Prezident Miloš Zeman řekl, že „začíná být nepatrně nervózní“ z dlouhého vládního vyjednávání. Trvá už příliš dlouho?

Nyní se primárně taktizuje a v podstatě spěje do finále. Argumentů je více. Události na Slovensku, které posílily demonstrace u nás, povedou ku prospěchu vyjednávání se sociální demokracií ve vládě. Andrej Babiš si uvědomuje, že čím déle bude jednání protahovat, tím pro něj hůře, většinová veřejnost začne být zneklidněná, začnou posilovat soupeři skrze demonstrace a vzniknou veřejné apely na vznik reprezentativní vlády. V jejich představách je taková vláda bez Andreje Babiše a s jinými koaličními partnery. Andrej Babiš si to začne překládat, že čím dříve vláda bude i za cenu ústupků sociální demokracii, tím lépe. Obhájí ji před zahraniční i širokou veřejností a je výhodná, protože ČSSD je oslabená, roztříštěná a nebude mu ve vládě vadit už z toho titulu, že vejde do vlády, kde si řadu resortů již personálně pojistil, aby ministerstva měla blízkou vazbu k Andreji Babišovi jako premiérovi.

Shrnuto, podtrženo: vláda brzy vznikne a pravděpodobně to bude varianta se sociální demokracií za tiché podpory KSČM. Pak se dá očekávat, že i Andrej Babiš bude prosazovat řadu úkonů střídavě s vládou, střídavě s SPD, případně některá témata se středovými stranami STAN, ODS, popřípadě jinými stranami, a zkrátka bude využívat všech možných alternativ, aby měl manévrovací prostoj v Poslanecké sněmovně. Proto vyjednává nad některými tématy s jinými stranami, proto vyjednává s SPD, s komunisty, sociální demokracií. Je výhodné mít nejširší pole působnosti a nedostat se do izolace. Takovou taktiku beru spíše jako povládní, aby mohl prosazovat maximum možného v situaci, kdy vláda vznikne.

K demonstracím se ještě dostaneme. Je dobrým politickým krokem premiéra v demisi Andreje Babiše činit razantní kroky v čelech úřadů a státních institucí? Nesnižuje si tím důvěryhodnost?

Andrej Babiš vychází v podstatě z toho, že pokud se bude tvářit, že paralelně pracuje a bude opravdu mít nějaké výsledky, jeho dominantní volič to bude akceptovat. Dokud bude projednávat, vyjadřovat se, vystupovat v terénu a činit dojem, že je iniciativní a aktivní, klíčoví voliči budou spokojeni a naopak mohou získat pocit, že ostatní ho omezují. Babiš nesmí ztratit dynamiku. Průšvih by byl, kdyby dominantním tématem bylo odvolávání představitelů GIBS, kolem Čapího hnízda, to by ho zabrzdilo. Dokud se mluví o ekonomice, strategických investicích, řeší rozličná témata, klíčoví voliči jsou spokojení.

Nyní však dochází k takovým krokům. Babiš chce odvolat šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů Michala Murína. Mohlo by dojít i ke zpochybnění vyšetřování Čapího hnízda. Je to ten průšvih?

Babiš využívá to, že na jeho straně stojí státní zástupci. Můžeme si o tom myslet cokoliv, třeba že vznikla válka policistů jistého druhu, ale pro běžného člověka jde o složitější spor, protože v tom Babiš není sám. Přizvukují mu Pavel Zeman (nejvyšší státní zástupce, pozn. red.), Lenka Bradáčová (státní zástupkyně, pozn. red.) a další. My, kteří se politice věnujeme a zajímáme se o ni, víme, že je celý problém kontroverznější, složitější, není černobílý a do značné míry probíhá vyřizování účtů a válka policistů, do níž se zapojují státní zástupci. Pro člověka, který se politice nevěnuje, jde o pofidérní téma, kde si nemyslí o nikom nic dobrého, nedělá si iluze a pozornost věnuje tomu, kdo vystoupí proti Babišovi a kdo stojí na jeho straně. Jestliže tam vidí Bradáčovou a Zemana, tak ho to nezneklidňuje.

Na Václavském náměstí proběhla demonstrace lidí proti slovenské i české vládě. Slovákům nestačí demise premiéra Roberta Fica, žádají předčasné volby. Jak jsme teď probírali, Češi se vymezují proti odvolání Michala Murína. Reflektují politici dostatečně odpor veřejnosti? Je ten odpor dostatečný? A co s tím?

Demonstrace se zpolitizovaly, celkem logicky, a politici si z nich vzájemně dělají jakýsi obušek, kdy to někteří vnímají jako příležitost prosadit mnohem více, než jim umožnily podzimní sněmovní volby nebo prezidentské. Naopak jiní tyto inciativy odmítají s odůvodněním, že je to věc nátlaková, politická, účelová. Pravda je, a za sebe říkám, že účast je početná, reprezentativní, že mají na demonstrace plné právo, ale musejí respektovat nedávný sněmovní výsledek, který předurčil formování vlády. Úzce to souvisí s tím, že vláda měla zareagovat, zvolit zpátečku a jinde se naopak zaměřit, ale vnímejme jednu souvislost. Sešel se určitý počet lidí napříč republikou a vedle toho je významný počet lidí, kteří sice nedemonstrují, ale vyjádřili ve volbách svůj postoj, který je dlouhodobý. Nyní záleží, kdo vydrží déle. Když demonstranti vydrží dostatečně dlouho, prosadí si svoji. Pokud začnou slábnout a elita toho využije, prosadí si svoji elita. Je to vláda nervů optikou časové lhůty.

