouškujeme, vyvážené,“ podotýká Zdeněk Zbořil.