Ceny emisních povolenek lámou rekordy a pro běžné smrtelníky to znamená jediné, zdražení elektřiny. A do jaké míry má lidi utěšit, že „bojují za klima“?

„Nemohu odpovědět jako historik nebo politolog, ale pokusím se napsat svůj názor občana a konzumenta následků válek o energovody, těžbu a umístění těchto produktů na světovém tržišti,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil. Ani on nepochybuje o tom, že „zelená politika“ má své místo ve světě přesyceném potřebou konzumace přírodních zdrojů. „Ale zároveň nevěřím, že cestou ven je nadiktovaný zelený deal nebo podobně zelená bída. Jak říká Václav Klaus, při vší mé neúctě k některým jeho nápadům, cestou ven není plánovaný enviromentalismus a cesty na světové kongresy o klimatu nebo na lodích přes oceán s Gretou Thunbergovou, ale racionální a realitě odpovídající snaha o ochranu životního prostředí. Sebehlasitější hesla ještě nikoho nenakrmila, neohřála ani neochladila,“ dodává.  

Kvůli ekologickému zdražování začalo i hnutí Žlutých vest ve Francii. Právě z Francie mívá už kvůli osobním kontaktům doktor Zbořil vždy více informací než jiní. „Ve Francii se demonstruje často a dlouho, ale hnutí Žlutých vest bylo jedním z nejvytrvalejších. U nás jsme méně politicky temperamentní a hlavně podléháme aktuálnímu blahobytu, který se jen bojíme veřejně přiznat,“ říká politolog. „Ale až dojde např. jen k omezení produkce elektrické energie, na které se zdá upozorňovat současné zvýšení její ceny, a až se budeme zbavovat svých milovaných aut kvůli ceně benzinu, nafty nebo el-energie, možná k něčemu podobnému dojde,“ dodává. A přidává i tuto poznámku: „Protože pak nepomůže ani napřimování páteře našich Tchajwanců, ani odsuzování Nord stream 2. Evropský trh energií se může stát opakováním pověstného efektu motýlích křídel – jeho mávnutí někde na severu, způsobí uragán ve středu nebo na jihu Evropy. Pak asi bude pozdě i na Žluté vesty,“ komentuje.

Ve Francii nakonec došlo ze strany vlády k ústupkům a hnutí činnost uklidnilo. „Naše rodina se pohybuje mimo velká města, na venkově, a navíc v agrární oblasti. Tam se obávají spíše virových infekcí a způsobů jejich léčení než energetické krize,“ říká politolog. „Dokonce se někdy zdá, že té ‚Paříži‘ trochu toho neštěstí přejí. Ale dost velký smysl pro realitu tamější sedláci mají, a i když spoléhají na evropské dotace, snaží se být připraveni. Zda by jejich dnešní posuzování budoucnosti bylo odpovídající, se dá těžko odhadnout. Dnešní mechanizace zemědělské výroby je tak náročná, že by se jich evropský energetický kolaps mohl dotknout víc, než si dnes myslíme,“ dodává.

A do jaké míry klimatické zdražování může být ve Francie tématem prezidentských voleb v příštím roce?

„Ano, dá se to předpokládat, ale jen jako jedno z hlavních témat. Intenzita jeho vlivu bude podstatně určována shora, přesněji na základě dohod uvnitř EU,“ předpokládá Zbořil. Že v tomto vyjednávání budou hrát roli přihlížejících outsiderů ti nejmenší, je také už dnes leckomu zřejmé. „Ale příval emigrantů z bývalých kolonií, snad jen kromě Vietnamu a celé bývalé Indočíny, je dnes tak masivní, že v symbióze se zdražováním energií a omezováním jejich spotřeby, nemluvě již o tradiční ‚socialistické‘ sociální politice státu, mohou vytvořit třaskavou směs ohrožující všechny smělé plány dnešní na pokraji kolapsu potácející se kompetentnosti rozhodujících struktur EU,“ říká politolog. „Konec konců, není to téma jen pro Paříž a Francii, ale i celou Evropu. A že se jedná i o nás, už začínáme tušit,“ dodává s tím, že „klimatické zdražování“ bude tématem nejen francouzských voleb. Je to téma pro celou Evropu.

Piráti, co uděláte s inflací?

Předvolební kampaň v Česku jde do horké fáze. Šéf Pirátů Ivan Bartoš kritizoval zadlužení, které Česku způsobila současná vláda premiéra Andreje Babiše a uvedl, že je třeba se zbavit „tasemnice, která přirostla ke státní pokladně“.

„Nevím, jak je informován pan Bartoš o zacházení se státním dluhem, jeho splácením a úrokovými sazbami, neřkuli o jeho vlivu na prosperitu národního hospodářství nebo jakéhokoliv hmotného statku. Třeba by se mohl zamyslet nad státním dluhem Spojených států a poradit se s někým, zda a jak bude takový dluh splácen,“ uvedl Zbořil. „Hokynářská představa – když si půjčím, musím splácet, abych neplatil velké úroky – je sice v maločeských poměrech tradiční, ale v bankovním globálním světe se na ni nevěří,“ dodal.

K přirovnání s parazitem konstatuje: „Ta jednoduchá populistická metafora o tasemnici se může zdát někomu zajímavá, ale protože současná předvolební kampaň se odehrává na podobné úrovni, bude mít, a vlastně už má, velké množství konkurentů. Asi by bylo zajímavější, kdyby poetiku svých vyjádření soustředil na problém inflace a řekl, co s ní on a jeho pirátští světoběžníci udělají.“