Půjde o to, kdo bude demonstranty legitimizovat do budoucna, kdo bude jejich autoritou. Z některých iniciativ mám dojem, že jsou to věční petenti a demonstranti, kteří už podepsali stovky petic, a oslabují tím iniciativy, které se začaly aktivizovat. Očekávám, že demonstrace promluví do pražských a senátních podzimních voleb. S tím jsou demonstrace konány a organizovány a je v nich dál pokračováno s cyklickou pravidelností. Znovu upozorňuji, že lidé mají na demonstrace samozřejmě právo, a to respektuji.

Sociální demokracie chce ve vládě s hnutím ANO pět křesel, například ministerstvo vnitra a spravedlnosti. Žádají je i kvůli tomu, že Andrej Babiš jako premiér v demisi je trestně stíhán. Je požadavek ČSSD vzhledem k současné situaci reálný?

Sociální demokraté si uvědomují, že demonstracemi je Andrej Babiš pod tlakem, aby dal dohromady vládu, a to s ČSSD, aby ji mohl obhájit před Evropskou unií, zahraničím, kde je vnímána za standardní politickou stranu. Je dlouhodobě ideologicky upevněná, zřetelná a ČSSD to v současné situaci nahrává. Kdyby Andrej Babiš nebyl pod tlakem, nemohli by požadovat tolik, kolik požadují. Otázka je, zda to bude pět resortů. Jednání se vedou tak, abyste si na začátku řekli více a dohodli kompromis. Původní požadavek není nikdy konečným, nicméně nynější napětí umocněné událostmi na Slovensku ČSSD ve vyjednávání posilují.

Připomeňme, že v průběhu inauguračního projevu prezidenta Miloše Zemana se zvedli někteří politici a odešli. Bylo to v momentě, když prezident kritizoval Českou televizi kvůli vyváženosti vysílání. Jako první odešla ze sálu poslankyně ODS Miroslava Němcová a následně poslanci z TOP 09 a také z KDU-ČSL. Prezident podle nich prý útočí na svobodu tisku a nezávislá média. Znevážil projev prezidenta slavnostní chvíli? Byl odchod politiků v pořádku?

Upřímně řečeno, ani jedna ze stran tu situaci nezvládla. Takový okamžik je pouze jednou za pět let a poslední vzkaz ve druhém, posledním prezidentském období Miloše Zemana, a nebudu nalhávat, doufal jsem, že budeme svědky důstojnějšího projevu s hlubší strategií a vizí, dlouhodobě obsažného poselství. Dotyční však odcházet neměli, měli ukázat jistou míru nadhledu a taktu, jistou etiketu a zůstat na židlích. Přece jen taková událost nerámuje jen projev prezidenta, ale rámuje i fakt, že se sešly obě komory Parlamentu, je mimořádná a důležitá pro velkou část české veřejnosti. Váhu události měli dotáhnout svojí přítomností do finále. Mám obavu, že odchod některých politiků byl účelovou záležitostí, jak pokračovat v nekonečné válce s prezidentem. Jestli byl někdo bit, tak autorita a význam události, a tím pádem i politická kultura celého dění a de facto česká veřejnost. Ačkoliv vystoupení neodpovídalo vážnosti události.

Řada lidí vidí v tom, že poslankyně Miroslava Němcová odešla jako první ze sálu, projev velké odvahy.

Obávám se a smutnou pravdou je, že Zeman jim nabil, ale mnozí šli na inauguraci s tím, že se ji pokusí využít ve svůj prospěch nebo se z ní pokusí získat politické maximum. Mnozí doslova doufali, že bude příležitost demonstrativně odejít.

I Miroslava Němcová?

Němcová je z těch, která číhala na příležitost, aby mohla demonstrovat svoji přítomnost a mohla odejít. Ukázat národu, že byla nespokojená. V tom měla i několik dalších následovníků. Ale ta událost je tak důležitá, výjimečná a hodnotná, už jen protože se Parlament jinak pospolu neschází a prezident se nevolí každé úterý. Měli zůstat sedět. Poškozena byla česká veřejnost a ve výsledku nebodovala podle mne ani Němcová.

Náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě zažilo v pátek odpoledne demonstraci, jakou okolostojící domy nepamatují od 17. listopadu 1989. Tisíce lidí přišly znovu uctít památku novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a zároveň protestovat proti slovenskému předsedovi vlády Robertu Ficovi. Ten nakonec podal demisi. Jak čtete situaci na Slovensku? A lze odhadovat, zda smrt novináře měla souvislost s politikou na Slovensku?

Přesně tak, člověk by se dopouštěl spekulace. Mám vnitřní silný pocit, že té tragédie bylo zneužito a někdo se snaží vytvořit takový scénář, který anuluje předchozí parlamentní volby. Prostě to na mě dělá dojem, že dokud nebudou předčasné volby, nebudou spokojeni. A bohužel některé lidi už nezajímá reálné vyšetření šíleného činu, který se stal, ale vstoupila do toho politika dělaná jinými způsoby – náměstími. Na druhou stranu nepochybuji o frustraci slovenské společnosti, nicméně někdo má velkou vůli této frustrace a tichého hněvu využít a anulovat poslední výsledky voleb na Slovensku, což je velmi nebezpečné. Ti, kdo posilují demonstrace, si neuvědomují, že pokud pustí tento princip do hry, přijdou věci ještě radikálnější. Politika se bude dělat skrze ulici a začne nekonečný koloběh radikalizace politiky. K tomu byl vymyšlen instrument svobodných demokratických voleb, aby měly jistou vážnost a účast voličů. Jinak otevíráme Pandořinu skříňku.