V souvislosti s možnými scénáři řešení se čím dál víc mluví o možné roli OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Význam zapojení této organizace několikrát zopakoval prezident Miloš Zeman a v úterý ruský prezident Vladimir Putin při rozhovoru s šéfem OBSE podpořil uplatnění zprostředkovatelské mise. Ta by prý mohla ještě tento týden na Ukrajině uspořádat jednání u kulatého stolu s oběma znesvářenými stranami.

Jak ovšem pro ParlamentníListy.cz upozorňuje bývalý diplomat a zpravodajský důstojník Miroslav Polreich, historie i význam OBSE je problematický. Za příklad dává svoji osobní zkušenost, když se zúčastnil mise OBSE v Kosovu v roce 1992.

„Nějakou dobu jsme tam byli, sledovali jsme situaci a všechno jsme ještě tam sepsali do zprávy, která do detailu a přesně odpovídala našemu pozorování. Když jsme se ale vrátili do Vídně, dostal jsem k podpisu naprosto jinou zprávu, která byla vylhaná. Její obsah neměl s našimi skutečnými závěry nic společného. Já jsem se tomu vzepřel a nakonec to dopadlo tak, že díky mému odporu se dostala na povrch pravda, kterou jsme tam viděli. Přidal se třeba švýcarský důstojník, který řekl, že není žádný agent NATO, aby lhal. Pak mi z Prahy zakázali účast na jakýchkoli dalších misích. Takže to je OBSE,“ uvádí doktor Polreich.

Situace je vážná, Obama by se měl s Putinem sejít

Pokud by prý mise OBSE měla mít skutečný význam a vliv, museli by v ní být i zástupci Ruské federace. „A kdo tam může jet od nás? Nikdo. Koho bychom měli vybrat z Ministerstva zahraničních věcí, když Zaorálek chce mít na našem území vojáky? Cesta existuje, ale podmínkou je objektivita, které lze dosáhnout jedině za situace, když mise OBSE bude reprezentativní. To znamená, že v ní budou všichni,“ říká jednoznačně.

Miroslav Polreich je ale přesvědčen, že existuje i lepší řešení, ke kterému se dobrala zpravodajská komunita ve Washingtonu. „Ti říkají, že situace dosáhla takové hloubky, že se to musí řešit cestou vrcholné schůzky Putin – Obama,“ sděluje bývalý diplomat.

A co říká Polreich na názory, že musíme posilovat obranyschopnost NATO, jinak se může stát, že ruská armáda „zaklepe na dveře“ jednou až u nás? „Na to máme jeden hlavní argument, je podstatné vědět, co to je dekolonizace. Nepochybuji o tom, že carské Rusko bylo obrovskou koloniální mocností. Ale Francie, Holandsko i další byli také koloniálními mocnostmi. Jak ale oni přišli o kolonie? Vždycky to byla válka. Vždyť i Spojené státy americké vznikly válkou,“ podotýká.

Miliony mrtvých, dekolonizace v americkém stylu

„Ideální ukázkou jsou dva případy: Když už Francie nezvládala Vietnam, tak tam vstoupili Američané, nejdřív postupně přes poradce a nakonec jich tam bylo přes půl milionu, prohráli to a zabili tam čtyři miliony lidí. To byla dekolonizace v americkém stylu. V Alžírsku zase Francie válčila tři roky s výsledkem statisíců mrtvých. To byla dekolonizace způsobem Francie. A jak řešilo dekolonizaci imperiální Rusko? Nejdřív car za spolupráci v boji proti Napoleonovi daroval Rakousko-Uhersku Halič. Prostě jim to daroval a tak vypadala dekolonizace ruská. Ani jeden mrtvý. Pokračovalo to dál, když přišla revoluce 1917, která byla v bídě. Tak vrátili Finsko a díky tomu se Finsko stalo Finskem,“ konstatuje Miroslav Polreich.