Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Téma 2. světové války však Zdeněk Zbořil ctil a převážnou část svého vystoupení mu věnoval. Prozradil například to, že v Praze existovala jediná univerzita, která nebyla – na rozdíl od ostatních vysokých škol – po roce 1939 zavřená, ale naopak s těšila čilému ruchu. Fungovala prý do konce roku 1945, po válce byla přesunuta do Mnichova. „Zajímavá byla tím, že se v ní studoval třeba vědecký rasismus a antisemitismus. Bohužel, zatím k této pražské německé univerzitě máme k dispozici jen několik dílčích studií, takže je určitě ještě do budoucna úkolem ji více probádat,“ naznačil Zbořil oblast, ve které se i po 70 letech od konce války mohou najít zajímavá a dosud možná i nezveřejněná fakta.
Zajímavým fenoménem je nepochybně v každé době, ovšem ve válečném stavu ještě více, právě zmiňovaná propaganda. „Jedna z mých nejúspěšnějších přednášek v poslední době je politická biografie – zkoumáme v ní spolu se studenty to, jak si politici nechávají vytvářet své životopisy. Podmínkou je, že se musí srovnat alespoň tři nebo čtyři CV různého provedení. Je to neuvěřitelné, ale i v tom lze přesně vnímat druh propagandy,“ podotkl Zbořil.
Jak dále uvedl, s řadou těchto historiků (někteří se sešli ve stejný den se Zbořilem u stolu diskuze na téma konce války v Evropském domě) se schází už od dob studií a roku 1968. Přesto je prý pozoruhodné, že se dosud společně v pracích nezabývali tím, čemu se říká dneska moderně vizualizace historie.
Válka mýtů zbavená? Pozor – ty mýty se při ní vytvářely, upozorňuje Zbořil
„Myslí se tím nejen zpracovávání obrazových dokumentů, ale přímo zobrazování historie. Jako soudní znalec jsem kdysi měl posuzovat týdeníky, které se vyráběly v Melantrichu, pan Pečínka byl tehdy ředitelem, který ale po válce byl dokonce dva měsíce zavřený kvůli údajné kolaboraci. Nakonec byl propuštěn, osvobozen a shledán ctným. Než k tomu však došlo, v tom vězení sepsal práci na svoji obhajobu. Je to vynikající text, který popisuje, jak německá propaganda zobrazovala druhou světovou válku. Následně byl z těchto dochovaných materiálů udělaný seriál nazvaný Válka mýtů zbavená. Máme ho sem tam občas možnost vidět, ovšem v rozstříhané podobě – nikdy ne v celku. Bohužel už i ten název je hloupost, neboť ten dokument je právě o tom, jak se mýty vytvářely. Téměř nic se z něj tedy nedozvíte o Stalingradu, vyjma toho, že to byla totální tragédie a pak už jste jen seznámeni s totálním vyhlášením války Josefem Goebelsem. Vidíte, že to už – na rozdíl od předchozích jeho akcí – není vyhlášeno na náměstí, ale v Zimním paláci v Berlíně – aby se tam nevešlo hodně lidí (možná z obavy, že už by ty davy lidí nepřišly). Samozřejmě film obsahuje řadu pozoruhodných komentářů. Já si ale uvědomil, když jsem na ty části filmu koukal, že vlastně tomu Goebelsovi nadáváme úplně zbytečně. Oni to tak jako on dělají úplně všichni,“ konstatoval politolog Zbořil.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová