„Kdysi kacéřovaný Václav Klaus otálel s podpisem Lisabonské smlouvy (jedna tehdejší senátorka ho chtěla dokonce internovat na psychiatrii – to je zřejmě opakující se senátorský zlozvyk) řekl, že není proti evropské integraci, ale že jde o to, jaká EU bude a komu bude sloužit,“ připomíná politolog Zdeněk Zbořil, který přidává do diskuse o cenách elektřiny své postřehy. „Odkázal už na svoje starší prohlášení, že vstup ČR do EU je jen symbolická událost, ale skutečný stav věcí se ukáže až po této události. Teprve pak nastane možná až nesmiřitelný boj o to, komu EU bude prospěšná víc a komu méně. A na to je třeba se připravit, protože to může být až nesmiřitelný boj o to, kdo víc a kdo méně… Je to jen málo přes jedno desetiletí a už, řečeno slovy dnešních dnů, si budeme muset za tento ‚Havlův odkaz‘ připlatit,“dodává. 

„Cena silové elektřiny pro Českou republiku ale bohužel vzniká na energetické burze v německém Lipsku,“ objasnila před časem Ivana Kerlesová, předsedkyně spolku pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Pokud by dal stát pokyn firmě ČEZ, aby se vyvázala z obchodování na německé burze, ceny by se daly snížit. Jenže to, podle ČEZ, není možné kvůli dohodám s EU.

„My, občané ČR, už asi nic nezmůžeme. Své reprezentanty jsme si zvolili, a to včetně těch, kteří do Bruselu jezdí pro rady a udávají tam kdekoho. Nechme to tedy na nich. Bude to první a olbřímí úkol vlády Petra Fialy a upřímně říkám, že jí ho nepřeji. Mj. jí hrozí, že by to mohl být její úkol poslední. Už to, že dnes jsme se dozvěděli, že nový premiér ‚chce jádro‘ a odstupující Andrej Babiš tvrdí, že existuje ústní příslib předsedkyně Evropské komise, že bude schváleno, svědčí o nejistotách, se kterými se bude i ‚proevropská‘ vláda ČR potýkat,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil.

„Snad by mohli pomoci členové koalice z řad STAN a Pirátů. Ti, jak si ještě pamatujeme z jejich dovozu evropských parlamentních veličin, znají v Bruselu dobré adresy. Také by se dalo využít významného vlivu českých osobností v okolí EK, které sice opakovaně tvrdí, že v EU nezastupují ČR ale občany celé Evropy, aby něco pro svou rodnou zem (i když si někteří myslí, že vlastenectví není tou pravou evropskou hodnotou) užitečného udělali,“ dodává.

A kde jsou hranice, kdy by měl už stát nějak zasáhnout do hospodaření? „Podle mého názoru je to za stavu ohrožení státní integrity a nezávislosti, ohrožení jeho bezpečnosti, o kterou se stará tolik dobře placených mužů v uniformách i maskovaných civilem na tolika státních úřadech až z toho oči přecházejí. Rozhodně toto rozhodnutí závisí na politické reprezentaci a není předmětem diskusí na VŠE a v seminářích neziskových organizací,“ uvedl politolog.

„Navíc ten rozhovor čínského a ruského prezidenta…“

Napětí na ukrajinsko-ruských hranicích dále eskaluje. Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov řekl, že Rusko a Spojené státy se v posledních dnech mohou blížit k opakování kubánské raketové krize z roku 1962.

„Viděl jsem a poslouchal celý čtený projev pana Rjabkova vč. jeho drobných komentářů a odboček od textu zřejmě schváleného na nejvyšších vládních úrovních RF. Musím se přiznat, jako pamětník ‚kubánské krize‘, zdálo se mi, že obě velmoci už překročily její horizont,“ komentuje Zbořil. „A protože víme, že žádná válka se neopakuje jako ta předcházející, dovolím si podle odhadu některých ‚západních‘ politických komentátorů vyslovit obavu, že se už nejedná jen o nějaké rakety dlouhodobě umístěné na odpalovacích rampách, ale že už jsou v pohotovosti útočné a obranné systémy v kosmických výškách. Navíc ten rozhovor čínského a ruského prezidenta se zdál být diskusí o tom, zda vše spustit před nebo po ZOH v ČLR,“ dodal.

S hrozbou konfliktu na stole pak ruské ministerstvo zahraničí v pátek zveřejnilo seznam požadavků na ukončení aktuální krize. Hlavním z nich bylo, aby se Severoatlantická aliance „oficiálně distancovala od rozhodnutí summitu NATO v Bukurešti v roce 2008, podle něhož se Ukrajina a Gruzie stanou členy NATO“.

„Tento dokument vypadá trochu jako opovědný list nebo ultimátum rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Srbsku v roce 1914. Nevím, jak byly tyto ruské požadavky přeloženy do češtiny, a publikovány u nás doma, ale v originální ruštině zněly opravdu hrozivě. Včetně toho, že zněly na pozadí vlasteneckých chorálů z let Velké vlastenecké války, při kterých běhá mráz po zádech,“ uvedl politolog. „A k tomu snad jedna maličkost. Jen tak jedním okem jsem zahlédl, že ruští hokejisté, kteří v sobotu porazili národní mužstvo ČR, měli na sobě dresy s nápisem CCCP. Pokud to už nikomu nic neříká, jde o SSSR a kromě ruských hráčů měl na sobě tento dres nějaký sportovní ‚činovnik‘, kterého ruská TV také nezapomněla zabírat na detail,“ dodává.

Sbližování Ruska a Číny

Generál Jiří Šedivý žádá vyjasnění toho, co bylo po pádu Železné opony Západem slíbeno lídrovi SSSR Gorbačovovi. Třebaže jde o slib oficiálně nezaznamenaný. Generál má obavu z přibližování Ruska k Číně a domnívá se, že situace mezi USA a Čínou bude dalších deset let kritická.

„Pan Jiří Šedivý je sice už jen generál v. v., ale uvažuje jako voják, který prožil nedávnou minulost. ‚Sbližování‘ Ruska a Číny během významného rozhovoru prezidentů obou zemí jistě ne náhodou došlo ve dnech výročí Nankingského masakru (13. 12. 1937), který je možné považovat za začátek druhé světové války,“ uvedl politolog. „Že my v Evropě si této shody ve své eurocentrické sebestřednosti nevšímáme, je náš problém, ale v Asii je tato událost vnímána stejně sensitivně jako vzpomínky na euro-americký kolonialismus,“ dodal.