Vánoční projev prezidenta Miloše Zemana se podle politologa Zdeňka Zbořila lišil od jiných, pronesených za jiných okolností a v jiném prostředí, svou umírněností. „Toho si všimli snad všichni, kdo se jej snažili komentovat. Ale málokdo zdůraznil, že prezident Zeman kritizoval všechny a všechno, co kritizovat chtěl, a že tak učinil s velkou rozhodností. Kdo nechtěl vidět a slyšet, tomu nepomůžeme. Ale je příznačné, že se téměř vzápětí ozvala paní Romancovová, která má být, nebo už je, vedoucí jakéhosi odboru Ministerstva vnitra, který bude pečovat – a zřejmě již tak činí – ‚o spásu našich duší a obecné blaho‘. Ohradila se proti označení své práce a činnosti svých neznámých kolegů za ‚cenzory‘ a odůvodnila to zněním dokumentů, které budou předloženy prezidentovi, dosud špatně informovanému. Snad prezident a jeho okolí prohlédnou,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz s lehkou ironií Zdeněk Zbořil.

Evě Romancovové, která novému centru pro potírání opačných názorů, jak se mu také začalo přezdívat, bude šéfovat, by doporučil podívat se do velesborníku encyklopedické povahy, který vydal Ústav pro českou literaturu ČAV v nakladatelství Academia pod názvem „V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014“, aby pochopila, jak jsme vzděláni. „Mohla by i přijít na to, že i pan prezident umí číst, a hlavně interpretovat přečtené; a třeba i jinak, než tak činí na Ministerstvu vnitra. Prezident ve svém projevu nevynechal ani příležitost, aby se zmínil o výkonu českých médií, která se podle jeho názoru chovala během prezidentské kampaně ve Spojených státech jako ‚členové volebního štábu Hillary Clintonové‘. Nemusel tak činit, ale kdo by odolal, když je tak oblíbeným terčem soustavně ostřelovaným – dokonce nedávno i samotnou Gábinou Koukalovou-Soukalovou – aby si na svých protivnících nesmlsnul,“ chápe politolog.

Prezidentova slova o neschopných elitách možná Brusel zaznamená

A krátce zmiňuje další dvě témata projevu hlavy státu. „To, co se týkalo ekonomiky, většinou známe, protože vlastně jen zopakoval vše, co již řekl v době sestavování a schvalování státního rozpočtu a o čem se domníval, že by si měli občané České republiky zapamatovat. Problém přistěhovalectví, který ve své úctě k Evropské unii ještě nazývá migrací, definoval podobně jako při svých spanilých jízdách po celé republice. A tak se nejtvrdší kritiky dostalo voleným i nevoleným elitám EU. Označil je za neschopné, což si sice myslí kdekdo, ale přece jen z úst prezidenta republiky ‚zastupujícího stát navenek‘ jsou to slova, která by mohl alespoň někdo v Evropské komisi a Evropském parlamentu zaznamenat,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.

Zkouší se pak zamyslet nad tím, co hlavní politické strany v minulém roce ukázaly takového, čím mohly voliče získat na svou stranu, nebo je naopak odradit. „Na to se neodpovídá snadno, protože koaliční vláda se snažila jednat ‚v obecném zájmu‘, ale jednotlivé strany se chovaly, jako kdyby jim patřila celá vláda a někdy dokonce i celý stát. I při vědomí, že vládnoucí strany jsou některé více, jiné méně odpovědné za ekonomický růst a zvyšování životní úrovně, přece jenom aféry politiků z ČSSD na regionální úrovni, ale i ‚případ Altner‘, který se týká celého Lidového domu, jsou velkou kaňkou na čistém štítě nejen sociální demokracie, ale i celé koalice,“ tvrdí politický analytik.

V kampani se likvidace policejního odboru bude ČSSD připomínat

„Možná, že to ČSSD ještě nepochopila, ale také v této souvislosti vidíme likvidaci, jak říká ve svém projevu prezident republiky, jednoho odboru Policie ČR; a v nadcházející volební kampani to bude připomínáno. To pak nezachrání ani jakýkoli výrok parlamentní komise, který už dnes málokdo chápe jinak než jako část zákulisních stranických dohod. Nejsem si jistý ani v hodnocení pomyslného úspěchu se schvalováním ‚lex Babiš‘, jehož prozatímním výsledkem je dosud neschválený zákon a nejasný případný výrok Ústavního soudu. Ale hlavně, i kdyby všechno dopadlo podle přání ČSSD a TOP 09, mnoho lidí si myslí, že to povede jen k dalšímu zakrývání vlivu velkých majetků na politické strany a jejich představitele,“ podotýká Zdeněk Zbořil.