Jaké byly vaše důvody odejít bojovat do Iráku a Sýrie? A nebáli jste se zajetí? Všichni víme, jak zajatci v rukách Islámského státu dopadnou…

(JR) Důvod, proč jsem tam šel, byl ten, že jsem byl už unaven a zděšen z toho, jakým způsobem se tam zachází s lidmi, že tam dochází k hromadným popravám a mučení.

(BC) Každý mluví o tom, že by se mělo něco udělat. Já jsem se rozhodl, že to něco udělám.

A ten strach?

(JR) Samozřejmě stále máš na mysli a před očima, jak se těm zajatcům usekávají hlavy, cítíš z toho strach, že to udělají i tobě, když tě chytnou, ale tohle musíš v sobě potlačit. Když jsem se už rozhodl tam jít, odsunul jsem to v mozku, co nejdál to šlo.

(BC) Je to věc ideologie, přesvědčení. Tak, jako oni umírají za svou zemi, i já jsem se rozhodl padnout za tu svou.

Potkali jste na straně Islámského státu, třeba mezi jejich zajatci nebo kurdskými bojovníky či iráckou domobranou nějaké zahraniční, západní bojovníky? Třeba i Čechy?

(BC) Bohužel o Islámském státu nemohu říci nic – nedostali jsme se k tomu, abychom spolu pokecali. (smích)

(JR) Slyšeli jsme ale od našich kurdských spolubojovníků, že na straně IS jsou nějací zahraniční bojovníci mluvící anglicky.

A viděli jste na straně protiislámských Kurdů bojovat nějaké profesionální speciální jednotky armád NATO, ať již britské, francouzské nebo americké, jako jsou SBS, SAS, SEAL nebo Zelené barety? Že tam jsou, je už veřejné tajemství…

(JR) V mém operačním prostoru a po dobu, kdy jsem tam byl já, jsem nikoho takového na vlastní oči neviděl, ale slyšel jsem o Britech, kteří tam operují. Možná že by Buck mohl říci více o Američanech, kteří tam jsou…

(BC) Ano, taky jsem o nich slyšel. Další otázku, prosím.

Jaký je vůbec vztah Kurdů ke křesťanským bojovníkům, kteří jim tam přišli pomáhat bojovat proti IS?

(JR) Není žádný rozdíl v našich vírách, v naší ideologii. Všichni Kurdové chtějí vyhrát, to je jediné, co je zajímá.

(BC) V zásadě jsou to, alespoň podle mých zkušeností, ti nejtolerantnější lidé, se kterými jsem se kdy ve svém životě setkal.

Viděl jste v Iráku nebo Sýrii, kde jste bojovali, nějaké české kontraktory?

(JR+BC) Ne.

Z médií víme, kolik IS platí zahraničním bojovníkům za den pobytu na frontě. Jaké bylo vaše služné od kurdských pešmergů?

(JR + BC) Platili nás jídlem, vodou a gesty vřelých díků (smích)

Platí totéž co v Afghánistánu, tedy že nejobávanějšími protivníky jsou skupinky dobře vycvičených zahraničních žoldáků a bojovníků?

(BC) Přesně. IS je ve své většině jen masa nevzdělaných lidí, jsou to barbaři, kteří drží spolu a mají jen jednu víru. Dá se říci, že z deseti procent jsou dobří bojovníci, ale ze zbylých devadesáti procent jsou jen lůzři bez jakékoliv bojové zkušenosti. Těch 10 procent jsou vesměs zbraňoví specialisté, řidiči a posádky amerických obrněných vozidel a tanků, které ukořistili irácké armádě, protitankoví specialisté a tak.

(JR) Ano. Jsou to fanatici. Ale umějí dobře propagandu.

Takže IS má podporu místních obyvatel, ať již vynucenou nebo dobrovolnou na základě ideologie?

(JR) Ano, to jste řekl přesně. Islámský stát se drží jen díky podpoře místních lidí. Sice je mnohdy vynucená, ale ten strach funguje dobře.

(BC) Ano, je to tak. Oni jsou prostě takoví: Král zemřel, ať žije král, posloucháme své nové pány a tečka.

V současné době se ale nebojuje jen v Iráku nebo na dohled od evropských břehů v Sýrii a Libyi, ale také přímo na Starém kontinentu – na Ukrajině. Přemýšleli jste o tom, že byste šli bojovat i tam a za jakých podmínek? A na čí straně?

(BC) : Ano. Potřebuji místo, kam bych šel. A bylo by to s Ukrajinci. Rusové jsou šílení.

(JR) : Pokud bych si musel vybrat, byla by to taky Ukrajina. Tím spouštěcím momentem by pro mě ale musel být totální kolaps ukrajinského státu, pokud by Ukrajina začala příliš prohrávat a Rusové by se přes ni dali na pochod k dalším zemím – Polsku, Srbsku, České republice… Pak ano, za takových okolností bych do toho šel.